Studená válka
Čeští historici otevřeli archivy z fondu prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného a začali v jejich světle psát dějiny studené války. Michal Reiman a Petr Luňák z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd připravili k vydání sovětské dokumenty z českých archivů, které se vztahují k mezinárodní politice let 1954 až 1964. Publikované dokumenty zahrnují období prvního uvolnění v mezinárodních vztazích (1953–1958), berlínskou krizi (1958–1962) a karibskou krizi (1962). Většinou jde o sovětské záznamy z vrcholných mezinárodních jednání a především o kontakty mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. „Důvěrná informace ÚV KSSS o návštěvě N. S. Chruščova v USA z roku 1959 přináší například jakoby doslovný přepis dialogu prezidentů USA a SSSR o rozdělené Číně nebo informace o řešení berlínské otázky a vyjednávání o podobě závěrečného komuniké. Na tomto malém dílčím sporu je dobře vidět, jak probíhá diplomacie. Američané chtěli umístit větu, že jednání o berlínské otázce „se nesmí protahovat na neomezenou dobu, ale že pro ně nemůže být stanoveno časové omezení . To se Sovětům nelíbilo, neboť předpokládali, že německý kancléř Adenauer by pak jednání nekonečně protahoval. Nakonec se dohodli, že věta v komuniké nebude, ale že americký prezident Eisenhower tuto záležitost okomentuje na své „tiskové konferenci 28. září a Chruščov v odpovědi na otázku korespondenta TASS, která byla uveřejněna 30. září (str. 119–120). Mezi řádky tak sovětské vedení podává i informaci o svém vztahu k tisku: korespondent tiskové agentury se zeptá, na co soudruh Chruščov potřebuje, aby se zeptal, a agentura vydá, co soudruh Chruščov potřeboval, aby bylo vydáno. Z těchto zahraničněpolitických jednání Sověti jen některé informace předávali i svým satelitům. Proto by bylo zajímavé porovnat dokumenty uložené v ruských archivech s těmi, které byly zaslány do Prahy a nyní vycházejí v knize Studená válka. Jenže kvůli přetrvávajícímu režimu utajení ruské archivy své listiny zatím nevydaly. Naproti tomu Američané mají oficiální sbírku odtajněných zahraničněpolitických dokumentů (Foreign Relations of United States), se kterou lze porovnávat, nakolik jsou záznamy protistran o téže schůzce rozdílné. Autoři uvádějí, že některé zápisy se skutečně liší. A tak pokud byl ke zveřejňovanému dokumentu již odtajněn americký doplněk, upozorňuje na to poznámkový aparát knihy. Knihu archivních dokumentů vhodně doplňují dvě historické studie. Jednu napsal Michal Reiman o Chruščovovi a jeho zahraniční politice (str. 11 až 44), Petr Luňák připojil interpretační esej Studená válka v letech 1954–1964 (str. 405–423). Historici jimi zařazují vydané dokumenty do kontextu doby jejich vzniku a pokoušejí se o interpretaci studené války v letech 1954–1964 právě ve světle zveřejňovaných archiválií. Posledním zveřejněným dokumentem je dopis československého velvyslance v Moskvě Oldřicha Pavlovského Antonínu Novotnému z 29. října 1964 o rozhovoru s tajemníkem ÚV KSSS Jurijem V. Andropovem. Sovětský vůdce informoval našeho velvyslance o důvodech odvolání Nikity Chruščova z funkce prvního tajemníka ÚV KSSS a předsedy rady ministrů. Celý dopis je zajímavý, avšak zejména použitý jazyk je charakteristický: „Jednoznačně oceňují statečnost a leninskou principiálnost ÚV KSSS a jeho předsednictva a smělost, s níž zasáhl ÚV proti narušování leninských metod v životě strany a bez ohledu na osobu učinil těmto jevům přítrž. Jedním hlasem mluví lidé o tom, že dobře viděli Chruščovovu neskromnost, chvastounství a autoritářství, které nemohlo přinést straně a sovětskému lidu nic než škodu, (str. 389) Podivnost doby se věrně zobrazuje v podivném jazyku. V sedmdesátých a osmdesátých letech v Československu analyzoval Petr Fidelius (samizdatový pseudonym) oficiální tiskoviny doby socialistického Československa, především Rudé právo, neboť byl přesvědčen, že „nejspolehlivějším pramenem pro poznání komunistického režimu je právě to, co tento režim sám o sobě vypovídá . Fideliovy analýzy, jež vyšly opět v roce 1998 (kniha Řeč komunistické moci), jsou stále aktuální sémiotikou moci, respektive sémiotikou výpovědí mocných. Určitě by stálo za to, podrobit stejně nemilosrdné analýze oficiální projevy a vystoupení našich dnešních politiků, třeba předsedy vlády Miloše Zemana.
Reiman, M., Luňák, P.: Studená válka 1954-1964. Sovětské dokumenty v českých archivech. Doplněk. Brno 2000. 444 stran. Cena neuvedena.
