Zneužití volného pohybu lidí ve svobodném světě škodí všem
Jednou ze zemí, jež velkoryse odpověděla na naléhavou nutnost poskytnout azyl nešťastným, kteří v různých dobách museli prchnout nebo byli vyhoštěni z vlasti, bylo a je Švédsko. Ještě dnes zde potkáte přímé účastníky záchranné akce Dánů, kteří své židovské spoluobčany pronásledované nacisty téměř všechny přepravili v malých lodích do Švédska. Potkáte zde také Čechy, kteří v roce 1968 odmítli žít v okupované zemi.
Velkorysost Švédů nebo jiných zemí přijímajících lidi v tísni, například Kanady, je jistě bohulibá. Tato pomoc však není jednostranná. Každý imigrant s sebou přináší cenné zkušenosti, energii a odhodlání, z čehož jeho nový domov profituje. Nikdo si nedovede představit, jak by dnes vypadal svět, kdyby vědce, kteří věděli tolik o atomu, neperzekvoval Hitler a oni nebyli nuceni emigrovat.
Při cestě po Švédsku jsem měl možnost potkat také několik Čechů, kteří tuto zemi již čtyřicet let nazývají svým domovem. Většina z nich až do „sametové revoluce“ takříkajíc „seděla na sbalených kufrech“ s nadějí, že se brzy budou moci vrátit domů. Tyto „mentální kufry“ rozbalili ve chvíli, kdy se z Československa stala svobodná demokratická země. Dnes sem jezdí volně a často. Cítí, že mají svůj nový, ale i starý domov. Tito „Čecho-Švédové“ se diví, jak si někdo může myslet, že v České republice je dnes český občan perzekvován a diskriminován do té míry, že musí i s rodinou prchnout, aby se tomuto pronásledování vyhnul. Považují to za pošlapání celého tak noblesního konceptu, jako je poskytnutí azylu. Lidé, kteří instituci azylu zneužívají, to podle nich dělají bez příčiny.
Je smutné a směšné zároveň myslet si, že například romská rodina, která se v Česku setkala s nepřijatelným postojem pro svůj původ, se tomuto chování vyhne v Irsku, Velké Británii nebo Kanadě. Je už méně směšné, že se země jako Kanada bude bránit zneužívání svobodného pohybu osob tím, že zavede víza pro všechny.
Nikdo nepochybuje o tom, že v Česku, stejně jako všude jinde existují extrémní politické síly, jež některé občany ohrožují. Tato skutečnost by se však měla řešit doma a s větší razancí i odhodláním, než je tomu v České republice dnes. Pokud jde o minority, s pomocí vlády by se měly najít jiné varianty než „útěk“ od problémů. Exportovat problém není řešení.
Volný pohyb lidí ve svobodném světě je skvělý produkt. Jeho zneužití však škodí všem. Ba co víc, zneužití instituce azylu způsobuje, že jiný typ potenciálního azylanta má menší šanci najít útočiště jen proto, že dům pro uprchlíky je plný – ne vždy jsou tu však ti, kteří ho nutně potřebují. Jen jeden přiklad za všechny. Již patnáct let se Spojené státy americké rozhodují, zda poskytnout azyl ženám – obětem nepopsatelného fyzického a sexuálního zneužívání v některých zemích. V této kategorii, i když bude rozhodnuto ve prospěch týraných žen, ne každá uspěje se žádostí o azyl. Žadatelka bude muset dokázat, že násilí na ní spáchané toleruje nejen společnost, ale i vláda v její zemi.
Napadá mě otázka: vážně si někdo myslí, že česká vláda, ať už je u moci jakákoli strana, podporuje a toleruje perzekuci minorit kvůli rase, náboženství nebo jinému politickému názoru? Odpověď znám bez váhání: NE!!! Proto je úkolem české vlády i dalších zemí, jež jsou zneužívány, zabránit tomu, aby kdokoli a z jakéhokoli důvodu předstíral nutnost azylu. Ten musí existovat jen pro skutečně potřebné.
