Další v současnosti významnou soukromou výstavní síní, kterou vlastní podnikatel a sběratel výtvarného umění Karel Babíček, je Behémót. Nazval ji po–dle biblického zvířete z Knihy Job. Galerie vyhlásila svůj program 30. května 1991 a okamžitě bylo zřejmé její směřování. Prezentuje přední autory, jde především o Adrienu Šimotovou, Margitu Tittlovou-Ylovsky, Václava Stratila, Vladimíra Mertu, Vladimíra Kokoliu, Martina Mainera a Josefa Žáčka. Těmito jmény potvrzuje galerista orientaci na duchovní polohu výtvarné tvorby. Ta je v jejich případě spíše výsledkem především osobní zkušenosti než reakcí na dobové trendy. Adriena Šimotová zaujímá v tomto typu umění zcela výjimečné postavení a patří mezi významné české umělce. Mimo vnější vlivy a umělecky zcela osamoceni se dokázali prosadit Vladimír Kokolia a Martin Mainer. Pevnou pozici zaujímá také lehce eklektický Václav Stratil, jehož tvorba stylově parafrázuje téměř celé dějiny moderního umění. Meditativní polohu výtvarného vyjádření reprezentuje Josef Žáček, který často pracuje s náboženskými tématy. Klade v ní ovšem zcela aktuální a všeobecně lidské otázky. Expresivním a osobitým výrazem se zase vyznačuje dílo Josefa Mžyka a Otty Plachta, který žije a tvoří v exotickém Peru.
V nabídce galerie Behémót je také geometrická či „lineární abstrakce Petra Kvíčaly a téměř op–artově dekorativní obrazy Romana Franty. Některé jeho práce počítají se zrakovým efektem prolínání obrazu. Dílo je „poskládáno z konkrétních detailů a na sítnici oka se teprve v odstupu mění ve výsledný obraz. Mezi sochaři zastoupenými v galerii Behémót má výsadní postavení Karel Nepraš, vrcholný představitel takzvané české grotesky. Obtížně zařaditelný je i Čestmír Suška, bývalý člen skupiny Tvrdohlaví. Z mladší generace jsou v nabídce výtvarníci Veronika Drahotová, Anna Neborová, Martin Kuriš, Krištov Kintera, Michal Nesázal a Jiří Příhoda.
Obor fotografie reprezentuje Veronika Bromová a tvůrčí dvojice Jasanský – Polák. Bromová je známa některými kontroverzními pracemi a je tak trochu českou mutací světoznámé Cindy Sherman.
Karel Babíček ale prezentuje etablované umělce a spolupracuje s osvědčenými teo–retiky. Jeho nedávné rozhodnutí odejít po letech z pozice kurátora nekomerční galerie Nová síň bylo přes kritiku některých zástupců odborné veřejnosti rozumné. Majitel soukromé, a tedy komerční (nikoliv v hanlivém slova smyslu, jak je u nás tento termín chápán) galerie, by si podobná propojení neměl s ohledem na svoje renomé ani dovolit. A to protože někteří jeho kmenoví autoři vystavovali v té době právě v galerii Nová síň. Naproti tomu v „nekomerční výstavní síni Mánes se zase podílel na přípravě některých skupinových výstav, jako byly Transglobe 2000, Pravděpodobná malba, Kořeny a výstava Archetypy. Zde je naopak spolupráce s přední soukromou galerií vítána. Galerista je totiž zkušený sběratel výtvarného umění s citem pro kvalitní tvorbu. V roce 1999 se ve spolupráci s firmou
1. Art consulting snažil uvést na aukci okruh autorů galerie Behémót, i když jen s dílčím úspěchem. Byl to ale v případě soukromého galeristy další výrazný a důležitý pokus prosadit své umělce na trhu. Jak říká, zájem o současné umění teprve přijde.
JAROSLAV KLÁT – OBRAZY.
Mezi malíře, kteří jsou neprávem opomíjeni, a přesto zaslouží pozornost, patří i Jaroslav Klát (1962). Autor stál mimo okruh svých vrstevníků na Akademii výtvarných umění, kteří se začali skupinově prosazovat ve druhé polovině osmdesátých let. Díky tomu se neúčastnil některých výstavních projektů, jež byly sledovány předními výtvarnými teoretiky. Tím zůstal i mimo zájem profilujících se soukromých galerií, které vznikaly po roce 1989.
Klát se důsledně věnuje olejomalbě a navazuje na odkaz českých modernistů. V nejlepších dílech rezonuje dokonce s vlivy secese i vzepjatostí formy Františka Kupky. Některé jeho práce jsou symbolicko–expresivního charakteru s výraznými rysy dekorativnosti a zdobnosti. Výstava tohoto zajímavého autora probíhá v Galerii bratří Čapků, Jugoslávská 20, Praha 2 do 31. srpna 2001.
