Pro budoucí prosperitu země je extrémně důležité, aby stát podpořil ty obory, které zemi potáhnou vpřed
Česko a automobilový průmysl k sobě patří více než sto let. Příliš tak nepřekvapí, že i dnes je automotive hybatelem domácího průmyslu a nejvýznamnějším exportérem a v době oživení poptávky se mu v našich luzích a hájích daří nadmíru dobře, jak je zřejmé z článku, který přinášíme v tomto vydání týdeníku Euro.
STALETÁ TRADICE
Nepochybně na vývoj a současnou prosperitu dodavatelů automobilek měl vliv příchod Volkswagenu do Mladé Boleslavi před pětadvaceti lety. Nicméně Němci přijeli na pole dobře prohnojené a poorané řadou generací automobilových nadšenců a technických talentů. Bývalé Československo dalo světu nejen Hanse Ledwinku a jeho unikátní tatrováckou nápravu či Ferdinanda Porscheho, což byli Rakušan a Němec. Už před nimi úspěšně fungovali Laurin s Klementem, Sodomka a mnozí další. Motorismus byl v Československu velmi populární, a přestože vlastní vůz si mohl dovolit jen málokdo, o autech věděli všechno téměř všichni. V třicátých letech například vycházelo 23 motoristických časopisů v zemi, kde se vyrábělo osm tisíc vozů.
V době komunismu po znárodnění se sice socialistické Československo odřízlo od moderních technologií, zaostal vývoj a propadla kvalita, ale zato se každý motorista naučil opravit si auto sám a každý malý kluk věděl, jak funguje motor. A protože dělnická třída byla vůdčí silou a KSČ jejím předvojem, hnal stát ty kluky do strojírenských učilišť a na průmyslovky.
Tihle kluci jsou dnes ve středním a vyšším věku a nesou úspěch automobilového průmyslu v současném Česku na svých ramenou, takže mají dost slušný podíl na prosperitě celé země. Ale kdo naskočí na jejich místa za deset patnáct let v zemi, kde je strojírenské učiliště vzácné jako panda v bambusovém lese Kde synonymum pro střední školu je gymnázium a průmyslovky jsou považovány za školy pro odpad, který neprojde extrémně řídkým sítem měkkého humanitního vzdělávání.
MILIARDA ZMŮŽE HODNĚ
Vláda může vymýšlet tisíce investičních pobídek, daňové stimulace pro výzkum a inovace, rozdávat metály na veletrzích a fotit úspěšné podnikatele před bojovou zástavou, ale pokud se nezmění přístup ke vzdělávání, životnost současného automobilového zázraku v Česku nebude mít dlouhého trvání.
Všechny zaměstnavatelské a podnikatelské svazy na tuto skutečnost upozorňují nikoli léta, ale už dvě desetiletí. Výsledkem je skutečnost, že prioritou současné vlády je takzvaná inkluze, tedy snaha o lepší život dětí s lehčími formami mentálního poškození. To má rok co rok stát miliardu korun.
Není nic chvályhodnějšího než činit vše pro lepší život postižených dětí. Ale nelze přehlédnout, že to nejlepší, co je pro ně možné udělat, je starat se o budoucí prosperitu země, pro niž je extrémně důležité, aby nabídka vzdělávání a jeho podpora odpovídala očekávaným potřebám oborů, které zemi potáhnou vpřed.
A lze rozhodně předpokládat, že miliarda ročně věnovaná na rozvoj technického školství by v tomto směru přinesla docela slušný efekt na rozdíl od sociálního inženýrství, které ještě nikdy v historii nevedlo ani k tomu, že by země prosperovala, ale ani k tomu, že by se byla schopna lépe postarat o handicapované.
O autorovi| PAVEL PÁRAL, paralp@mf.cz
