Balík nejasné hodnoty

Co je pro jedno ministerstvo 114,5 miliardy korun, pro druhé „jen“ 40 miliard

Schválením přípravy kvazikoncesního projektu, na jehož základě má být pověřen likvidací všech starých ekologických zátěží v Česku jediný vítěz výběrového řízení, povzbudila vláda zájem nejednoho podnikatelského subjektu. Silné finanční skupiny se jistě rozhlížejí po schopných sanačních firmách, zkušené firmy, které umějí likvidovat staré zátěže, nejspíš hledají partnery do konsorcia. To vše pod vidinou pohádkově vysoké státní garance v hodnotě 114,5 miliardy korun, kterou v souvislosti s projektem důsledně uvádí ministerstvo financí.
Ministr životního prostředí Martin Bursík však upozorňuje, že dosavadní sanační proces se sice nedůstojně vleče, ale zdaleka není na začátku. Nechal si udělat kvalifikovaný odhad, jaké celkové náklady by bylo třeba vynaložit na všechny zbývající sanace, kdyby se prováděly dosavadním způsobem. Ukázalo se, že navzdory průtahům, častým objevům dalších skrytých zátěží, které dohnaly mnohé zakázky až na hranici garance, a ani při značné neprůhlednosti některých procesů, by se částka nikdy neměla ani trochu přiblížit prezentované celkové garanci. Mluvčí ministerstva Jakub Kašpar umožnil zveřejnění tohoto odhadu. Činí 40 miliard korun. Ve srovnání s celkovou garancí „pouhých“. Dle Kašparových slov se odborníci zaručují, že přípustná chyba odhadu je maximálně v řádu deseti miliard korun včetně inflace. To vrhá na chystanou soutěž zcela jiné světlo.
Vrchní ředitel skupiny správy majetku ministerstva financí Tomáš Uvíra však sdělil, že uvést do zadání soutěže kvalifikovaný odhad by bylo nepřípustné. Jedinou výchozí částkou může být součet garancí ze všech ekologických smluv státu s nabyvateli privatizovaných podniků, v nichž jsou dosud neodstraněné ekologické zátěže. A tou je oněch astronomických 114,5 miliardy.

LICITACE, NEBO FINANČNÍ ROZVAHA?

Obrovská výchozí suma probouzí představy, že soutěžící budou mezi sebou licitovat, kdo se trefí níž než konkurenti, při zachování dostatečně vysokého podílu ze státem vypsané částky. Uvíra má však představu, že zájemců bude vysoký počet a že v takovém případě nakonec zvítězí nejlepší finanční rozvaha. Všem účastníkům řízení budou dány k dispozici analýzy rizik na každou neuzavřenou zakázku.
K problému se vyjádřil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže: „Úřad upozorňuje, že nebude-li předmět definován výčtem požadovaných činností a postupů, musí být vymezen definicí cílů a požadavků na výstup (parametrů, jichž má být v každé lokalitě dosaženo). Jedině v takovém případě lze připustit přenesení technických rizik na uchazeče, neboť bude jasné, jakého stavu má dosáhnout. A pak bude volbou uchazeče, jaké technické postupy zvolí. Nelze však připustit situaci, kdyby parametry měli stanovovat sami uchazeči, neboť by to vedlo k podání vzájemně nesrovnatelných nabídek.“ Tyto parametry stanovuje Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) a bude je muset stanovovat dál. Zároveň to je jediné místo, kde původní projekt ministerstva financí počítal s uplatněním ekologických požadavků v současném rozsahu. Stanovisko antimonopolního úřadu však upozorňuje na riziko v případě, že by se stát zbavil rozhodovací pravomoci nad způsobem provádění prací. „Je zřejmé, že uchazeč bude preferovat levnější a méně kvalitní řešení,“ píše se ve stanovisku. Úředník ovšem spoléhá na to, že toto riziko vygumuje samo přísné stanovení limitů. Nicméně v resortu životního prostředí není důvod na takový zjednodušený výklad spoléhat. Bursík předpokládá, že v zájmu splnění cílů sanace se bude muset ministerstvo a zejména ČIŽP podílet přinejmenším na schvalování prováděcího projektu, při němž by mohly nastat škody jiného druhu. A schvalovat nejen ukončení projektu, ale i etapových zpráv. V této souvislosti bude nezbytné zvážit i posílení úlohy a hlavně způsob jmenování supervizora.
„Naše odpovědnost nám nedovolí přijmout roli úřadu, který od stolu a jenom podle textu potvrdí závěrečnou zprávu. Ani ČIŽP se nemůže omezit jen na závěrečné měření vzorků. Resort životního prostředí nesmí ztratit možnost kontroly,“ zdůrazňuje ředitelka odboru ekologických škod ministerstva životního prostředí Pavla Kačabová. To bude do tří týdnů předmětem jednání obou ministrů.
Má-li být smyslem sanací odstranění škodlivých látek z prostředí, pak se to bez odborného ekologického dohledu neobejde. Zároveň je to i důležitá informace pro soutěžitele: nic nepůjde ošidit. Než podají nabídku, budou muset uchazeči zřejmě dost počítat.

V RUKÁCH POLITIKŮ

Případné přestřelení částky i ve vítězné nabídce by řešila vláda. Podle koncesního zákona musí vláda schvalovat smlouvu. Kdyby měl vyhrát nepřiměřené vysoký požadavek, kdokoli z ministrů může na zasedání vlády předložit zde publikovaný kvalifikovaný odhad. Dál už může následovat jen politické rozhodnutí. Než dá vláda souhlas, nevzniká vybranému soutěžiteli žádný nárok.
Až bude schválena smlouva, definitivně skončí průběžné proplácení faktur. Vítěz tendru obdrží nasmlouvanou částku až po důkladně ověřeném splnění všech požadavků a skončení smlouvy. Vítěz samozřejmě může proplácet faktury dodavatelům prací ze své finanční zálohy.
Největší zvláštností smlouvy má být dohodnutý roční limit. Přesáhnou-li dokončené smlouvy limitní hodnotu, předpokládá se ve výši sedmi miliard korun, přejde povinnost placení přebytku do příštího roku. Částka se při vyplácení zvýší o hodnotu inflace. Odstranění všech starých zátěží se předpokládá do roku 2015.
O tom, kolik za co, a to pro každou maličkou lokalitu, bude známo od prvního dne. Hodnota garance v každé ekologické smlouvě se vyjádří procentem z celkové garance. Ať vítěz vysoutěží jakoukoli celkovou částku, ministerstvo financí ji vzápětí rozdělí podle připravených procent a částky přidělí každé lokalitě samostatně.
Jestliže o správný postup a o parametry vyčištění budou dbát ekologické ministerstvo a jeho inspekce, kdo dohlédne na termíny? A kdo na to, aby se nerozpadlo konsorcium? „Sám vítěz tendru. Bude muset složit garanci, o níž kvůli nedodržování smlouvy nebude chtít přijít,“ vysvětluje Uvíra.

VAROVNÝ SIGNÁL

V seznamu 212 ekologických smluv, které měly být základem kvazikoncesního projektu, však na odboru ekologických škod ministerstva životního prostředí objevili 26 hotových sanací, včetně ukončených smluv, které v seznamu neměly co pohledávat. Naproti tomu na 19 smluv se zapomnělo a nebyly u nich zpracovány ani analýzy rizik. U ostatních 167 smluv jsou sanace v různém stavu rozpracování, od začínajících po patnáctku těsně před dokončením. U 66 smluv jsou sanace v plném běhu.
„Takovým netransparentním způsobem nelze postupovat. Spoléhám však, že se s ministerstvem financí domluvíme a posílíme v projektu kontrolní roli ČIŽP i ministerstva. Jinak bych nemohl pro návrh hlasovat,“ říká Bursík.

SOUVISLOSTI - Kvalifikovaný odhad všech sanací starých zátěží je 40 miliard korun, projekt má být však vypsán na 114,5 miliardy garancí.
- Za celá léta provádění sanací se na 19 ekologických smluv zapomnělo a nebyly u nich zpracovány ani analýzy rizik.
- Přesáhnou-li faktury za sanace dohodnutý limit, stát nebude muset platit a dluh si schová napřesrok. Úrokem bude jen inflace.
- Má-li být smyslem sanací odstranění škodlivých látek z prostředí, pak se to bez odborného ekologického dohledu neobejde.