Zásoby lithia v Krušných horách jsou opravdu velké, ale ruda není příliš vydatná. Zhruba desetimiliardová investice je nezbytná
Cesta z Dubí přes Cínovec do německého Altenbergu dá autu zabrat. Hned u Cínovce, těsně za mostem pro pěší a lyžaře, se podívejte doprava a objevíte háj zakrslých borovic. Rostou z jemného písku, ve kterém se lesknou šupiny slídy.
Na romantiku rovnou zapomeňte.
Pokřivená těla borovic vyrůstají - jaksi navzdory osudu - z odkaliště zbylého po těžbě wolframu či cínu a zmíněný písek má hodnotu stovek milionů korun: obsahuje lithium, lehký alkalický kov důležitý pro výrobu baterií, které znáte z vašich mobilů, tabletů nebo notebooků.
Dnešní majitel si borový háj, jak tvrdí starosta Dubí Petr Pípal, koupil proto, aby písek vybagroval a rozprodal na stavby: „Jenže úřady ho vyvedly z omylu. Lokalita je zapsaná v zásobách, které nelze rozprodat jako písek, ale musejí se z ní vytěžit suroviny, které obsahuje. A asi největší podíl tam má lithná slída“
Odkaliště, stejně jako další v Horním Slavkově na druhé straně hor, patří skupině RSJ, respektive jí vlastněné firmě Cínovecká deponie. „Odhaduje se, že na Cínovci a vHorním Slavkově leží zhruba 8400 tun čistého kovového lithia, ze kterého je předpokládána vytěžitelnost zhruba 7500 tun,“ říká Martin Frýdl zastupující společnosti Cínovecká deponie a Sanaka Industry, které se chystají krušnohorské lithium těžit. Lokalita v Cínovci má už veškerá povolení, Horní Slavkov zatím čeká na výsledky posouzení vlivu těžby na životní prostředí.
„Zahájení těžby odhadujeme v řádu jednotek let. Výši investic do doby jejího zahájení pak odhadujeme na stovky milionů korun,“ dodává Frýdl.
Těžba z cínoveckého borového háje má být poměrně jednoduchou záležitostí. Nejdřív se vybagruje písek, jehož součástí je lithná slída. Poté se písek rozplaví vodou a elektromagnety „vyzobou“ čistou slídu. Zbytek poslouží k rekultivaci „rozvrtaného“ území. Těžaři plánují obnovit zdejší tradiční mokřady s chráněnými živočišnými druhy. „Tím se napraví škoda způsobená předchozí těžbou wolframu a cínu,“ tvrdí Frýdl. Stavět se mají i byty. Dubí na tom sice vydělá, protože mu zůstanou inženýrské sítě, které těžaři natáhnou, přesto se starosta Pípal diví. „Tam nahoře se netopí tak čtrnáct dní v roce, a to, když je hezky,“ povídá a zálibně pohledem přelétne masiv hor.
Nebude to levné
Jsou to velkolepé plány, ovšem pořád jde „jen“ o recyklaci dvou odkališť. Z nich se dají vytěžit stamiliony, avšak hluboko pod zemí se nacházejí miliardy: zhruba dvě třetiny zdejších zásob lithia leží v Česku, zbytek na německé straně v okolí Altenbergu. Vytěžit z hloubky několika set metrů nerost cinvaldit (podle německého pojmenování Cínovce - Zinnwald) už tak snadné ale nebude. Pokud ovšem průzkumy potvrdí předpokládanou vydatnost ložiska a těžaři se nebudou bát investovat, může se Česká republika stát jedním z hráčů na světovém trhu s lithiem.
Zatím ale rozhodnuto není. Loni na podzim si byli lokalitu v tichosti „zkouknout“ inženýři z americké Tesly - hegemona na trhu s elektromobily - ovšem kolem ložiska stále našlapují jen po špičkách. Tady v okolí Cínovce a Dubí tak zatím hrají prim jiní těžaři: česká firma Geomet, která má za zády v Londýně kotovanou společnost European Metals Holdings. Hlavně se ale řeší, jak z cinvalditu s poměrně nízkým obsahem lithia získat finální produkt tak, aby se to finančně rentovalo. Pro odpověď si musíme odskočit do jedné malé laboratoře v pražských Dejvicích.
Šéf skupiny chemické metalurgie Ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) Vu Nguyen Hong nevidí zprávy některých českých médií - kopneme v Krušných horách do země a budeme lithium prodávat do celého světa - tak růžově. Podzemní těžba je totiž výrazně dražší a technologicky náročnější než povrchová. Kromě lithia budou mít navíc těžaři co do činění také s cínem a wolframem.
„Bez tohoto vedlejšího produktu by podzemní těžba a následná výroba uhličitanu lithného nebyla velmi pravděpodobně ekonomická,“ vypočítává Hong.
„Jeho“ laboratoř se možností získávat lithium z cinvalditu začala zabývat už před zhruba 15 lety. V té době se uhličitan lithný prodával na světových trzích zhruba dvakrát až třikrát levněji než dnes a těžba neměla smysl. Jenže jeho cena stále stoupá: „Může za to rostoucí poptávka a omezená nabídka. Dnes proto o možnosti zpracování lithia v České republice uvažovat lze.“ Ale na druhé straně by se do projektu muselo nalít spoustu peněz a návratnost investice by byla dlouhodobá. „Obvykle to trvá pět až patnáct let, než se otevře nové ložisko, a kolem pěti let trvá postavit nový závod,“ říká Hong.
Dole v dole
Těžaři z Geometu nejsou zatím papírově tak daleko jako „pískaři“ z RSJ. V současné době probíhá průzkum na území, jehož hranice stanovilo ministerstvo životního prostředí. Vrtná souprava Geometu tu proniká do země podle mocnosti nadložní horniny - ryolitu - a odhadované mocnosti ložiska. Většinou vrtaři dosahují hloubek od 200 do 480 metrů. Pomalu se také rozjíždí studie dopadů na životní prostředí (EIA), která by měla být hotova zhruba do dvou let. Teprve potom může Geomet požádat o stanovení dobývacího prostoru, povolení k otevření dolu anásledné těžbě.
Richard Pavlík z Geometu vychází při odhadech zásob z předběžné studie proveditelnosti, která byla zveřejněna v květnu tohoto roku. Ze studie vyplývá, že v ložisku se nachází 656 milionů tun lithio-cínovo-wolframové rudy, z toho 348 milionů tun v kategorii zdrojů předpokládaných a zbytek ve zvláštní kategorii zdrojů odvozených.
„Z tohoto množství rudy lze získat zhruba sedm milionů tun uhličitanu lithného (v něm je obsaženo zhruba 1,2 milionu tun lithia - pozn. red.), 92 tisíc tun wolframu a 263 tisíc tun cínu,“ podotýká Pavlík a dodává, že ke zpřesnění vydatnosti ložiska a kvality rudy teprve dojde.
Z nitra hor vytěžená ruda by se měla zpracovávat ve dvou krocích. „Prvotní drcení rudy proběhne v drtiči umístěném v dole. Následně se ruda rozmělní a smíchá s vodou do směsi přepravitelné podzemním potrubím. To pak přepraví směs do vlastních úpravárenských jednotek, umístěných pravděpodobně na rekultivovaných pozemcích v katastru Dubí,“ popisuje počátek procesu Pavlík, který má letité zkušenosti z ostravsko-karvinských dolů.
Poté se magneticky (to už známe) odseparují lithné slídy a vytvoří koncentrát. Ve druhé fázi procesu se koncentrát pošle do hydrometarulgické jednotky a tavením se z něj uvolní lithium, které pak projde finální konverzí a rafinací na výsledný obchodní produkt - uhličitan lithný.
Navazující - a zroveň nejnáročnější - částí projektu je získání natolik čistého uhličitanu lithného, aby se dal použít v bateriích. Už dnes se proto provádí celá řada metalurgických testů, které jsou pro vyladění celého procesu nezbytné.
Cínovečtí průzkumníci na tom s Hongem a jeho týmem z VŠCHT úzce spolupracují.
Deset miliard
Zkuste se v Dubí nebo na Cínovci chvilku pobavit s místními lidmi a zjistíte, že se kromě jiného bojí, aby jim hory nevydolovali Číňané, kterým v segmentu výroby moderních baterií z lithia patří čelné místo. Pavlík takové obavy tlumí.
Geomet je podle něj vlastněn australskou akciovou společností European Metals Holdings. „EMH je veřejnou společností obchodovanou na burzách vAustrálii, Londýně a Frankfurtu.
Akcionářská struktura EMH je velmi mezinárodní a samozřejmě se v čase mění,“ říká. Největším, zhruba dvacetiprocentním akcionářem je, jak lze najít na webu, londýnská investiční skupina Cadence Minerals, zabývající se investicemi do ložisek lithia po celém světě. Zbytek je rozložen mezi mnoho mezinárodních investorů včetně českých. „Aktuálně dosahuje podíl českých akcionářů zhruba osm procent,“ zdůrazňuje Pavlík.
Firma zatím do průzkumných a analytických prací včetně metalurgických testů investovala několik set milionů korun. „Další fáze zpřesňujícího průzkumu včetně finální studie proveditelnosti bude minimálně stejně finančně náročná a z předběžné studie proveditelnosti pak vychází, že do otevření dolu a výstavby zpracovatelského závodu bude nutné investovat zhruba 360 milionů eur. Tedy asi deset miliard korun,“ vypočítává Pavlík.
Geomet v rámci přípravy projektu, zejména technologií pro zpracování rudy, spolupracuje s renomovanými zahraničními projekčními a výzkumnými subjekty z Austrálie, Jižní Afriky a Německa, které mají se zpracováním lithia zkušenosti z jiných projektů. „Vsoučasné době zapojujeme do přípravy nejen české akademické subjekty, například už zmíněnou VŠCHT, ale i subjekty komerční.
A do budoucna, zejména pro fázi výstavby, těžby, zpracování a finálního využití lithia, se budeme soustřeďovat hlavně na české firmy.
Rádi bychom vytvořili uzavřený řetězec od vytěžení až po výrobu baterií na území České republiky,“ dodává Pavlík.
Starosta Dubí Pípal se nebojí, že by těžba a následné zpracování lithné rudy okolí města zaneřádily a otrávily tak, jako se to dříve stávalo třeba při těžbě uranu na Českolipsku. „Těžké provozy by byly dole pod skálou - tam jsou vytěžené obrovské sály. Na Cínovec by to mělo minimální vliv, rozhodně menší než těžba lithného písku v Cínovecké deponii. Vstupní štola by vedla z úrovně dubského nádraží přímo do centra ložiska,“ popisuje starosta a ukazuje směrem, kde by měl budoucí důl a úpravna rudy jednou stát.
Pípal doufá, že těžbu lithia finančně podpoří vláda. „Pokud by se spojil řetězec: čeští těžaři - výrobci lithného karbonátu - čeští výrobci baterií, bylo by to skvělé,“ míní. Podle něj by takto strukturovaný řetězec mohl zaměstnat až tři a půl tisíce lidí a odhadem získat až desetiprocentní podíl na trhu lithiových baterií. O takové prosperitě by si prostitutky, které kdysi v Dubí a okolí zamořovaly silnici E55, mohly nechat jen zdát. •
Do otevření dolu a výstavby zpracovatelského závodu bude nutné investovat zhruba 360 milionů eur, tedy přibližně deset miliard korun.
O autorovi| Jan Hrbáček, hrbacek@mf.cz
