Opakuje se to až příliš často. V Novohradských horách, v jednom z nejzachovalejších a nejzapadlejších míst České republiky, se spustí hustý déšť.
Autor: Martin Siebert
V dalších dnech přicházejí hrůzné zprávy o ztrátách na životech a majetku z mnoha oblastí Česka. Pak vysvitne slunce a ve sdělovacích prostředcích se pár dnů řeší, kdo za to může.
Ne za vše může kolektivizace
Skoro každá katastrofa mívá několik příčin. Jedna chyba může být prvotní, ale sama o sobě obvykle nestačí. Vady, špatná rozhodnutí, smůla a pech se musejí zřetězit. To platí jak pro pády letadel, tak pro hrozivé následky přívalových dešťů. Občasné povodně tady byly vždy a nelze se jim vyhnout, bleskové povodně dokonce nelze ani předpovědět. Vzniká však otázka, proč se v poslední době záplavy opakují tak často a proč způsobují tak rozsáhlé škody.
Často se píše, že za náhlý vpád vzedmutých vod mezi domy může socialistický způsob hospodaření, tedy monokulturní lány, neuvážené rekultivace, nadužívání mechanizace a ignorování zkušeností předků. Je to pravda, ale zároveň jen část pravdy. Zemědělská velkovýroba spolu s neuváženým zkracováním vodních toků bezpochyby snížila schopnost krajiny absorbovat vodu, někdejší kolektivizace však určitě není jediným současným problémem. Kdyby tomu tak bylo, frekvence povodní třeba v období 1975 až 1990 by logicky měla být četnější než v posledních patnácti letech. Jenže dnešní odolnost krajiny vůči vodním přívalům je ještě nižší, než byla před dvaceti lety.
Schází dobytek
Především zmizely krávy. Dobytek potřeboval jetel a vojtěšku. Kořeny těchto pícnin zpevňovaly půdu a do ní se dobře vsakovala tekutina. Krávy produkovaly hnůj. Hnojení chlévskou mrvou zvyšuje schopnost půdy zadržet vodu; umělá hnojiva naproti tomu způsobují, že voda stéká. Družstevníci sem tam nechali aspoň nějaký remízek; ty dnes mnohde mizejí. Nelze se tomu příliš divit, protože prostor pro zemědělství se neustále zmenšuje. Z nejlepší půdy si mohutně ukrojily různé sklady, distribuční centra, průmyslové zóny, nákupní střediska, administrativní budovy, dálnice a další stavby. Tím se stupňuje tlak na co nejintenzivnější využívání zbylých hektarů. Navíc dochází k oteplování a pěstování kukuřice se z vybetonovaných nížin přesouvá do vyšších poloh. Jenže svažitým polem s kukuřicí se voda jen prožene a strhne obrovské množství bahna.
Před letošními bleskovými povodněmi by ovšem mnohá obydlí nejspíš neuchránila ani nedotčená krajina, původní plodiny, početná stáda, přírodní koryta, vrby a poldry. Nicméně platí, že když lidé krajinu neurvale ničí, příroda se jim za čas krutě pomstí. Změny v životním prostředí už jsou přitom tak rozsáhlé, že každoroční střídání dlouhého sucha s ničivými povodněmi bude ve střední Evropě brzy spíše pravidlem než výjimkou.
