V článku o kůrovci na bavorské a české straně Šumavy autorka tvrdí, že z bavorského národního parku zní optimistické zprávy. Já však znám v Bavorsku území, kde mezi suchými torzy stromů je jen tráva a kapradí. Takové území uvidí každý, kdo půjde oficiální značenou stezkou od Roklanského jezera kolem kaple na Velký Roklan. Připomínám, že se tam dostanete z Česka stokilometrovou „ekologickou“ objížďkou autem, protože navrhovanou přímou pěší trasu Správa Národního parku Šumava striktně zamítla.
Autor: Marcela Honsová
To jen na okraj, chci totiž reagovat na názor pana Neužila, který vyšel k tématu kůrovce na straně Fóra a obsahuje řadu nepřesností. K jeho tvrzení, že komunikaci na Šumavě by prospělo, kdyby zástupci obcí byli ochotni naslouchat všem názorům, si dovolím podotknout, že za 18 let existence národního parku si starostové vyposlechli hodně názorů a slibů, dočkali se mála činů. Stav na Šumavě nezlepší další roky naslouchání, ale hlavně potřebné a konkrétní jednání.
Pokud autor názorového příspěvku poučuje čtenáře, že práce v turistickém ruchu není práce se dřevem v lese, ale že je to služba, která vyžaduje kvalitativní přeměnu, což vidí jako generační problém, rád bych mu připomněl, že by neměl urážet a podceňovat místní obyvatele, protože i provozování penzionů je službou pro turisty a prací v turistickém ruchu, stejně tak jako příprava a zajišťování lyžařských stop, rozšiřování sítě cyklostezek a prostupů státní hranice, provozování informačních středisek, pořádání koncertů, výstav a dalších akcí. Autorovi dopisu by prospělo, kdyby si jako průvodce německé klientely trochu více všímal toho, co se děje v šumavských obcích, městech a jejich okolí.
Nechceme, jak v článku uvádí, „pobíhat volně po území národního parku,“ ale chceme, aby návštěvníci měli možnost po značených cestách navštívit území, která byla 60 let pro veřejnost uzavřena. Je smutné, že tato nezákonně zřízená „klidová území“ o rozloze 8200 hektarů dnes nahradila „území s omezeným vstupem“ o rozloze téměř 7000 hektarů, která jsou přístupná jen pro několik desítek šťastlivců několik měsíců v roce s průvodcem.
Autor článku také považuje za obrovskou chybu, že 6500 hektarů lesů bylo na Šumavě vráceno původním majitelům – městům a obcím – s tím, že místo toho měly dostat pozemky jinde. Městům a obcím by nevadilo, že jejich majetek je na území národního parku, ale měly by mít pro hospodaření v lesích stejné podmínky, jaké má správa parku.
Při komentování sporu na rakousko-české hranici, související se zásahy proti kůrovci, by měl mít pan Neužil na paměti, že uzavřený smír mezi oběma stranami je velmi křehký. Jinými slovy, buďme rádi, že původní majetkově právní škoda ve výši přes 1 milion eur způsobená kůrovcem na rakouských lesích snad nebude na české straně vymáhána.
(Reakce na názor v Profitu č. 29/2009)
