Vicepremiér Bělobrádek rozprášil vládní radu pro vědu a výzkum, která rozděluje desítky miliard. Výzkum chce financovat lépe
Jako před každou revolucí panovalo i před měsícem v pátek 27. června klidné nevědomí. Členové vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace se zabývali doporučením mezinárodního auditu, který jim měl poradit, jak dál naložit s českou vědou, a když prošli i ostatní body svého programu, měli za sebou poslední předprázdninové zasedání a před sebou téměř dvouměsíční volno.
Následující středu bylo ale všechno jinak. Vláda na návrh svého místopředsedy pro vědu Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) odvolala osm z 15 členů rady. Ta je přitom klíčovou institucí, jež každoročně rozděluje více než 25 miliard korun na rozvoj české vědy.
Příliš smělé plány Letos jde o 26,5 miliardy, příští rok by to mělo být o necelou miliardu korun více. V budoucnu už tomu tak ale být nemusí - nadchází totiž období, kdy do Česka z Evropské unie půjde méně peněz než směrem opačným. Za peníze EU přitom u nás roste několik vědeckých center, například Biocev, která budou potřebovat nemalé prostředky na provoz i nastartovaný výzkum. Bělobrádek proto plánuje přinést v roce 2016 do vědy 30,5 miliardy a 32 miliard v roce 2017. Zatím se však zdá, že je až příliš ambiciózní.
Potvrzuje to například smutná historka z ministerstva školství, které do odvolání pozdrželo „z důvodu pravděpodobného budoucího nedostatku finančních prostředků“ miliardový evropský program, který měl mimo jiné do českých vědeckých center lákat zahraniční odborníky. Lidové noviny upozornily na případ Hendrika Küppera z univerzity z německé Kostnice. Chtěl působit v Ústavu molekulární biologie rostlin Akademie věd.
V původní práci dal výpověď, zahájil stěhování do Českých Budějovic, budoval tým spolupracovníků. Zbytečně.
České vědě se nedaří ani při čerpání peněz z největšího evropského programu Horizont 2020. Podle Evropské komise z celkem 2666 projektů jich nejvíce zaslali Italové (463), na dalších příčkách pak byli Španělé, Britové a Němci. Česko podalo 21 projektů a skončilo ve třetí desítce. Čerpání chce pomoci zlepšit třeba Asociace výzkumných organizací nebo i bývalý europoslanec za KDU-ČSL Jan Březina, který plánuje vědcům nabízet své kontakty v Bruselu.
Kdo jde z kola ven „Nikdo nám nevytýkal, že pracujeme špatně, nikdo nám ani nepředstavil novou koncepci, do které bychom nezapadali. Prostě přišel konec,“ popisuje své odvolání z vládní rady pro vědu a výzkum Karel Oliva, ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd. V radě seděl již druhé funkční období.
Spolu s ním vláda odvolala třeba psychiatra Cyrila Höschla, chirurga Miroslava Rysku nebo Rudolfa Haňku z univerzity v Cambridgi. „Pan Bělobrádek určitou obměnu veřejně deklaroval. Že bude ale tak velká a že nastane teď, a ne třeba v září, jsme nevěděli,“ říká rovněž odvolaná Miroslava Kopicová, někdejší ministryně školství.
Pavel Bělobrádek v radě ponechal třeba ministra průmyslu Zemanovy-Rusnokovy vlády Jiřího Ciencialu. Zbavil se však těch, kteří jsou podle něj ve střetu zájmů (Cyril Höschl je členem Grantové agentury), členů na konci funkčního období (Miroslava Kopicová už v radě seděla potřetí), nebo těch, kteří nezastupují význačné instituce.
„Složení nové rady by mělo být vyváženější, a to jak oborově a regionálně, tak z hlediska zastoupení odborníků z oblasti vědy a průmyslu,“ řekl Bělobrádek neurčitě. „Rozmanité složení nám zaručí komplexní náhled na vědní politiku.“
Odvoláním Karla Olivy a Cyrila Höschla se vicepremiér nepřipravil jen o dva členy rady, ale i o spolutvůrce novely zákona o podpoře vědy a výzkumu. Měli dát odpověď na to, co nyní musí Pavel Bělobrádek říci sám - co bude dál s financováním vědy a kam se bude český systém ubírat.
Svůj plán chce Bělobrádek představit v příštím roce. Po radě nyní vicepremiér žádá, aby se věnovala výhradně rozdělování peněz, případně hodnocení projektů. Přípravou legislativy se zabývat nemá.
Kudy teče do vědy Financování vědeckých projektů vycházelo ještě loni z nepříliš povedeného systému přidělování bodů, které se posléze přepočítaly na peníze. Stačilo hodně publikovat a vydávat patenty a přidělené body znamenaly pro vědce jistotu přežití. Systém se ale dost pokroutil, vědci vydávali velmi horlivě, často bez ohledu na kvalitu. Body se daly získat i za předmluvu ke kolegově publikaci. V interních kruzích se pro systém vžil výraz „kafemlejnek“.
Od letoška platí změny, například se zavedlo hodnocení publikací. Ale i to má svá úskalí. Jednak nikdo nebude věřit tomu, že hodnocení je objektivní, jednak na hodnotitele připadly stohy knih a článků, které musejí zpravidla přes prázdniny přelouskat a posoudit.
Höschlova a Olivova myšlenka systém ještě upravovala. „Za humanitní vědy jsme měli jasnou myšlenku, že by každá instituce nepředkládala k hodnocení všechno, co kdy publikovala, ale jen třeba deset nejlepších výsledků.
Odstupňovat by se to dalo i podle velikosti jejich rozpočtu. Ti bohatší by předkládali více, menší méně,“ popisuje Karel Oliva. Patenty by se pak hodnotily nikoli podle počtu, ale podle uplatnění v praxi.
Hodnotit by se také nemuselo každoročně, ale i v delším období. „Některé projekty vyžadují několik let práce, přitom financování na ně musí přicházet každým rokem,“ vysvětluje Karel Oliva.
Je nutno, aby legislativa také zalátala mezeru mezi základním výzkumem zaváděním vědeckých poznatků do praxe. V úvahu by podle tvůrců novely mohly přicházet třeba daňové úlevy pro firmy, které „dotáhnou“ nápady českých vědců, nebo příspěvky od Technologické agentury. Další možností by byla podpora rozvoje či obnovy výzkumných ústavů při velkých průmyslových podnicích, jež by výsledky základního výzkumu přejímaly.
Rentabilní podpora Zákon o vědě se musí změnit ještě z jednoho důvodu. Od července se změnila nadřazená evropská legislativa. Nově vymezuje některé pojmy, jako třeba co je nebo může být výzkumnou organizací, což má dopady právě na financování.
Pavel Bělobrádek své plány s českou vědou naznačil při jednání s irskou komisařkou pro digitální agendu Neelií Kroesovou a vedoucím agendy výzkumu Evropské komise Dimitrim Corpakisem. Uvažuje mimo jiné o posuzování už zahájených projektů nebo takzvaných center excelence, z nichž některá se mohou zrušit nebo sloučit. Bělobrádek chce při nedostatku peněz investovat do rentabilních projektů, chce také úžeji propojit univerzity s průmyslem a jednotlivými firmami. Na změnách ve financování české vědy pracuje paralelně i britská společnost Technopolis, své výsledky má představit v příštím roce. Vláda si její expertizu objednala za 40 milionů korun.
Společnost radí vládní vědecké radě už nyní. Výsledky jejího auditu z předchozích let se v některých bodech shodují s návrhy Karla Olivy a Cyrila Höschla. Například v zavedení pomalejšího cyklu hodnocení, jež by se pak mělo zaměřovat především na výsledky a dopady.
Britové také radí, aby stát přidával na vědu více peněz, a to jedno procento HDP. Dalšími dvěma procenty by se měl podílet soukromý sektor.
„Primárně má stát podporovat to, na co má materiální a personální kapacitu, co naše společnost potřebuje a co má perspektivu. Není možné budovat rozsáhlé infrastruktury jen proto, že v daném oboru takové nemáme, abychom následně zjistili, že pro ně nemáme využití,“ říká Bělobrádek.
Dělit peníze na vědu už ale bude nová rada. Nad větší částí balíku nemá přímou moc, jde o mandatorní výdaje a příspěvky na probíhající projekty. I tak ovšem nejde o málo, přibližně o devět miliard korun. Kdo v ní bude sedět, by podle vicepremiéra mělo být jasné během pár týdnů. Do dalšího zasedání na konci srpna má už rada nastoupit v novém složení.
„Nikdo nám nevytýkal, že pracujeme špatně, nikdo nám ani nepředstavil novou koncepci, do které bychom nezapadali. Prostě přišel konec,“ řekl Karel Oliva, ředitel Ústavu pro jazyk český AV.
„Složení nové rady by mělo být vyváženější, a to jak oborově a regionálně, tak z hlediska zastoupení odborníků z oblasti vědy a průmyslu,“ tvrdí vicepremiér pro vědu a výzkum Pavel Bělobrádek.
O autorovi| Petr Weikert, weikert@mf.cz
