Jedině Cristóbal Balenciaga je pravým couturierem (krejčím na nejvyšší úrovni). Jedině on dokáže sám udělat střih, nastříhat látku a sešít šaty od začátku až do konce vlastníma rukama. Ostatní jsou v porovnání s ním jenom čmáralové. Tato slova pronesla o rodilém Baskovi sama Coco Chanel. Balenciagu ovšem obdivovali všichni: Dior, Givenchy, jeho učedníci Courréges nebo Oscar de la Renta. Francouzi vyslovovali Španělovo jméno pomalu stejně, jako by to byl lord Voldemort. Všichni o něm věděli, všichni ho kopírovali a snažili se dostat do jeho blízkosti, aby se od něj mohli něčemu naučit. Ale tichý, uzavřený krejčí žil v ústraní, obklopen jen nejbohatší aristokratickou klientelou, na jejíž dvorskou etiketu si syn chudého rybáře rychle zvykl.
Ve vroucím kotli
Cristóbalova matka brzy ovdověla a na živobytí rodiny vydělávala tím, že vyučovala šití a krejčovinu. Jejím nejlepším žákem se stal vlastní syn, který se však učil spíše mimochodem. Šití ho bavilo, měl na něj talent – a do třetice také vytrvalost. Z rodné vesničky Getaria se přestěhoval o třicet kilometrů dále do většího San Sebastiánu, kde dělal tovaryše místním krejčím. Takový kariérní krok by asi moc neznamenal, kdyby právě malé přímořské městečko nebylo v tu dobu jedním z pozorně sledovaných společensko-politických bodů na světě. Tradiční letní sídlo španělského královského dvora se během první světové války proměnilo ve vroucí kotel, kde svůj vabank hráli i Mata Hari nebo Lev Trockij. Maurice Ravel k tomu doprovázel na klavír, Cristóbal Balenciaga šil večerní toalety a dvakrát denně nezapomněl jako pravověrný katolík spěchat do kostela.
Co všechno lze dělat s látkou
Jakmile utichla střelba, Balenciaga si v San Sebastiánu otevřel první luxusní módní salon. Bylo mu 24 let. Atmosféra lázeňského resortu a hutná kumulace evropských baronek a hraběnek vytvořily nejen příležitost, ale zároveň navždy formovaly Balenciagův pohled na módu. Všechny modely šil zásadně na míru, jen z těch nejlepších materiálů a s vysokým podílem ruční práce. Přesto se však nebál experimentovat s novými materiály i tvary. Nejraději pracoval s poměrně tuhými látkami, které se daly nejen dobře stříhat a držely tvar, ale které se daly také zpracovávat žehlením – srážet, či natahovat. To je nutné například pro formování měkkých okrajů, pro pohodlný sed kalhot nebo pro dokonalé vysoustružení hlavic rukávů. Látka pak umožňuje lepší pohyb, větší pohodlí a povyšuje pouhý střih na umění antické sochařiny. Ještě dnes módní experti zkoumají, obracejí, a dokonce párají Balenciagovy oděvy, aby zjistili, jak to jen dělal, že jeho šaty jakoby i v maximální jednoduchosti vždy vydechovaly esenci vznešenosti.
Dokázal vzít půldruhého metru světle šedé vlny, tři knoflíky a vytvořit kabát, na němž na první pohled vůbec nebyl znát střih nůžkami. Pokud neměl látku, kterou potřeboval, hnal tkalce, aby mu ji utkali. Tak vznikl třeba hedvábný gazar, materiál, který pro Balenciagu poprvé utkal jeho dvorní švýcarský výrobce látek Abraham.
Hedvábí a vlna byly pro Balenciagu vůbec nejoblíbenějšími materiály. Tato čistě přírodní vlákna se totiž velmi dobře formují a zpracovávají – tedy pokud to krejčí dovede. Jinak se mohou horkou žehličkou naopak snadno spálit, oblýskat, prožehlit či vytáhnout. Teprve při detailním zkoumání zdánlivě běžného šedého kabátu se objeví několik malých záševků a rukávy naprosto neobvyklého, raglánově-kimonového střihu. Obyčejnému, jednoduchému kabátu tyto triky vdechnou auru posvátného díla, vytesaného do mramoru, které se ovšem s každým pohybem nositelky měkce přizpůsobuje její postavě. Jsou to právě tyto nenápadné detaily, jimiž Balenciaga navždy definoval to, za co dnes považujeme nejvytříbenější krejčovství. Průkrčník límce prostřihl o něco více, aby opticky vytvořil štíhlejší, labutí krk. Manžetu u výpustkové kapsy lehce rozžehlil, aby vytvořil měkký oblouček namísto tvrdé rovné linie. Rukávy u saka o pár centimetrů zkrátil, aby dámy mohly ukázat elegantní nařasení rukaviček či náramky. Ostatně právě takto vznikl odborný krejčovský termín hodinkový rukáv – při přirozeném pokrčení ruky sahá několik centimetrů před první zápěstní kůstku.
Na kordy s Francouzi
Ikonickou vyznavačkou tohoto střídmého, sošného a elegantního stylu se stala Jacquelline Kennedyová, která Balenciagu milovala natolik, že málem zruinovala prezidentskou kasu. Účty u něj nakonec raději zaplatil papá Joseph Kennedy, aby dcera neriskovala veřejné obvinění z marnotratnosti. Ale vraťme se do Španělska: Balenciaga by Jackie nikdy nepotkal, kdyby do jeho osudu nezasáhlo několik nepříznivých ran. Vzápětí poté, co se stal nepostradatelným pro španělský dvůr a otevřel si další luxusní salony v Madridu a Barceloně, skončila éra bezstarostného korzování a společenských tête-à-tête. Vypukla španělská občanská válka a promenádu v San Sebastiánu obsadil Franco. Balenciaga musel zavřít obchody v Barceloně a Madridu a uprchl do Paříže. Zanedlouho si otevřel nový butik na Avenue George V. Přestože i Francouzi měli před španělským mistrem respekt, situace nebyla jednoduchá: látkami se za války muselo šetřit a okázalost byla zapovězena. Balenciaga navíc pohrdal francouzskou komorou Chambre Syndicale de la haute couture, která se ustavila v roce 1945. Považoval ji za elitářský, zkostnatělý a xenofobní spolek, který klade překážky, místo aby rozvíjel možnosti. A když dva roky po válce uchvátil celý svět mladý Christian Dior se svou rozmarnou siluetou, širokou sukní a vosím pasem svého New Looku, Balenciaga mohl jen mávnout rukou nad tím, že úplně stejný design udělal už před deseti lety. V roce 1948 navíc zemřel jeho dlouholetý životní i obchodní partner Vladzio Zawrorowski d’Attainville.
Leč Balenciaga soustavně obohacoval svou osobitou linii. Jedině on byl schopen Francouze omámit španělskou renesancí a toreadorskými bolerky. Jedině on byl během války schopen navrhnout a prodat sytě růžové hedvábné šaty, pokryté nejjemnější černou krajkou. A jedině on byl schopen uprostřed historizujících krinolín a porcelánových panenek padesátých let navrhnout šaty, které vůbec žádný pas neměly. O několik let později dostaly oficiální název: pytlové šaty (sack dress). Všechny Balenciagovy modely se okamžitě masově kopírovaly – jenže jen málo návrhářů a krejčích dokázalo ušít pytel tak, aby nevypadal jako pytel. A to z kopírování stylu obviňoval Balenciaga dokonce i Diora, takže se rozhodl ignorovat zavedené pořádky a neprezentoval svou kolekci jako obvykle dopředu, ale pouze jediný den předtím, než se objevila v obchodech. Na jeho stranu se v tomto sporu postavil v celém módním světě jediný člověk – Hubert de Givenchy.
Náskok
Balenciaga ignoroval mediální pozornost, pohrdal francouzskými couturisty, spojenými v téměř středověkém společenství, a přestože zájem stoupal, navrhoval si svých pouhých tři sta modelů „haute couture“ ročně, zatímco Dior dělal minimálně dvakrát tolik. Jenže Bask soustavně předstihoval dobu o několik roků. V době, kdy jeho pytlové šaty dosahovaly vrcholu, už prosazoval tunikové šaty, které se začaly nosit až v šedesátých letech. A dávno před svým studentem André Courrègesem, jenž se v šedesátých letech proslavil minisukněmi, ustřihl Balenciaga sukni u večerních šatů nad kolena už v roce 1957. Jen jedinou věc nepředběhl, nenavrhl a nenáviděl: takzvanou demokratizaci módy ve jménu pret-a-porter. Balenciaga věřil v šití na míru a v naprostou exkluzivitu modelů. Studentské bouře osmašedesátého a příliv nové vlny jej doslova smetly, na vlastní protest proti protestující mládeži zavřel své obchody a stáhl se do ústraní. Proti tomu naopak protestovala jeho dlouholetá a věrná zákaznice, hraběnka Mona von Bismarcková. Zavřela se na tři dny ve svém pokoji a odmítla vycházet.
Poslední rána
Jenže v pařížských ulicích nastala mezitím revoluce, říkalo se jí Courrègesova. Bývalý Balenciagův učeň Courrèges se stal mluvčím futuristů, minidélek a dostupnějších cen. Couture byla najednou pro babičky, jak Brigitte Bardotová nazvala Coco Chanel. Na scénu nastoupili někdejší Balenciagovi studenti: Ungaro, de la Renta, nebo dokonce modelky – Emanuelle Khanhová a Christiane Baillyová, které navrhovaly veselé šaty pro mladé dívky. „Couture je mrtvá,“ lakonicky prohlásila Khanhová a začala produkovat spotřební módu pro masy individualistů.
Balenciaga se vrátil do Španělska a odešel na odpočinek. Jedním z jeho posledních návrhů se staly svatební šaty pro vnučku generalissima Franca. Na veřejnosti se naposledy objevil na pohřbu Coco Chanel. Po Balenciagově smrti se od roku 1986 snažil značku obnovit návrhář Michel Goma, ale větší úspěch se dostavil až s nástupem současného kreativního ředitele, mladého Nicolase Ghesquièra. Začínal pro Balenciagu jako návrhář licencovaného zboží pro asijský, zejména japonský trh, a přestože mu trvalo poměrně dlouho, než zaujal módní kritiky i zákazníky, dnes je Ghesquière považován za jednoho z nejtalentovanějších a nejvlivnějších designérů. Jeho vliv a role jsou srovnávány s rolí Johna Galliana pro značku Dior a Marca Jacobse pro Louis Vuitton. Stejně jako oni dokázal tradiční značce zachovat eleganci a přitom ji nově definovat vysoce módním stylem. Jestliže dříve „Balenciagu“ oblékala Audrey Hepburnová, Jackie Kennedyová, Pauline de Rotshildová nebo Gloria Guinessová, dnes jej nosí modelka Kate Mossová, herečka Gwyneth Paltrowová – a patrně nejdůležitější osoba, šéfredaktorka amerického Vogueu Anna Wintourová. A kdyby se narodila o několik desetiletí dříve, o nějaké Pradě by asi pro samého Balenciagu nechtěla ani slyšet.
Příběh značky Balenciaga
1895
21. ledna se v malé rybářské vesnici Getaria narodil jako syn rybáře a švadleny Cristóbal Balenciaga
1919
Otevírá první butik v San Sebastiánu
1937
Po odchodu ze Španělska otevírá nový butik v Paříži
1947
Uvádí první parfém, Le Dix (podle čísla deset v avenue George V., kde v Paříži sídlil)
1951
Zavádí novou siluetu v kontrastu s Diorovým New Lookem – široká ramena a žádný pas
1955
Navrhuje tuniku, která se později stane pro jeho tvorbu charakteristickou
1953
Definuje balonový kabát
1957–1958
Navrhuje několik jednoduchých typů střihů, jež se od té doby pravidelně vracejí v módních vlnách: baby-doll šaty, balonovou sukni, pytlové šaty (sack dress)
- Společnost Abraham představuje látku gazar, kterou vyvinula ve spolupráci s Balenciagou
- Svou kolekci představuje novinářům až těsně předtím, než se objevila v obchodech, aby zabránil kopírování
- Obdržel francouzský řád Čestné legie
1960
Během šedesátých let zavádí do krejčoviny hodinkový rukáv, odstátý límec, tuhé materiály a jedinečné střihy kimonových a raglánových rukávů
1966
Navrhuje růžový kalhotový kostým s tunikou pro hraběnku Bismarckovou
1968
Navrhuje uniformy letušek pro Air France
- Pod vlivem rozčarování ze studentských bouří a nástupu pret-a-porter zavírá svůj módní dům
1972
Cristóbal Balenciaga v rodném Španělsku umírá
1978
Značku Balenciaga kupuje Hoechst
1986
Společnost Jacques Bogart obnovuje původní značku Balenciaga a uvádí kolekci pret-a-porter s návrháři Michelem Gomou (do 1992) a Josephem Melchiorem Thimisterem (do 1997)
1997
Hlavním designérem se stává pětadvacetiletý Nicolas Ghesquière, samouk s praxí u Jean-Paula Gaultiera a agnès b
2001
Skupina Gucci (spadající pod Pinault-Printemps-Redoute) získává značku Balenciaga, hlavním návrhářem zůstává talentovaný Ghesquière
2004
Uvádí pánskou módní linii, doplňky a módu inspirovanou návrhy z archivů Cristóbala Balenciagy
2008
Uvádí linii džínsů Balenciaga Denim
