Protože na mě připadla povinnost psát komentářový sloupek právě v den vyhlášení historicky prvních přímých prezidentských voleb, ani se nebudu snažit před tématem utíkat. Jako první se mi samozřejmě nabízí stará dobrá jedovatá novinářská skepse, zbraň tak oblíbená u některých kolegů. Ostatně nábojů je do ní víc než dost a na celém volebním mumraji by bylo co kritizovat. Kupříkladu diletantskou podobu samotného zákona nebo kouzelnické sčítací vzorečky.
Určitě bych připomněl „fenomén Tomio Okamura“ a ohodnotil bizarní televizní diskuse - od potleskometrů až k včerejší superdebatě o „drncajících audinkách“ a biopotravinách v hradní kuchyni na České televizi. Takhle jedovatý bych po právu mohl být a trochu žluči klidně ještě přilít. Například ukázat na zbytečnou sentimantalitu, se kterou Češi k volbě de facto formálního prezidenta přistupují. Vždyť jde o typicky český mocnářsko-tatíčkovský komplex…
Ano, to všechno můžu se sarkastickým posměchem napsat a budu mít pravdu. Jenže… Jenže mě na tom předvolebním cirkusu upoutala docela jiná věc. Upoutal mě zápal, s kterým dobrovolníci všech možných i nemožných kandidátů stáli v mrazu u stánků, lepili plakáty, rozdávali odznáčky a kdovíco ještě. A nebyli to stranou zaplacení kašpaři, ale lidé jako já nebo vy s jasným (i když často pro mě nepochopitelným) politickým přesvědčením. Upoutaly mě diskuse v hospodách a hlavně na sociálních sítítch, kde se ideovým debatám nedalo ani na chvíli utéct. Debatám zatraceně tvrdým, ale až překvapivě korektním. Vzpomeňte si na chvíli na poslední prezidentskou volbu z roku 2008 a zkuste to porovnat.
Sledujte prezidentskou volbu ŽIVĚ na E15.cz: Volíme si prezidenta
Jsem z generace, kterou už ve škole stačili naučit, že volby mají být něco jako svátek demokracie. Za ty roky jsem tomu skoro přestal věřit, možná přestal ten pojem i chápat. Ale světe div se, tenhle národ má jednu zajímavou vlastnost. Vždycky, když už se člověku zdá, že v demokracii asi fakt žít neumí, zase znovu ho dovede překvapit, byť jako obvykle svým specifickým způsobem (jeden západní deník například popsal české prezidentské volby jako „hustej volební rock'n'roll“).
Povahou nejsem zas tak sentimentální. Ano, velmi pravděpodobně si zvolíme špatného prezidenta. Takového, kterého vyberou „ti bez étosu“ – mlčící většina, která s nikým nedebatovala a namísto přemýšlení si zvolila intelektuální zkratku (typu „známá tvář“, „působí slušně“ apod.). Ale ta aktivnější část volebního závodu ve mně vzbuzuje možná trochu naivní naději, že se průměrný český volič jednou posune o pár stupínků blíž k dospělosti. A to není špatná vyhlídka. Přeji vám pokud možno klidný víkend, a pevnou ruku ve volebních místnostech.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Nemravné platy pro nemravné úředníky
Mezinárodní měnový fond odporuje logice
