Na rozhovor pro týdeník Euro o rozpočtových peripetiích
českého státu si Alena Schillerová, vicepremiérka a ministryně financí, hledala
čas velmi dlouho. Rychlý vývoj pandemie neustále přepisoval její program.
Napočtvrté se to nakonec přece povedlo. Ministryně přišla jako vždy pečlivě
upravená (barva roušky v barvě šatů), pozitivně naladěna, ochotna
donekonečna empaticky, až mateřsky vysvětlovat, že svou práci dělá
s pokorou, zodpovědně a také dobře.
Schillerová není žádný teoretický ekonom, jednu věc jí je
ale třeba přiznat. Velmi dobře zvládá politickou prezentaci toho, co dělá, ať
už si o správnosti, pravdivosti a relevantnosti jejího konání myslíme cokoliv.
V televizních debatách pak svým obyčejným polopatickým způsobem ve stylu
hodné, ale velmi zaujaté tety dokáže zastínit i akademické diskutéry, kteří se
někdy jen obtížně překládají do lidovějšího jazyka.
Klasik mediálních studií Marshall McLuhan by řekl, že svým nekonečným proudem slov ministryně ohřívá studené televizní médium, které si jinak žádá doplňující aktivitu a rozvíjející přemýšlení. Vicepremiérka dá všechno najednou a je jasno.
I proto je Schillerová pro Andreje Babiše dnes
nepostradatelná. Je vykladačkou, které rozumí každý. Nenápadný politický
talent, jenž intuitivně cítí, že politika je především umění přemlouvání, pořád
dokola a znovu a zas mluvit a mluvit. Učinit slabší promluvu, slabší logos
silnějším, říkali starořečtí sofisté. Být výmluvný, přičemž je tak trochu
jedno, jak a čím. A kde je vlastně pravda.
Bojíte se, paní ministryně?
Ne, nebojím.
Ani o zdraví?
Ne, ani o zdraví, ale u mě je to spojeno s vírou…
Nebojíte se ani o zdraví veřejných financí?
Tak samozřejmě, veřejné finance jsou v situaci,
v jaké jsou. Měli jsme ve srovnání s ostatními na začátku pandemie
celou řadu výhod a mohli jsme si dovolit jisté uvolnění, protože jsme měli
nižší zadlužení, velmi dobrý rating, takže si půjčujeme stále za velmi
výhodných podmínek. O emise dluhopisů je stále větší zájem, průměrný úrok na
deset let je 0,8 procenta, když si půjčujeme na staré dluhy v eurech, je
úrok dokonce záporný. Vždy je to dilema, do jaké míry zadlužíte budoucí
generace.
A nebojíte se ani o osud státního rozpočtu, přesněji o
jeho stabilitu?
Zatím se nebojím. Stále se držíme paktu stability,
rozpočtová pravidla jsme museli kvůli situaci trochu rozvolnit, ale stále se
držíme poměrně zpátky. Ale podívejte se po Evropě, všechny vlády se zadlužují a
mnohde mnohem více než u nás. Chtěla bych ale zdůraznit jednu věc: účelem
veřejných financí a státního rozpočtu není pouze mít vyrovnané hospodaření, je
tam ještě jedna důležitá funkce, na kterou se zapomíná.
V době, kdy jsme v nejtěžší krizi moderního
českého státu, v krizi, která se přirovnává ke krizi 30. let minulého
století a vývoj tomu napovídá, musí rozpočet sehrát také redistribuční roli.
Musíme pomoci ekonomice. Pomoci lidem a firmám.
Čím si tedy vysvětlujete, že tolik ekonomů kritizuje váš
návrh rozpočtu na rok 2021 a pochybuje o tom, že to ekonomice pomůže? Ba naopak
mají strach, že veřejné finance budou vašimi kroky dlouhodobě ohroženy. Zejména
proto, že rozpočtové změny jsou strukturální, nikoli krátkodobé, tedy že
v rozpočtu po konci pandemie zůstanou jako budoucí dluhy. Proč se oni bojí
a vy ne?
Já mám především velkou zodpovědnost za fungování ekonomiky vůbec, včetně rozpočtu. Ale nechtěla bych tento rozhovor vést tak, abych vás přesvědčovala, že ten který ekonom nemá pravdu…
To bych nechtěl ani já. Hlas ekonomů je ale poměrně
jednotný − bojí se rostoucího strukturálního schodku, který jste do
rozpočtu zabudovala a který bude obtížné v dalších letech snižovat.
Já vždycky říkám, nechám to na historii, ať to všechno
posoudí historie.
To je dost riskantní.
Nechám na historii hodnocení toho, co se teď děje,
samozřejmě ne vývoj veřejných financí. Já musím zůstat pevná, už jsem toho taky
zažila hodně a nemůžu teď oponovat názoru toho či onoho ekonoma. Já to čtu. S
velkou pokorou naslouchám těm hlasům, ale řídím se svým vlastním svědomím a
přesvědčením.
Situace se hrozně rychle mění, proto jsem také řekla, že
nebudeme dělat makroekonomickou prognózu v listopadu, ale až v lednu,
stejně tak dobré bylo začít s rozpočtem až v září, protože všude je
velká míra nejistoty, těžko odhadnout, co přesně se bude dít.
Nakonec jste ale předložila rozpočet na rok 2021
s výrazným a jasným deficitem 320 miliard korun.
Ano, a v červnu jsme měnili deficit letošního rozpočtu
na 500 miliard a tehdy, jak se říká na Moravě, by si pes ode mě kůrku nevzal. A
vidíte, dnes, když je tu druhá vlna pandemie, jsme rádi, že tam nějakou rezervu
na letošek máme a budeme moci pomáhat lidem a firmám i v druhé vlně.
V rozpočtu je celá řada věcí, které budou mít přechodný charakter. Souvisí
s pandemií a s pandemií také odezní.
Bohužel převažují změny, které s pandemií úplně
nesouvisejí, přesněji opatření trvalá, která v rozpočtu na nákladové
straně zůstanou dál jako strukturální dluh.
Ano, máte tam věci, které s pandemií opravdu nesouvisejí
a které neodezní a zůstanou v rozpočtu natrvalo a my musíme spoléhat na
celou řadu faktorů, které nám s tím potom pomohou. Jednak je to růst HDP,
který na příští rok odhadujeme na čtyři procenta, jednak je to zmrazení platů
ve státní správě, na němž budu trvat, pokud na to budu mít vliv. Nemyslete si,
to je také hodně peněz. A nebudeme valorizovat provozní náklady. Ale samozřejmě
tu máme dlouhodobou konsolidační strategii, že budeme snižovat deficit o půl
procentního bodu ročně, ale nebudeme zavádět nějaká opatření, která by
zavazovala příští vládu, jež vznikne po volbách na podzim 2021.
Nebudeme jí diktovat, jaká opatření dělat, i když já
představu o vývoji v roce 2022 samozřejmě mám. Ale zpět k vaší
otázce; snažíme se podporovat spotřebu a potom – v úpravě rozpočtu na rok
2020 i v tom novém na rok 2021 naprosto převažují investice. Na rok 2021
jsou dokonce vyšší než ty, které jsme navyšovali ve třetí novele rozpočtu na
letošní rok v červnu. V době, kdy viditelně klesají investice
v soukromém sektoru, musejí nastoupit investice ve veřejném sektoru. A to
také děláme. Na příští rok to bude přes 180 miliard.
Můžete být konkrétní? O jaké investice jde, aby si to
čtenáři dokázali představit?
Největší část investic je SFDI, neboli Státní fond dopravní
infrastruktury. Dálnice, železnice, beton, jak říká pan premiér, tedy investice
do betonu. Výstavba sociálních ústavů, pavilonů nemocnic, stavby na zadržování
vody v krajině, ale i měkké projekty, jako je digitalizace státní správy.
Na straně výdajů je ale většina strukturálních změn, tedy
opatření, která trvale zvyšují schodek: zvyšování zdravotních odvodů za státní
pojištěnce, to je přes 53 miliard, vyšší mzdy učitelům, to je skoro 20 miliard,
valorizace důchodů 30 miliard. K tomu ještě plánované zrušení superhrubé
mzdy, kdy stát natrvalo přijde o 70 miliard korun…
Pane redaktore, co se ukázalo v pandemii jako nejdůležitější? Zdraví…
To nebudu rozporovat, ale vy musíte zohledňovat celek
rozpočtu.
A mít určité priority.
Ano, ale sama jste říkala, že nechcete zavazovat budoucí
vlády, z návrhu rozpočtu se naopak zdá, že je zavazovat budete, a to velmi.
Zdraví je nadevšecko. Když tu nebude zdravá populace, stejně
ekonomika fungovat nebude. Vypne se sama, nebude čekat na žádné usnesení vlády.
Na začátku jsme měli tu výhodu, že jsme měli nízké zadlužení, přebytky na
sociálním i na zdravotním účtu, špičkové lékaře i zdravotnický systém. Ten jsme
teď kvůli pandemii museli sanovat a nyní je opět vyrovnaný.
O potřebě tohoto kroku nikdo nepochybuje, ale
z hlediska celku strukturální deficit rychle roste, čehož se obává
například i Eva Zamrazilová, šéfka Národní rozpočtové rady, která by pro vás
měla být důležitým odborným korektivem.
Já Národní rozpočtovou radu a její předsedkyni velmi
respektuji, koneckonců byli jsme to my, tedy můj předchůdce, kdo tuto radu
prosadili. Platí to i pro Výbor pro rozpočtové prognózy, my jsme je chtěli mít,
chtěli jsme takovou odbornou expertizu. Já jejich výstupy podrobně sleduji, ale
ne vždy souhlasím, a to je právo nás všech.
A s čím nesouhlasíte teď? Paní Zamrazilová se bojí,
že strukturální schodek a tempo zadlužování brzy dovede ČR k hranici
veřejného dluhu ve výši 55 procent HDP a že další vlády budou nuceny odbrzdit
dluhovou brzdu, která je zákonem nastavena právě na tuto hranici.
Myslím, že od dluhové brzdy jsme daleko, jsme někde na 38 až
40 procentech. Na konci roku tedy budeme mít zadlužení k HDP menší než
v roce 2013. Navíc i paní předsedkyně Zamrazilová v září připustila,
že propad ekonomiky je menší i díky opatřením vlády, která podržela spotřebu.
V základní rozpočtové filozofii se neshodneme. Chcete-li to filozoficky:
představa, že se místo pomoci a podpory spotřeby soustředíme na vyrovnanost
rozpočtu a nízkou zadluženost, je pro mě nemožná. Ale znovu, my se pořád držíme
v mantinelech, které jsme si dříve určili. Zatím nijak zvlášť
nevybočujeme.
V některých evropských zemích, například
v Německu, se ale už chystají na konsolidaci financí. Ministr financí Olaf
Scholz chce srovnat deficit už v roce 2022 a má tři různé plány, jak
k tomu dojít, podle vývoje pandemie. Česko takové plány nemá.
Němci měli zadlužení před pandemií asi 58 procent HDP. Ale
ano, měli velké přebytky rozpočtů, ale ty nemůžeme srovnávat s našimi,
protože tam velkou roli hrají spolkové země.
V posledních letech měly přebytky i německé veřejné
finance jako celek.
Snažila jsem se udělat takové srovnání, ale ukázalo se, že
to moc nejde, protože německé veřejné finance stojí na úplně jiných základech
než ty české. Je to vytržené ze souvislostí, nedá se říkat „oni tak a my tak“,
to úplně nejde, kromě toho zmiňovaného čísla celkového zadlužení.
Já jsem ale mluvil o plánech na konsolidaci veřejných
financí po pandemii, to tu chybí.
Němci plánují vyrovnat hospodářství a rozpočty někde na
začátku roku 2023, my budeme snižovat schodky podle novely o rozpočtové
odpovědnosti, tedy o půl procentního bodu každý rok. Tak jsme si to naplánovali
a tak to bude, dokud budeme mít vládní odpovědnost.
Tedy žádné varianty podle vývoje situace?
To je příliš mnoho neznámých, to se mě taky můžete zeptat, zda máme plán na případné povodně, které budou za dva roky, i když třeba vůbec nebudou. To nikdo neví. Takže my ten plán snižovat deficit máme na sedm let, snižovat o půl procentního bodu ročně, dále je tam zmrazení platů, snižování provozních nákladů, snížení investic na úroveň před pandemií. Velkou část nám pomůžou vyrovnat peníze z EU, například z Fondu obnovy, kde je pro ČR 180 miliard korun, ale i z nového víceletého finančního rámce.
Z těch 180 miliard Fondu obnovy půjde podle
Národního plánu obnovy 118 miliard na fyzickou infrastrukturu, silnice a
železnice, to je dost nemoderní přístup.
Navzdory tomu, co se tady v posledních letech
vybudovalo, se ukázalo, že vnitřní dluh po předcházejících pravicových vládách
je obrovský. Ale jsou tam i investice do digitalizace a životního prostředí, i
když máte pravdu, že tam zase převládá ten beton. Tyto investice nám velmi
pomohou při konsolidaci rozpočtu, ale nejpodstatnější je, že kvůli konsolidaci
neplánujeme zvyšování daní.
Naopak je v plánu snížení daňových příjmů ve formě
zrušení superhrubé mzdy. To jste ale do rozpočtu nezahrnula. Proč, když tu
výpadek příjmů může dosáhnout až 70 miliard korun?
Superhrubá mzda je technikálie, především jde o snížení
daní, které je součástí daňového balíčku, změn zákona o dani z příjmu,
který je teď ve sněmovně ve druhém čtení. Pan premiér jako poslanec načte návrh
na zrušení superhrubé mzdy jako pozměňovací návrh. Teď je otázka, jak ten návrh
bude vypadat. Součástí daňového balíčku je řada jiných věcí, včetně zvýšení
spotřební daně. Ten balíček je ale plusový, v řádu miliard. Nové návrhy
opozice, například zrychlené odpisy na dva roky, ho činí záporným. Deficitním.
Nic z toho samozřejmě v návrhu rozpočtu není, protože když to nebylo
legislativně schváleno, nemůže to tam podle zákona být. To platí i pro snížení
daní daně zaměstnanců ve formě zrušení superhrubé mzdy.
Kolik bude celkový deficit z tohoto daňového
balíčku?
Pokud to bude základní daň 15 procent a u výdělků nad 140
tisíc měsíčně 23 procent, pak by to bylo minus 63 miliard. Pokud by to bylo 19
procent a 23 procent, byl by to něco přes minus 30 miliard.
O tuto částku se tedy zvýší rozpočtový schodek?
No… deficit bude 320 miliard, tečka. Já jsem tam nemohla dát
daňový balíček.
Jak to tedy uděláte?
Budeme rádi, když se stihne balíček projednat tak, aby
platil od 1. ledna 2021. Ale my nemusíme kvůli tomu svolávat parlament a žádat
o novelu zákona o státním rozpočtu. To je změna na příjmové straně, to je něco
jiného než výdaje, které prostě překročit ze zákona nemůžete, a vy nikdy přesně
nevíte, jaké příjmy budou.
Do rozpočtu se ale tento deficit tak jako tak zapíše.
Bude to minus a bude to v řádu desítek miliard korun.
Do rozpočtu se to zapíše a ano, bude to minus, ale vy nevíte, jak moc. A pak je otázka, jak se bude vyvíjet pokladní plnění. To teprve uvidíme a podle toho se k tomu potom postavím.
To, že superhrubá mzda bude zrušena, je také dnes už jisté. A změny chce i opozice, dokonce je tam i návrh ODS na plošnou daň ve výši 15 procent pro všechny zaměstnance. Bude to ještě zajímavá debata.
| Alena Schillerová (56) |
| • Je absolventkou Právnické fakulty Masarykovy univerzity. • V roce 1991 nastoupila jako právnička na Finanční úřad Brno-venkov, v letech 1995 až 2006 byla zástupkyní ředitele, v letech 2006 až 2012 jej pak vedla. • Další dva roky působila na Finančním úřadu pro Jihomoravský kraj. • V letech 2013 a 2014 vedla Odbor právního a daňového procesu Generálního finančního ředitelství. • Od ledna 2016 byla náměstkyní ministra financí. • V prosinci 2017 se stala ministryní financí v první vládě Andreje Babiše, v červnu 2018 obsadila týž post v druhé Babišově vládě. • Její dcera Petra Rusňáková byla za ANO radní města Brna, zeť David Rusňák je bývalý člen a sponzor hnutí ANO a zakladatel společnosti DRFG. |
I politicky je to zajímavé − vy vlastně předhazujete
opozici kořist, necháváte na ní, aby sama rozhodla, jak velký bude onen
dodatečný deficit rozpočtu, a činíte ji za to spoluodpovědnou.
Ne, já se držím platných zákonů.
Ale sama přece víte, že jim dáváte jakousi obětinu, o niž
se oni teď porvou.
To je zajímavá debata, protože opozice často chce, abychom šetřili každou korunu, ale zároveň dává návrhy, které dělají další díry do rozpočtu. Nechala jsem si spočítat, kolik by stály všechny opoziční návrhy, které teď na úpravu rozpočtu během pandemie přišly, a spočítali mi to na 763 miliard, což je více než schválený půlbilionový schodek.
Jsou to někdy úsměvné diskuse, když někdo chce změny
v řádu desítek miliard, a když se zeptám, „kde byste na to tak vzali, pánové?“,
odpoví vám, že v provozních nákladech ministerstev, což samozřejmě vůbec
není možné.
Část opozice, komunisté, je vůči vám konstruktivní, drží
vás u vlády, teď ale mají pro schválení rozpočtu své podmínky, zvýšení mezd o
dvě procenta nebo zrušení superhrubé mzdy, výstavbu bytů atd. Můžete jejich
požadavky splnit?
Komunisté jsou demokraticky zvolená strana, to bych chtěla
podtrhnout, protože nám pořád někdo předhazuje, že děláme něco
nedemokratického. A byla to také jediná strana, která převzala v této
těžké době odpovědnost a pochopila, že rozpočet potřebujeme, protože
s provizoriem bychom neobstáli.
Oni jsou srozuměni s tím, že se zmrazí mzdy ve státní
správě, včetně učitelů, ale i zdravotníků, což je ovšem úhradová vyhláška, ale
chtějí za to zrušení superhrubé mzdy ve variantě 19 procent a 23 procent.
Komunisté, strana práce, podporují zrušení superhrubé
mzdy, což pomůže nejvíce střední třídě a vyšším příjmovým skupinám. To jsou
paradoxy!
No, my jsme udělali takové tabulky, které ukazují něco jiného, je to totiž velmi relativní. Ty naše tabulky různých povolání s různou výší příjmů ukazují, že čím nižší mzdu máte, tím dostanete po zrušení superhrubé mzdy procentuálně, relativně více než lidé s vyššími příjmy, jakkoliv samozřejmě nominálně to bude méně.
Lidé raději počítají tu nominální hodnotu
v peněžence…
Ale když někdo bere 20 tisíc a dostane o 1800 korun více, je
to pro něho velký přírůstek (u platu 40 tisíc to bude 3500 korun – pozn.
aut.). Mimochodem, když už to takto detailně probíráme − lidí,
kteří berou více než 140 tisíc korun měsíčně a patří do té vyšší daňové sazby,
je u nás jen 80 tisíc.
Deficit způsobený zrušením superhrubé mzdy je opět
strukturální, minimálně tedy na ty dva roky, na které má být zatím schválen.
Výpadek příjmů tu bude opakovaný.
Ano, ale po dvou letech si nová vláda rozhodne, co
s tím. My teď chceme podpořit spotřebu v ekonomice snížením daní.
Víte, já jsem se pečlivě dívala do roku 2008 a 2009, kdy začala velká finanční
krize, abych se třeba poučila, co dělat dobře. Proč se nepoučit, když to někdo
dělal dobře? A tehdy vláda dala do ekonomiky jen 3,5 procenta HDP a šla raději
cestou drastických úspor. A ekonomice to vůbec nepomohlo. Tak se z toho
poučme, je potřeba jít opačným směrem, neškrtit ekonomiku, naopak ji musíme finančně
podpořit.
V tom se shodujete i s Evropskou centrální
bankou, která doporučuje, aby vlády ještě dál pumpovaly peníze do ekonomiky a
nezačaly výdajově brzdit příliš brzy. Přesto mám pocit, že propad způsobený
zrušením superhrubé mzdy tak trochu zatajujete, i to, že bude strukturální,
opakovaný, možná trvalý.
Nezatajuji. Říkám to otevřeně, dělám jen to, co mi umožňuje
zákon. Nemohu dát do rozpočtu něco, co ještě není. Co já vím, jaké pozměňovací
návrhy projdou, vždyť už teď nám tam načetli nové návrhy za desítky miliard
korun. A potom − je to na tyto dva nejtěžší roky…
Ano, ať to tedy rozhodne příští vláda… Politicky je to
dobře promyšlené.
Děkuji (smích).
Je tu ještě jedna vážná slabina vaší rozpočtové politiky,
a tou je čerpání peněz, které jsou na pomoc teď k dispozici.
V covidových fondech zůstávají peníze, k 1. říjnu byl rozpočtový
deficit 250 miliard. To nevypadá, že by schodek na konci roku byl půl bilionu,
tedy že se všechny peníze do ekonomiky napumpují. Přitom mají pomoc teď.
Já bych, pane redaktore, byla šťastná, kdyby se to všechno
neutratilo. A nechtěla bych, aby byly vytvářeny další speciální programy,
raději bych pomáhala ekonomice daňově. A pokud jde o efektivitu čerpání
covidových peněz, kterou tu kritizujete, asi byste se divil. Já říkám všem
kolegům: nedám ani korunu, dokud efektivně nevyužijete peníze, které jste už
dostali.
Dokud nebude takzvaně vyčištěno po první vlně. Ministryně
pro místní rozvoj proto teď dává půl miliardy na podporu dopadů pandemie na
cestovní ruch, ministr kultury musí dočerpat 750 milionů, které dostal
v prvním kole pomoci.
Letošní deficit tedy bude nižší než 500 miliard?
Před čtrnácti dny jsem odhadovala, že deficit bude 400
miliard. Teď, když se zavřely školy, restaurace, divadla, si už tak jistá
nejsem.
