Pouze čtyři Češi prý měli účty v lichtenštejnské bance LGT
Dělají si z nás Němci legraci? Nebo ty informace zobchodovali? Podobné otázky a konspirativní odpovědi napadaly minulý týden v Čechách nejen paranoiky. V dokumentech z lichtenštejnské banky LGT, které německá daňová správa předala svým českým kolegům, totiž byly informace o účtech pouze čtyř fyzických osob a žádné právnické osoby. Celková hodnota zůstatků na všech čtyřech účtech dohromady přitom byla méně než milion eur.
Nedůvěru v úplnost předaných informací podpořila krátká textová zpráva, kterou v polovině září poslal zdroj týdeníku EURO: „Mluvil jsem včera dlouze s Berlínem, ta disketa bude pročištěná, neboť Angela nedovolí, aby Deutschland způsobil politické zemětřesení tady. Sorry za samé blbé zprávy.“
Zumwinkel a pak jen čudlové?
Německá rozvědka koupila od bývalého zaměstnance lichtenštejnské banky LGT Heinricha Kiebera data o čtyřech a půl tisících tamních účtů. Zaplatila za ně pět milionů eur a na jejich základě loni v únoru odvedla německá policie v poutech tehdejšího šéfa německé poštovní a logistické skupiny Deutsche Post Klause Zumwinkela. Následně se uskutečnily domovní prohlídky u desítek dalších Němců, kteří měli v LGT otevřená konta. Zumwinkel byl letos v lednu odsouzen za daňový únik na dva roky podmíněně a k tomu dostal pokutu milion eur. Prostřednictvím lichtenštejnského nadačního fondu totiž v letech 2001 až 2007 zkrátil Německo na daních o 1,2 milionu eur, část deliktu však již překročila pětiletou promlčecí lhůtu.
Kromě mediálně sledované kauzy bývalého hlavního německého pošťáka vyšetřovalo či stále ještě vyšetřuje bochumské státní zastupitelství v souvislosti s daty o účtech v lichtenštejnské LGT bance další čtyři stovky případů. Lze tedy věřit, že pouhé čtyři ze 4500 účtů měly české majitele?
A proč potom německé daňové správě trvalo rok a půl, než tyto informace České republice předala? Na oficiální i neoficiální urgence a dotazy Německo po celý rok a půl odpovídalo, že informace třídí a že jakmile bude proces ukončen, relevantní údaje předá.
Čtyřka bez kormidelníka
Šéf české daňové správy Jan Knížek nezastíral, že ho obsah předaných informací zklamal. „Nesplnilo to naše očekávání. Informací jsme od německé strany dostali málo a není mezi nimi žádná, kterou by česká daňová správa již dříve neznala z vlastních šetření,“ řekl Knížek týdeníku EURO poté, co jeho podřízený z Německa přivezl místo disku nabitého informacemi jen pár papírů potištěných bezcennými údaji. Minulý týden objem darovaných dat specifikoval: „Získali jsme informace o čtyřech daňových subjektech, které měly na svých účtech v LGT bance celkem pouze statisíce eur. Jde o fyzické osoby, o nichž jsme již věděli dříve. Všechny čtyři případy již minimálně tři čtvrtě roku prošetřujeme.“
Byly v celém souboru informace opravdu pouze o čtyřech českých daňových poplatnících? Proč třídění trvalo tak dlouho? Jaké je přesné národnostní složení majitelů těchto účtů, tedy kolik jich vlastnili němečtí daňový poplatníci, kolik francouzští, kolik italští atd.? Mluvčí německého ministerstva financí na tyto otázky do uzávěrky týdeníku EURO neodpověděl.
Kromě víry v německou čestnost a pravdomluvnost (tedy že v celém Kieberově seznamu byly účty pouze čtyř českých daňových poplatníků) se nabízejí dvě vysvětlení. Buď mohly německá daňová správa a německé tajné služby za onen rok a půl vyjednat s ostatními Čechy ze seznamu, že začnou za příslib utajení s Berlínem spolupracovat či v Německu danit část svých příjmů. Anebo měli v LGT bance účty někteří čeští politici či na ně napojené osoby a na „vyčištění“ seznamu spolupracovaly i české služby.
