Příchod Hyundai by vyvolal oprávněné naděje i nadměrná očekávání
Může to být důležitý korejský výsadek na severní Moravě, která na podobné návštěvníky už dlouho čeká. Pokud čeští vyjednavači úspěšně dokončí detailní rozhovory s automobilkou Hyundai, dočkají se Nošovice investice v hodnotě několika desítek miliard korun. Obě strany možná pompézně oznámí příchod významné jihokorejské firmy v únoru. Ke skutečným oslavám však ještě důvod nebude. Pravý přínos investice pro českou ekonomiku totiž ukáže čas.
Stínový ministr průmyslu Martin Říman, volební lídr opoziční ODS v Moravskoslezském kraji, rozhodně není odpůrcem očekávané korejské investice. Varuje však před nadměrnými očekáváními. Domnívá se, že přínos pro zaměstnanost v regionu nebude až tak významný, neboť automobilka může využít levnější pracovní síly cizinců, například Poláků či Slováků. Říman s nadsázkou používá výraz „fabrika, která vyrostla na Marsu“. Propojenost výroby s celou ekonomikou může být u nových investorů mnohem nižší než u tradičních firem. Mladoboleslavská Škoda se zabývá také výzkumem, vývojem, zakládá vysokou školu. Lze něco podobného očekávat od firmy Hyundai? Nebo se onen výsadek za čas opět vznese a přeletí někam jinam? Říman říká: Teprve za pár let se ukáže, jak automobilka vroste do české ekonomiky.
Ve stopách Japonců?
Úřadující ministr průmyslu Milan Urban (ČSSD) žádnou skepsi rozhodně zahánět nemusí. Mluví optimisticky o tom, že automobilka Hyundai může znamenat více než jednoprocentní růst hrubého domácího produktu navíc a přinést až patnáct tisíc nových pracovních míst. Většina z nich by pochopitelně vznikla v subdodavatelských firmách, samotná korejská firma zaměstná asi tři tisíce lidí. Urban také věří, že si Hyundai stejně jako další automobilka TPCA vezmou ze škodovky příklad a časem se více zaměří na výzkum, vývoj a vytvoří nová technologická centra. Ve stadiu úvah je dnes rovněž možnost, že Hyundai v Česku vybuduje kromě finální produkce automobilů i závod na výrobu motorů.
Otázek, na které nikdo nebude v únoru ještě znát definitivní odpověď, je ovšem více. Z jednání pravděpodobně vyplyne, jaký bude minimální počet českých subdodavatelů pro Hyundai. Nikoliv však to, zda automobilka povzbudí další příliv korejských investorů, třeba i v oblastech mimo automobilový průmysl. Naváže na velkou japonskou vlnu, která v minulých letech doplavila více než půldruhé stovky investorů, také jihokorejská? A budou také Korejci postupně přecházet od jednoduchých montážních linek k technologicky vyspělým provozům, jak to v Česku předvedly tchajwanské společnosti? Snad si lze dělat naději, že se investoři z různých asijských zemí utkají v konkurenčním boji na českém trhu. Ten je pro Asiaty nadále zajímavým nástupištěm pro jednotný trh Evropské unie vzhledem ke stále relativně levné a kvalifikované pracovní síle i slušné dopravní infrastruktuře ve srovnání třeba s Polskem.
Čínský konkurent.
Evropu, a za příznivých okolností tedy i Česko, začnou rovněž dobývat Číňané. Bude pak další investiční vlnou ta čínská? Na konci loňského roku Česko zaznamenalo první čínskou investici na zelené louce. Firma Changhong, jeden z největších čínských výrobců spotřební elektroniky, se rozhodla vybudovat novou továrnu na montáž televizorů v Nymburku. V první fázi hodlá investovat 245 milionů korun.
Japonci i Korejci si vliv hospodářsky nastupující Číny na změnu poměrů ve světové ekonomice dobře uvědomují. Proto sami mohutně investují v říši středu, ale bezpochyby si uvědomují i čínskou konkurenci na třetích trzích. Je pravděpodobné, že třeba jihokorejské firmy budou chtít urychlit svůj dynamický nástup třeba i v Evropě, ještě před příchodem dalších čínských konkurentů. Tím spíše, že už dnes je nutné počítat s konkurencí levných čínských výrobků na starém kontinentu. V poslední době lze navíc zaznamenat zásadní změnu, která může mít vliv na budoucí čínskou expanzi. „Čínské firmy se donedávna neprosazovaly svými značkami, vystupovaly jen jako subdodavatelé,“ uvádí René Samek, ředitel divize podpory agentury CzechInvest, která zahraniční investory do Česka láká. Číňané se ovšem dostali ke know-how, začali vyrábět pod vlastními značkami, a i když se třeba jejich „zastaralým“ automobilům leckdo směje, svůj trh si našli i v Evropě. A Samek připomíná, že před desítkami let mnozí podobně zpochybňovali šance japonských vozidel…
Na startu byla Matsushita.
Zatímco Japonci jsou na druhém místě v počtu investic na zelené louce v Česku hned za Němci, vzorek ostatních asijských investic (kromě tchajwanských) je poměrně malý. Korejských investorů není mnoho, nejznámějším z nich je firma LG, která působí v řadě odvětví a celosvětově proslula zvláště díky elektronice a vývojem nových technologií i designů v této oblasti. V Česku se LG podílela společně s nizozemským Philipsem na produkci televizních obrazovek v Hranicích, tuto výrobu však před několika dny zastavila. Hranická továrna se potýkala s odbytovými potížemi kvůli změnám na trhu - klasické obrazovky vycházejí z módy a hitem jsou tenčí obrazovky vyrobené z tekutých krystalů nebo plazmy. Nepříliš růžové zkušenosti s korejskou firmou Daewoo, která v devadesátých letech převzala letňanskou Avii, už jsou navíc záležitostí historie.
René Samek ovšem upozorňuje, že před osmi devíti lety byla japonských investorů v Česku také jen hrstka. Skutečný zlom přišel s příchodem Matsushity, která v roce 1997 vybudovala v Plzni první velký závod na zelené louce na výrobu televizorů. Právě plzeňský Panasonic (dceřiná společnost Matsushity) se přizpůsobuje moderním trendům a přechází od výroby klasických přijímačů k těm s plochými obrazovkami, plazmovými i z tekutých krystalů. Po příchodu Matsushity začaly do Česka jezdit zástupy návštěvníků z Japonska, lidé z různých japonských podniků, vzpomíná Samek. Skupiny po dvaceti třiceti podnikatelích vyjížděly na týdenní cesty po Evropě a jeden či půldruhého dne strávily v Česku. Plzeňská investice se stala výkladní skříní a po dvou letech japonský příliv zesílil. CzechInvest uvádí, že celkové investice z Japonska dosáhly částky skoro 2,6 miliardy dolarů a japonské firmy v Česku zaměstnávají 32 tisíc lidí.
Pokud se Hyundai opravdu rozhodne investovat v Česku, může strhnout podobný zájem podnikatelů ze své země jako před časem Matsushita, říká Samek. Svědčí o tom zájem Korejců o Slovensko, který povzbudila investice automobilky Kia, jež je kapitálově spřízněná právě s firmou Hyundai. A Samek mluví i o další paralele: Ještě před investicí automobilky TPCA, tedy společného podniku japonské Toyoty a francouzského tandemu Peugeot-Citroen, se v Liberci usadil jejich budoucí subdodavatel - firma Denso. Budoucí investici automobilky Hyundai zase předběhla další korejská společnost Sungwoo, která se rozhodla vybudovat v Ostravě továrnu na výrobu částí automobilových karoserií. CzechInvest říká, že hodlá zaměstnat až tisíc lidí. Firma Sungwoo evidentně kalkulovala s tím, že by mohla pro Hyundai dodávat i v případě, že by se automobilka usídlila třeba v Polsku. Dalším odběratelem pak jistě bude Kia na Slovensku.
Největší banka světa v Praze.
Počet japonských firem, jež dorazily do Česka (kolem 170), je tak vysoký, že si toho museli všimnout i bankéři z dnes největší banky světa dle výše aktiv - Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ. Tato banka dosud nabízela své služby zdejším japonským investorům ze svého zastoupení ve Vídni. Nyní chystá otevření první pobočky přímo v Praze. Hodlá tak učinit letos v dubnu. Česká pobočka bude spadat pod nizozemské ústředí sídlící v Amsterdamu, které vlastní bankovní licenci Evropské unie a je dceřinou společností japonské banky.
„Máme zájem o všechny japonské investory v Česku,“ říká Tetsuya Nakao, šéf pražského zastoupení banky v rozhovoru pro týdeník EURO. Ne všichni tito investoři jsou dnes klienty Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ. Mnohé z nich obsluhují zdejší banky, a ambicí Nakaa je proto nabídnout atraktivnější služby a specializované zaměření právě na investory. Tetsuya Nakao o tom zatím nechce příliš mluvit, ale nevylučuje, že by banka mohla v budoucnu usilovat o přízeň investorů také z jiných zemí. Už mnohem dříve se ovšem zaměří na jiný cíl: oslovení menších japonských firem, které by mohly zamířit do Česka jako subdodavatelé druhého či třetího sledu.
Představitel japonské banky nepředpokládá, že by bylo možné z jeho země ještě přilákat nějaké obrovské investice. Ty nejznámější firmy už totiž v Česku působí. Jiné to ale je v případě menších společností, které by se na oné japonské přílivové vlně ještě také rády svezly. Nakao očekává, že do budoucna by nemuselo jít pouze o investice na zelené louce. Uplatnit by se mohly například různé společné podniky.
CzechInvest vkládá do nové pobočky značné naděje a předpokládá, že její vznik povzbudí další japonské podnikatele, kteří zvažují investice ve střední Evropě.
Tchajwanci = český export.
Necelé desetiletí od první velké japonské investice v Česku přineslo značný posun i v onom propojení nových výrob s okolní ekonomikou. Když Matsushita v České republice začínala, spoléhala především na subdodavatele ve vzdálenějším zahraničí, zvláště ve Velké Británii, vzpomíná René Samek. Ti se však postupně přesouvali do střední Evropy včetně Česka. Původní montovna se změnila v moderní závod. Když loni zahajovala činnost automobilka TPCA, od počátku spoléhala na české dodavatele ze šedesáti procent.
Stínový ministr Martin Říman je v tomto ohledu skeptičtější. Nejen finální výroba, ale také továrna subdodavatele může být jakousi montovnou, která nijak nepřispívá k technologickému rozvoji. Pouze v růžových barvách nelze vidět ani příspěvek investorů k podpoře regionální zaměstnanosti. Automobilka TPCA problém nezaměstnanosti neodstranila.
Poměrně optimistickou vizi ovšem nabízejí tchajwanské firmy v Česku. Zaměřují se na elektronický průmysl, ale i s ním spojené strategické služby. Zdejší dcera tchajwanské firmy Foxconn je dle žebříčku Czech Top 100 druhým největším českým exportérem. V pořadí loňského kola soutěže „Exportér roku“ obsadila čtvrté místo další tchajwanská firma FIC. CzechInvest uvádí, že většina produkce a služeb tchajwanských investorů směřuje na náročné západní trhy. Odhaduje se, že až čtyřicet procent jejich evropské výroby počítačů je soustředěno právě v Česku.
Lanšmít jako test.
Vzniká přirozeně otázka, do jaké míry mohou být úspěchy Tchajwanců předobrazem budoucí čínské investiční vlny. René Samek v této souvislosti poznamenává, že také Tchajwanci zhruba před dvaceti lety začínali jako subdodavatelé pro Američany či Japonce a postupně přešli na vlastní značky. Také oni byli v ještě vzdálenější minulosti vnímáni především jako vývozci bot, levných kalkulaček, hraček.
Místa, kde se dnes testují budoucí možnosti čínských investic v Česku, mohou ovšem být dost nenápadná. Nemusí to být právě závod velké firmy Changhong, ale třeba i taková konzervárna v Bílině. Právě tam má totiž vzniknout společný podnik firmy Gastro Sunwick s čínskou společností Shanghai Maling Aquarius, který bude vyrábět proslulý čínský lanšmít v konzervách. Jde mimochodem o jednu z ekonomických dohod, které byly oznámeny během prosincové návštěvy čínského premiéra Wen Ťia-paa v Praze. O vyhlídky výroby v Bílině se loni také zajímala delegace činitelů z Šanghaje a okolního regionu. Netajili se tím, že jsou v Evropě poprvé, a mluvili o tom, jak je důležité pro další případné investice z tamní oblasti, aby byl bílinský podnik úspěšný, říká Samek.
Předpokládaná výroba lanšmítu je ovšem pozoruhodná i z jiného hlediska: Asijští investoři se v Česku dosud zaměřovali na odvětví, jako jsou automobilový a elektronický průmysl, výroba počítačů či softwaru. Bílinský podnik možná naznačuje, že potenciál je také někde jinde, byť zatím velmi omezený.
Bude Evropa ošklivější?
Jak budou vypadat další asijské investiční vlny v Česku, však do značné míry závisí na tom, zda si Asiaté vyhodnotí příznivě budoucí ekonomické možnosti Evropy jako celku. Proč by se měli zajímat o Evropu, když se nové příležitosti rodí někde úplně jinde? Demografický vývoj kontinentu rozhodně není právě bouřlivý, jeho trh je v mnoha ohledech již dnes nasycenější než jinde. Střední Evropa sice nabízí v řadě ohledů lepší podmínky pro investování než staré země Evropské unie, ale v pozadí úvah zdejších investorů je tak jako tak západoevropský či celoevropský trh.
Evropané se každopádně budou muset smířit s tím, že pro řadu asijských firem nebude zdejší trh prioritou. Korejské a japonské firmy dnes mezi sebou tvrdě soupeří ve Spojených státech a stále více svádějí boje na perspektivních trzích označovaných značkou BRIC - tedy Brazílie, Rusko, Indie a Čína. Analýza singapurského listu Business Times například upozorňuje, že korejské firmy, jako Samsung, Hyundai a LG, začínají mít navrch nad japonskými rivaly právě na trzích BRIC. Na druhé straně se ovšem jejich soupeření následně přenáší i do Evropy, kde zvláště jihokorejské automobilky následují dřívější nástup Japonců. A kupní potenciál evropských spotřebitelů je ve srovnání s jinými částmi světa pořád dost vysoký.
Hlavní základnou pro japonské investice v Evropské unii zatím zůstává Velká Británie. Britská agentura UK Trade & Investment uvádí, že na Spojené království připadá zhruba čtyřicet procent investic ze dvou nejvyspělejších zemí světa mimo Evropu - tedy ze Spojených států a Japonska. Japonské firmy v poslední době vytvářejí v Británii více než tři tisíce pracovních míst ročně, ale už o sobě dávají vědět i Číňané. Jejich vliv na britskou zaměstnanost údajně dosahuje více než desetiny japonského příspěvku.
Ze Skotska do Brna.
Je ovšem také evidentní, že řadě společností se vyplatí přemístit svou činnost právě z Británie do střední a východní Evropy, a to především vzhledem k nižším výrobním nákladům. V poslední době se tímto směrem vydala například tchajwanská firma Inventec, která dříve vytvářela počítačové servery ve skotském Hillingtonu. Tamní pobočku však Tchajwanci uzavřeli, propustili zaměstnance, vyvolali rozruch a ohlásili stěhování do Brna.
Pak je tu ovšem i další model: spojit výhody třeba právě onoho vyspělého skotského prostředí, v němž se může producentům špičkových technologií dařit, s lákadly střední Evropy. Manažeři japonské firmy OKI, která je čtvrtým největším výrobcem barevných tiskáren na světě, loni otevřeli nejmodernější závod firmy ve skotském městě Cumbernauld a zároveň se začali ohlížet po další příležitosti v Maďarsku, Česku či v jiné východoevropské zemi (EURO 47/2005).
Příchod nových investorů do střední Evropy ale zostřuje konkurenci mezi jednotlivými státy. Také korejské automobilky Hyundai a Kia pečlivě zvažovaly možnosti jednotlivých států visegrádské skupiny. Bratislava nabídla právě společnosti Kia řadu lákadel, jimiž Korejce opravdu přitáhla. Posléze se však na Slovensku rozpoutala diskuse - a to i uvnitř tamní vládní koalice - zda to země s výši investičních pobídek nepřehání. Terčem kritiky se stala rovněž skutečnost, že Slováci ani nedokážou dané sliby plnit. Příprava pozemků pro závod Hyundai/Kia měla loni více než roční zpoždění.
Ještě hůře to ovšem pro Slováky dopadlo při lákání další korejské firmy Hankook, což je výrobce pneumatik a subdodavatel pro Hyundai i Kiu. Příchod Hankooku měl být třetí největší investicí na zelené louce na Slovensku v hodnotě půl miliardy eur. Bratislavští vyjednavači s Jihokorejci dojednali balík investičních pobídek, které však slovenská vláda neschválila, protože je považovala za příliš vysoké. Společnost Hankook se nakonec rozhodla investovat v Maďarsku.
Ministerstvo průmyslu do Ostravy.
Může se něco podobného opakovat i v Česku? Ministr Milan Urban je přesvědčen, že nikoliv. Rozdíl vidí v tom, že zatímco na Slovensku se posuzují investiční pobídky případ od případu, v Česku existují jasná pravidla, která platí pro všechny. Státní pomoc navíc dle pravidel Evropské unie nemůže překročit výši patnácti procent celkové investice. Urban ani nepředpokládá, že by se kvůli výši pobídek pro Hyundai mohla nějak zvlášť bouřit opozice. Kdo by se bránil mnoha tisícům nových pracovních míst na severní Moravě?
Stínový ministr průmyslu za ODS Martin Říman skutečně vidí na pravděpodobné investici firmy Hyundai řadu výhod. Příchod velké jihokorejské společnosti by znamenal překonání psychologické bariéry. V Moravskoslezském kraji totiž mnozí lidé dlouhá léta věří, že problémy regionu vyřeší „další velká fabrika“. Mohou se tedy naplnit mnohá očekávání a posílí se dobrá nálada, vysvětluje Říman, byť na druhé straně poznamenává, že on osobně onu víru v naprostou spásu díky velké fabrice nesdílí. Zároveň předpokládá, že se zlepší pozice kraje pro pozorovatele zvenčí, což regionální volební lídr ODS považuje za nejpozitivnější efekt. A k tomu všemu je nutné ještě připočíst, že investice Hyundai by donutila stát, aby urychlil výstavbu dopravních komunikací.
Na druhé straně Říman upozorňuje, že úroveň mezd v Moravskoslezském kraji je dnes poměrně vysoká, takže práce pro Hyundai může být skutečně lákavější spíše pro občany Polska či Slovenska, kam není z Nošovic příliš daleko. I tato úvaha ho vede k závěru, že investice zaměstnanost v kraji nijak výrazně nepovzbudí.
K nějakému zásadnímu politickému střetu ohledně výše pobídek se ovšem zřejmě skutečně neschyluje. Stínový ministr považuje jejich očekávanou výši na úrovni 3,5 miliardy korun za únosnou, byť zároveň tvrdí, že kdyby existovala patnáctiprocentní rovná daň, žádné investiční pobídky by nebyly zapotřebí. Nevadí mu ani tak daňové úlevy, jako spíše příspěvky na zaškolování zaměstnanců, které vytvářejí nerovné konkurenční prostředí.
Z dlouhodobého hlediska však kraj potřebuje jiné startovací impulzy, které zajistí, že čerství absolventi vysokých škol nebudou odcházet za prací jinam, myslí si Říman. Za prvé by ministerstvo školství mělo spravedlivěji rozdělovat peníze na vysoké školství tak, aby před Ostravou nedostávaly přednost Praha a Brno. Druhým impulzem by mohl být přesun některých státních institucí, které se zabývají hospodářskou agendou, do Ostravy. Kromě Českého báňského úřadu (který do Ostravy logicky patří) a řady dalších institucí, by se na severní Moravu mělo přestěhovat i ministerstvo průmyslu a případně také ministerstvo dopravy. Cílem Římanova plánu je vytvořit v Ostravě centrum hospodářství a průmyslu, v němž jsou přijímána rozhodnutí, jež mohou ovlivnit činnost firem. Řada z nich by pak také mohla zamířit na sever Moravy, předpokládá Martin Říman.
