Dnes je to gigantické staveniště rozprostírající se na neuvěřitelné ploše více než milionu metrů čtverečních v centru historického města. Suť, výmoly a prach. Do pěti let však v srdci Vídně vyroste moderní čtvrť skýtající bydlení pro třináct tisíc lidí a práci pro dalších dvacet tisíc obyvatel. Investice se odhadují na tři miliardy eur. A vlastně jde o „dopravní“ projekt. Architekt Albert Wimmer zvítězil v soutěži s vizí, jak vdechnout život vídeňskému hlavnímu nádraží. Porotu zaujal i návrh ateliéru Ernsta Hofmanna. Avšak díky promyšlenému přístupu a obrovským zkušenostem byla odpovědnost za dozor hlavního plánu na stavbu nové městské čtvrti nazvané Bahnhof City svěřena Wimmerovi.
Proč
O centrálním železničním nádraží se ve Vídni diskutuje neuvěřitelných 150 let. Zásadní krok však radnice učinila až v prosinci 2004, kdy se obecní rada shodla na hlavním plánu. O dva roky později byla vydána příslušná územní rozhodnutí a stavební povolení. Samostatnou kapitolou bylo hodnocení vlivu na životní prostředí (EIA). V jeho rámci se posuzovala doprava, hlučnost, škodliviny ve vzduchu, otřesy, zvuk v pevném materiálu, elektromagnetická pole, klima, zastínění, ekologická medicína, odpadové hospodářství, geologie, hydrogeologie, skladba podloží a půdní chemie, povrchové a spodní vody včetně jejich chemického složení, likvidace odpadních vod, živočichové, rostliny a jejich životní prostor, územní plánování, vzhled města včetně světového kulturního dědictví, věcné statky a kulturní památky. Asi nepřekvapí, že tento „záživný“ výčet kritérií obyvatele nenadchl. Půl roku městu trvalo, než vypořádalo všechny námitky. Také proto radnice zřídila funkci ombudsmana, který řešil stížnosti Vídeňanů. „Týkaly se především prašnosti. Letos v květnu a červnu ale hodně pršelo, což nám pomohlo. Pro cestující využívající jižní nádraží, jež bylo zrušeno, jsme zřídili náhradní nádraží v Meidlingu, které se rovněž osvědčilo,“ popsal týdeníku EURO podmínky rekonstrukce Eduard Winter, jenž na vídeňské radnici za projekt odpovídá. Již v roce 2012 zastaví první vlaky na dvou nástupištích.
Po pádu železné opony se z rakouské metropole coby výspy západního světa, stalo pomyslné centrum Evropy. Přitom však nenabízelo jediné průjezdné nádraží spojující sever s jihem a západ s východem. „Pokud jste přijeli do Vídně, vystoupili na západním nádraží a potřebovali se dostat na východní nádraží, museli jste popojet tramvají číslo osmnáct, což trvalo půl hodiny,“ uvádí Winter. Práce, které započaly loni v prosinci, ušetří cestujícím zbytečné přesuny. Projekt hlavního nádraží například zkrátí čas nutný k překonání cesty mezi Salcburkem a Budapeští o celou hodinu.
Rychleji a s penězi EU
Stavbu financují rakouské dráhy jednou miliardou eur, město Vídeň vyčlenilo v rozpočtu půl miliardy a zbytek nákladů poskytují soukromí investoři. Částkou 62 milionů eur přispívá i Evropská unie, neboť Vídeň leží na třech železničních tazích evropského významu. Důvody pro výstavbu nádraží byly však také ekonomické. Stavba zaměstná po dobu několika let tisícovku lidí. V Bahnhof City pak nalezne zaměstnání přes dvacet tisíc lidí. S investory nezahýbal ani hospodářský útlum. Jedinou změnou bylo rozhodnutí rakouských drah, vlastníka pozemků, odprodat jednotlivé kusy půdy postupně. O každý odprodej pro výstavbu komerčních ploch se soutěžilo. „Tyto pozemky neměly valnou hodnotu. Odstavné koleje, skladové a nádražní haly. Tím, že se město s drahami dohodlo a upravilo územní plán včetně možnosti výstavby výškových budov, atraktivita pozemků vzrostla,“ popisuje strategii města Eduard Winter. Rakouské dráhy navíc odprodejem pozemků získají značné prostředky. Finanční návratnost celého projektu hlavního nádraží je proto vypočítána již na rok 2015.
Bydlení v Sonnwendviertel
Vedle futuristického návrhu budovy hlavního nádraží projekt zahrnuje výstavbu podzemního parkoviště pro 600 aut, 1600 stojanů pro bicykly, nákupního centra, rozsáhlého komplexu kancelářských budov, bytových domů v Sonnwendviertel, parku ale i školního campusu. Místo se promění z ospalého a nepříliš atraktivního nádražního depa ve čtvrť, kde se život doslova nezastaví. O to se postarají obyvatelé pěti tisíc nových bytů, které zde vzniknou. Několik společností se rozhodlo postavit v nové čtvrti administrativní centrálu. Za zmínku stojí rovněž fakt, že jedním z důležitých investorů obytného komplexu je radnice. Ta se prostřednictvím takzvaného vídeňského bytového fondu stane vlastníkem zhruba 1100 nových bytů. Celkové náklady činí 171 milionů eur. Bytový fond přispěje 62 miliony eur, čímž by se mělo zajistit, aby byly tyto byty relativně cenově dostupné. Cena dotovaného měsíčního nájmu vychází na 7,5 eura za metr čtvereční. Pokud si budete chtít pořídit ve čtvrti Sonnenwendviertel vlastní bydlení s dotací města, počítejte, že za metr čtvereční zaplatíte 2336 eur (58 400 Kč), bez dotace utratíte 4800 eur (119 064 Kč).
Šetrně a bez průvanu
Skutečně novátorsky je v nové čtvrti řešeno vytápění a chlazení. Bahnhof City bude z 99 procent závislé na geotermální energii a dálkovém rozvodu tepla a chladu. Při projektování se šlo do nejmenších detailů, například se řešila taková maličkost, jako je průvan. Cestující na většině nádraží zažívají nepříjemné pocity, když musejí za chladného a větrného počasí čekat na spoj v otevřených nádražních halách. To hodlá Vídeň změnit. Stavaři přizvali experty na problematiku vzdušného proudění z výzkumného ústavu Arsenal Research, aby vypočítali „větrnou pohodu“. Jiným příkladem citlivého projektování je recyklace. Zbytky betonu a štěrku z rozbořených staveb jsou v co možná největší míře tříděny, recyklovány a použity na stavbu nových objektů. Během stavebních prací má být přemístěno půl milionu tun zeminy. A nepřekvapí, že nikoli nákladními automobily, nýbrž prostřednictvím kolejové dopravy.
Box:
Glosa
Vídeňský standard
Vídeňský projekt hlavního nádraží nutí k zamyšlení a srovnávání. Není přece možné, aby jim to šlo jak po drátku, nikde problémy, žádné skandály, žádná korupce. Vždyť jde o tři miliardy eur a 59 hektarů staveniště! S kolegou fotografem jsme našli jednu možnou odpověď. Přímo naproti gigantickému staveništi jsme narazili na českou hospodu Böhmerwald s točeným českým pivem. Paní majitelka Magda ve Vídni žije přes třicet let a jedenáct let tu i podniká. Na otázku, zda si místní stěžovali na hluk nebo prašnost stavby, odpověděla: „Ze začátku byli sousedé nejistí, prach tu je, ale všichni se těší, až to bude hotové.“ Od nového nádraží si slibuje zvýšení tržeb, které se kvůli stavebním pracím propadly. Při dotazu na korupci se na nás však nechápavě zadívá. „A proč? Státní zaměstnanci mají velmi slušné platy a do důchodu se jim jen zvyšují. Byli by blázni, kdyby se snažili něco obejít.“ Dodává, že si z poslední doby vlastně ani nepamatuje nějaký skandál okolo radnice. Byla by obdobně rozsáhlá přestavba financovaná z veřejných peněz v centru Prahy také podobně bezproblémová a bez náznaků korupce?
