České republice hrozí blamáž a ostuda mezinárodních rozměrů
Polovina dubna roku 2011. Před radnicí v severomoravském Bruntále se srocuje asi padesátka nespokojených lidí. Dav se dává do pohybu, lidé začínají být agresivní a za chvíli praská skleněná výplň vchodových dveří, na které již dva týdny visí nápis Dávky z technických důvodů nevyplácíme. Za moment přijíždí policie a nespokojence rozhání. Ti se brání. Nálada houstne. „Nemáme za co nakoupit jídlo, ještě pár dnů a pochcípáme tady hladem. Chceme svoje dávky!“ huláká největší křikloun. „Dejte nám peníze, na které máme nárok,“ přidávají se další.
Tento příběh je sice fiktivní, ale během pár týdnů se může stát tvrdou realitou. A nejen v severomoravském Bruntále, ale prakticky v kterémkoli koutě republiky. Českým úřadům totiž vážně hrozí, že od 29. března budou bez internetového připojení a rovněž oněmí úřednické pevné linky. To vše kvůli tomu, že ministerstvo vnitra nezvládá včas vyjednat nové smlouvy pro hlasové a datové připojení úřadů zapojených v projektu Komunikační infrastruktura veřejné správy (KIVS). A bez internetu nedokáže v současné době komunikovat prakticky žádný orgán veřejné správy. Peníze by se tak nedostaly nejen k nezaměstnaným či příjemcům sociálních dávek, ale i ke všem důchodcům, zdravotně postiženým nebo matkám na mateřské. Drobnějším a méně ošemetným problémem by se stala nemožnost získat výpis z katastru nemovitostí, z rejstříku trestů nebo podat přes internet daňové přiznání. Nebylo by totiž komu.
Digitální tma, tedy vypnutí internetu, postihla v nedávné době například Egypt či Tunis. Avšak na rozdíl od arabského světa, kde o odpojení www světa rozhodli místní diktátoři, hrozí takzvaný internetový blackout v Česku kvůli liknavosti ministerstva vnitra. Původní výběrové řízení s odhadovaným ročním plněním kolem jedné a půl až dvou miliard korun vnitro zrušilo a uzávěrku nového tendru opakovaně posunulo s tím, že nový termín stanovilo na 3. března. Pouhé tři týdny před termínem, kdy doběhnou současné kontrakty! V této souvislosti je nutné podotknout, že prolongace stávajících smluv není možná a nové kontrakty bez tendru podepsat nelze.
Je zřejmé, že čas hraje proti resortu Radka Johna. I kdyby členové výběrové komise (která musí být, s ohledem na rozsah zakázky, jmenována vládou) pracovali seberychleji, zabere vyhodnocení nabídek několik dnů. A teprve poté se ke slovu dostávají právníci MVČR a vítězných telekomunikačních firem. Navíc stačí, aby se kterýkoli z neúspěšných uchazečů odvolal, a stát se vlastní vinou dostává do ještě většího časového presu a situace se s ohledem na blížící se termín vypnutí úřednického internetu stává neřešitelnou.
Avšak i v případě, že tendr proběhne hladce, a rámcové smlouvy s telekomunikačními operátory budou podepsány, nemůže být řeč o definitivním zažehnání problému. KIVS je totiž jen předvýběrem nabídek, jakýmsi sítem před dílčími výběrovými řízeními na jednotlivých úřadech po celé zemi. Ta zaberou další týdny či měsíce a teprve po podepsání takzvaných prováděcích kontraktů mohou úřady využívat služby (staro)nových dodavatelů.
Popisovaný apokalyptický příběh, byť není vůbec nereálný, zřejmě nenastane. Vnitro opakovaně ujišťuje, že přes potíže způsobené předchozím vedením resortu zvládne vše do 28. března vyřešit. A kdyby náhodou ne, slibují Johnovi podřízení, že mají připraven – a právně podložen – postup, jak se digitální tmě vyhnout. Zároveň je nepravděpodobné, že by stát nechal odpojit své úřady od internetu nebo že by úředníci neměli kromě služebních mobilů žádné telefonní spojení se světem. Politické špičky tedy najdou řešení, jak se takové ostudě vyhnout, ať už to bude prodloužení běžících kontraktů pod hrozbou ohrožení země nebo doporučení jednotlivým úřadům, aby si dodavatele internetu a volání vybrali na přechodnou dobu sami. Není však potřeba dodávat, za jakých okolností, cenových podmínek a při jaké transparentnosti by takové rychlotendry na lokální úrovni probíhaly.
Ať už kauza KIVS dopadne jakkoliv, zůstává na tendru s téměř dvoumiliardovým ročním objemem pachuť neprofesionálního přístupu politiků a ministerských úředníků. Ukazuje se, že otevřený trh a snaha o konkurenci jsou krásná věc, ale bez efektivně fungující státní správy zůstávají jen vizí a politickým klišé. Není to tak dávno, kdy na českém telekomunikačním trhu vládl takřka monopolistickou silou Český Telecom. Služby byly sice předražené, ale úředníci se mohli spolehnout, že internet poběží a pevná linka bude vyzvánět. Nebude tedy nepochopitelné, když si někteří z nich 29. března postesknou, že „něco takového“ by se za monopolu nestalo.
