Nádor se rozrostl do podoby metastází. Nekontrolovatelně a agresivně napadá i poměrně vzdálené, dosud zdravé tkáně. Řeč je o byrokracii.
Vzpomeňme, pod jakými hesly započala reforma veřejné správy: decentralizace, princip subsidiarity, posílení samosprávy. A výsledek? Úřednictvo bují na místní, regionální i centrální úrovni a vzájemně prorůstá. Je to armáda squatterů, před kterou žádný barák neobstojí. Neznám krajský úřad, který by si už nestihl kromě hlavního paláce zřídit alespoň jedno detašované pracoviště. Neznám žádné sídlo takzvaného malého okresu, kde by si vedle radnice nevybudovali nějaký ten přístavek. Byly sice okázale zrušeny okresní úřady, ale ve všech větších městech najdeme „odloučená pracoviště“ Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Kdyby klotové rukávy měly tendenci mizet z Prahy, řekli bychom budiž. Děje se ale pravý opak. Ústředním orgánům České republiky už nestačí, že v hlavním městě obsadily téměř všechny objekty po bývalé federaci, vlamují se do nových. Navzdory tomu, že se justice přestěhovala do Brna, pořizuje erár kolem Vltavy další a další nemovitosti, protože v těch současných je mu těsno.
Za Josefa Luxe, blahé paměti, stačil jeho ministerstvu a přidruženým institucím jeden barák na Těšnově. Přestože zemědělská výroba dále klesá, podíl státem vlastněného agrárního majetku jakbysmet, tři státní fondy i veterinární správa se postupně přestěhovaly do „svého“. Na pochopení těchto trendů prostý selský rozum nestačí. Ministerstvo pro místní rozvoj mělo v době svého vzniku suplovat neexistenci krajů. Kraje vznikly, ale místní rozvoj žije dál. Na kraje přešla i podstatná část pravomocí v oblasti kultury, školství, zdravotnictví a životního prostředí. Všiml si někdo, že by ministerstva snižovaly stavy? Stačí se podívat třeba do Karmelitské ulice, kolik lidí resort paní Buzkové nadále zaměstnává. Úředník si ale dokáže své místo na slunci obhájit. Když přijde o kompetence, začne tvořit koncepce.
Vstupem do Evropské unie padají celní bariéry. Proto jsme si my, hloupí daňový poplatníci, mysleli, že většinu celníků čeká vyhazov. Už si je ale rozebírají ostatní úřady – něco převezme nová finanční policie, něco Úřad pro zastupování státu, Vězeňská služba, část Sobotkovo ministerstvo, aby se náhodou někdo o své živobytí nemusel postarat sám.
Když už centrální úřady praskají ve švech, není nic snazšího než nakoupit na realitním trhu nové paláce. Národní bezpečnostní úřad jej získal za 616 milionů, Český telekomunikační úřad stál 390 milionů, Pozemkový fond 157 milionů, Úřad na ochranu osobních údajů 106,5 milionu, ombudsman vynaložil na své sídlo 120 milionů, Nejvyšší správní soud plánuje 250 milionů, Český statistický úřad vydá rekordních 829 milionů…
Kéž by se nové luxusní sídlo statistiků odrazilo i v přesnosti statistických dat. Dosavadní čísla hovoří jasně: Počet lidí v nepodnikatelské sféře rok od roku narůstá a jejich platy rostou rychlejším tempem než mzdy zaměstnanců firem. Oč zdravější je situace například v průmyslu, kde výroba loni vzrostla o 5,8 procenta, tržby o 5,4 procenta, produktivita práce o 8,9 a mzdy o 5,7 procenta, přičemž ale sektor opustilo asi 40 tisíc lidí. Úředníka, včetně statistického, nic takového nezajímá. Dejte nám třinácté a čtrnácté platy, ber kde ber! Ani slovo o produktivitě.
Chcete-li, pánové a dámy, třináctý plat, ať každý třináctý z vás dopije kafe a do pololetí vyklidí kancelář! Určitě by to neochromilo správu věcí veřejných. Právě teď se ukáže síla či spíše slabost naší vlády. Vsaďme se, že nakonec podlehne. Ustoupí půlmilionové mase voličů. Pokud se Špidlova „reforma veřejných financí“ nezačne vážně zabývat i výdajovou stránkou a nepročistí vlastní řady, fiskální rovnováha nikdy nenastane.
Zhoubná choroba prostoupila organismus natolik, že jedinou naději skýtá radikální devitalizace celých institucí i agend. Kdo k tomu najde odvahu? I pravice už dávno nemluví o antibyrokratických komisích. Vláda loni v srpnu rozhodla, že do roku 2006 se sníží počet zaměstnanců ve veřejné sféře o sedm procent. Každý rok má podle plánu z původních 484 tisíc odejít asi deset tisíc lidí. I kdyby tomu tak nakrásně bylo, je to spíše výraz zbabělosti než odvahy.
