Andrej Babiš se rád chlubí, jak se světovými a evropskými lídry jedná o bezpečnosti. Není to ale nebezpečné, když nerozumí základním pravidlům obranné politiky?
Slavnostní setkání, během kterého si v úterý 15. října minulé i současné špičky českých ozbrojených sil připomněly sté výročí založení Generálního štábu Armády ČR, bylo docela poučné. Mimo jiné se ukázalo, že ač Miloš Zeman na první pohled nebyl v dobré formě a chyběly mu dva dny do nástupu na “rekondiční” pobyt, stále dokáže pronést srozumitelný projev, byť už několik let opakuje stejné fráze.
Jasně bylo vidět i to, že ministerstvo obrany by se při téhle slávě rádo pochlubilo něčím zásadním, ale nebylo čím. Od začátku roku 2014 se nepovedlo dotáhnout žádný kontrakt, který by schopnosti české armády razantně vylepšil, a tak proklamace připomínaly nezáživnou akademickou debatu.
U krátkého projevu ministra Lubomíra Metnara se to dalo zvládnout. Ale galeje nastaly u premiérovy řeči. Andrej Babiš chtěl zmínit sto věcí najednou. Výsledkem byl ale místy velmi trapný a nekonečný galimatyáš, u kterého obecenstvo raději zíralo upřeně do podlahy a Miloš Zeman vrhal zajímavé pohledy.
Nábor nových vojáků drhne. Přesto ho povedou dva generálové
Když se třeba Babiš pustil do kritiky fungování státního podniku LOM Praha, asi mu ani nedošlo, že společnost je v gesci ministerstva obrany, které už od začátku roku 2014 spravuje Babišovo hnutí. To tedy teprve po pěti a půl letech prozřel?
Premiér se nechal unést i silou Visegrádské skupiny, kterou vykreslil téměř jako ligu výjimečných. Aha, tak je hned jasněji, proč dosud V4 nevymyslela ani jeden společný vyzbrojovací projekt.
Rychle a jistě ministerský předseda šplhal k vyvrcholení proslovu, kterým byla kritika českých vojáků kvůli údajné nečinnosti. Kdyby prý vyjeli do turecko-syrského pohraničí, nemuseli by tam umírat lidé. Jak už minulý týden zaznělo několikrát, tahle slova od Babiše, který jako premiér musí schválit každou zahraniční vojenskou operaci, svědčí o jeho naprosté neznalosti věci.
Mělo by se Česko vojensky angažovat v turecko-syrském pohraničí?
Babišův projev tak ze všeho nejvíc připomínal nezapomenutelné vystoupení Miloše Jakeše v Červeném Hrádku v červenci 1989. O premiérovi se ví, že chce rozhodovat o všem, avšak už se dostal za své limity.
“A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to i ten lid to žádá taky, my s tím souhlasíme, s tím lidem, my plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě, neměli jedinýhó slova podpory pro to, co se děje, no a vlastně oni nás mohli proti tomu lidu postavit. Tedy na nic nečekáme, prostě, máme vedoucí úlohu jde o to ji správně používat a neztratit, to je důležitý.“
Čtěte další texty Ondřeje Stratilíka
