Balte kufry, střídáme

Letos naposledy mohou noví ministři vyměnit své úředníky

Je úterý 6. srpna odpoledne a premiér Vladimír Špidla dvě hodiny předčítá vylidněné Poslanecké sněmovně padesátistránkové programové prohlášení své vlády. V kuloárech vládne pohoda, o vyslovení důvěry týmu nových ministrů takřka nikdo nepochybuje. Zato na jednotlivých ministerstvech se opuncování Špidlova kabinetu očekává s napětím: někteří novopečení šéfové resortů se totiž dali slyšet, že personální výměny na svých úřadech odstartují právě až po úspěšném hlasování o důvěře.
Byla by to trapná blamáž, vyhodit úředníky zděděné po vládě Miloše Zemana, najmenovat nové a vzápětí pak muset třeba kvůli nedisciplinovanosti několika poslanců podat demisi. Řada ministrů však zariskovala a už se pustili do zametání. Padají ředitelé odborů, mluvčí a hlavně náměstci, kteří jediní jsou kompetentní zastupovat svého ministra při jednání vlády či v parlamentu.

Koaliční dělba.

Ve čtyřech případech jmenování nových náměstků předepisuje přímo koaliční dohoda. Ta stanoví, že na takzvaných silových ministerstvech – obrany, vnitra, financí a zahraničí – bude náměstkem vždy zástupce partnerské koaliční strany. „Zatím jsem nezaznamenal žádný problém, jednání probíhají v běžném duchu,“ řekl k tomu minulé úterý pro týdeník EURO premiér Vladimír Špidla. Ale až tak růžové to asi není. Zatímco lidovce Pavla Šafaříka už šéf financí Bohuslav Sobotka oficiálně akceptoval a Cyril Svoboda za své náměstky veřejně ustanovil dosavadního politického ředitele ministerstva zahraničí Jana Kohouta (ČSSD) a zmocněnce pro přípravu summitu NATO v Praze Alexandra Vondru (za US-DEU), Jaroslav Tvrdík i Stanislav Gross váhají. „Předjímat některé personální kroky, dokud vládě není vyslovena důvěra, nelze,“ uvedl ministr Tvrdík na otázku, proč dosud nevyjádřil souhlas s očekávaným nástupem Pavla Severy (KDU-ČSL). Rezervovaný je i Stanislav Gross. Tomu nejdřív lidovci nabídli Jaroslava Kopřivu, ale byli odmítnuti; poté padlo jméno protidrogového experta Jiřího Vacka. „V tuto chvíli čekám, jak budou plněna koaliční ujednání, teprve pak budu řešit situaci na úrovni náměstků,“ říká Gross. Souhlas s Vackem si ČSSD zřejmě kvůli nedůvěře ke svým koaličním partnerům ponechává jako trumf. „Uvidím, jak to bude vcelku. Pan Vacek oficiálně navrhnut nebyl,“ řekl Gross týdeníku EURO právě ve chvíli, kdy se poslanci Miroslav Kalousek (KDU-ČSL) a Hana Marvanová (US-DEU) ve sněmovně přidali k opozici a podpořili vznik vyšetřovací komise, která má hlídat, jak policie vyšetřuje kauzu Srba. Ačkoli na základě koaliční dohody by se o silových náměstcích měli domluvit premiér, předsedové koaličních stran a příslušní ministři, Vladimír Špidla nechává jednat šéfy resortů.

Šťastných sedm.

Zatímco Stanislav Gross, Cyril Svoboda a Jaroslav Tvrdík dosud jiné než koaličně předjednané personální změny na svých úřadech neoznámili, Bohuslav Sobotka přibral do svého týmu kromě Šafaříka ještě Zdeňka Hrubého (oblast zahraničních vztahů, EURO 31/2002) a nikoho neodvolal. Počtem sedmi náměstků se tak stal spolu s ministrem zemědělství Jaroslavem Palasem vládním rekordmanem. Statistiky uvádějí, že českých zemědělců ubývá: že by se hromadili jako náměstci na ministerstvu? Palas svých sedm pravých rukou zdědil po Janu Fenclovi a tři z nich už stačil vyměnit. Stojí přitom za zmínku, že „nováček“ Miroslav Toman (pro zahraniční vztahy) je synem někdejšího komunistického ministra zemědělství a vodního hospodářství. Palas tvrdí, že svůj úřad do konce letošního roku zreorganizuje, a počet náměstků se tak sníží.
Chybělo málo a držitelem náměstkovského primátu mohl být resort průmyslu a obchodu. Jiří Rusnok si na úřad s původně sedmi náměstky přivedl z financí Václava Srbu (pro privatizaci), ale tři lidé mezitím odešli: Milada Vlasáková na vlastní žádost (15. července), Karel Špaček do důchodu (22. července) a Jiří Maceška je od června velvyslancem u OECD.
Stejně jako členové předchozích vlád, i Špidlovi ministři ctí zásadu kolegiality. Ačkoliv si mnozí vystačí se dvěma (Tvrdík) či třemi náměstky (Pavel Dostál, Pavel Rychetský), držitele šťastné sedmičky se snaží chápat. „To je věc manažerského přístupu. Já mám čtyři náměstky a nehodlám jejich počet rozšiřovat. Pokud mi bude odňata oblast telekomunikací, vydrželi bychom ve třech,“ říká ministr dopravy Milan Šimonovský.

Počkám a uvidím.

Šimonovský patří ke skupině ministrů, kteří s personálními rošádami vyčkávají, chce je prý oznámit až koncem srpna. „Budu stále analyzovat činnost svých podřízených a hledat lepší řešení. Je však znát, že toto ministerstvo je na časté výměny ministrů zvyklé, zatímco ředitelé odborů a náměstci zůstávali. Náměstkyně pro telekomunikace Marcela Gürlichová nemusí mít strach, že by s převedením jejího odboru pod nově vznikající ministerstvo informatiky Vladimíra Mlynáře přišla o uplatnění. „S paní Gürlichovou počítám, pokud o ni nebude mít pan ministr Mlynář zájem, což ale neočekávám. Paní náměstkyně je odbornice, která problematice rozumí,“ prozradil Šimonovský. Ponechat status quo se rozhodl i vicepremiér a ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Náměstky Josefa Baxu a Aloise Cihláře dokonce přemluvil, aby svoje rozhodnutí odejít z úřadu k soudnictví odsunuli alespoň do Vánoc. Do 1. září si čas na rozmyšlenou stanovil ministr pro místní rozvoj Pavel Němec a ve stejném složení pokračuje šéf kultury Pavel Dostál.

Alespoň jednoho.

Šest členů vlády stihlo ještě před hlasováním o důvěře nakousnout kyselé personální jablko a povolalo si alespoň jednoho „svého“ člověka. Tak se na ministerstvu zdravotnictví v půli července objevil jako první náměstek Marie Součkové bývalý poslanec Rostislav Čevela a rakovnický starosta Václav Pícl na tiskové konferenci oznámil, že v půli srpna nastupuje u Petry Buzkové po náměstkovi Jaroslavu Souralovi. Na školství se uvažuje o výměně náměstka pro mládež: odejít má Ladislav Malý, přijde bývalý poslanec ČSSD Karel Hrdý. Zdeněk Škromach náměstkovský primariát přesunul z Miloslava Vaňka (člen ODS) na nestraníka Petra Šimerku. Jarmilu Škvrnovou, která odchází dělat hlavní poradkyni Vladimíru Špidlovi, nahradil Jiřím Hofmanem.
Šéf životního prostředí Libor Ambrozek z pěti náměstků vyměnil jednoho, ekonoma Františka Škodu, na jehož místo instaloval Pavla Labounka. Ale chystají se další změny, k 18. srpnu chce odejít Martina Motlová (zahraniční vazby) a Ambrozek tvrdí, že rozhodnutí brzo padne i ve věci první náměstkyně Dany Římanové.
Na zelené louce svoje instituce budují vicepremiér Petr Mareš a Vladimír Mlynář. Mareš prý chce mít dva náměstky - nemá jít jen o muže - a jejich jména chce oznámit koncem srpna. Mlynář si zatím vybral Michala Frankla, někdejší pravou ruku ministra financí Ivana Pilipa. „Ve výhledu je několik lidí, ale s definitivním personálním obsazením počítám až se vznikem ministerstva k 1. lednu 2003. Budu mít dva odborné náměstky, více než čtyři jich nebude,“ ujistil Mlynář.

Hledá se státní tajemník.

Vzhledem k tomu, že koaliční vláda s dominancí ČSSD vystřídala jednobarevnou vládu sociálních demokratů, není zemětřesení ve správních úřadech tak rozsáhlé, jako například v roce 1998. Ale budou-li se příští volby do sněmovny konat později než za rok a půl, nemělo by po nich na ministerstvech docházet k čistkám vyvolaným politickým střídáním už téměř vůbec. Od letošního května totiž platí zákon o státní službě, který stanoví, že od 1. ledna 2004 se ve státní správě důsledně oddělí politická sféra od apolitické úřednické služby. Už dnes se na to ministři a zejména Úřad vlády, který má zavedení nového systému na starosti, připravují, protože reorganizace má začít s ročním předstihem. „V co nejbližší době se chystám vyhlásit výběrové řízení na generálního ředitele státní služby. Měl by to být kvalifikovaný, nestranný manažer,“ řekl týdeníku EURO premiér Vladimír Špidla. Doplnil, že o tom, zda mají ministři k zákonu přihlížet už při výběru svých nových náměstků, se ve vládě ještě nemluvilo. „Ale na to, že služební zákon vnese na ministerstva určité změny, jsem už ministry upozornil,“ říká Špidla.
Od roku 2004 budou šéfové resortů smět mluvit do personálního složení ministerstev pouze minimálně. Vyberou si tiskového mluvčího, poradce, šéfa kabinetu a jen jednoho až dva náměstky s kompetencí zastupovat ministra. Generálnímu řediteli státní služby pak navrhnou, kterého ze sekčních ředitelů (nynějších náměstků – většina z nich stejně nemá politické ambice) má jmenovat státním tajemníkem, novým nejvyšším úředníkem ministerstva.
Novopečení ministři přiznávají, že už dnes vybírají „své“ náměstky a kandidáty na státní tajemníky. Bitva o místa ale ještě nevypukla. „Ještě je čas, ale uložil jsem, aby se reorganizace připravovala,“ říká například ministr Pavel Dostál. „Rozhlížím se po státním tajemníkovi, to je důležitá postava, ale nemám v tuto chvíli jasno. Ze současných náměstků to určitě nikdo nebude, ti mají svou odbornou práci. Zůstanou sekčními šéfy,“ uvažuje.
Nejasností mají ministři více. Zdeněk Škromach soudí, že v rámci zákona o státní službě třeba nebude možné dodržet koaliční dohodu o křížení náměstků v silových resortech. Připomíná, že v zahraničí má ministr k dispozici politický kabinet, který mu dělá vnitřní oponenturu. “Určitě by tím vznikl prostor i pro případné plnění koaliční dohody,“ soudí Škromach.
Je středa, 7. srpna podvečer, sněmovna vyslovila Špidlově vládě důvěru. Ministerským úředníkům je souzeno mlčky se poddat vůli nových pánů. Naposledy.

Nedotknutelní mazáci Se změnou vlády tradičně vypuká personální zemětřesení. Na ministerstvech jako by nezůstal kámen na kameni. Přesto se na náměstkovském nebi léta letoucí drží několik stálic, jejichž pevnou pozici pravidelné střídání kabinetů příliš neohrožuje. Nebo se to tak alespoň jeví. Dokonce to vypadá, že s příchodem každého dalšího resortního šéfa je postavení úřednických „mazáků“ ještě neotřesitelnější.
Týdeník EURO se šestici náměstků-veteránů věnoval již předloni (EURO 51-52/2000). Celé sexteto zřejmě přečká i nástup středolevé koalice. Ve své funkci každopádně zůstává Pavel Rybníček, náměstek ministra zemědělství pro lesní hospodářství, který nastoupil po volbách 1990 a stál po boku ministrů Bohumila Kubáta (ODA), Josefa Luxe (KDU-ČSL), Jana Fencla (ČSSD) a nyní Jaroslava Palase (ČSSD). „Na ministerstvo jsem původně přišel jenom na dva roky a mám své věci vždy sbaleny tak, abych za dvě hodiny mohl kancelář opustit. Pan ministr Palas vyslovil přání, abych zůstal, tak tedy zatím zůstávám. Lidé si z toho už dělají legraci, ale já se tím netrápím,“ uvedl Rybníček v rozhovoru pro týdeník EURO. Dlouhověkostí je pověstný také Václav Petříček, první náměstek ministra průmyslu a obchodu. Také on je považován za živý inventář úřadu. V srpnu 1990 se stal prvním náměstkem federálního ministra hospodářství Vladimíra Dlouhého (ODA), s ním pak v létě 1992 přešel na české ministerstvo průmyslu, kde už zůstal. Po Dlouhém byl zástupcem Karla Kühnla (ODA, posléze Unie svobody), Miroslava Grégra (ČSSD) a nyní ministra Jiřího Rusnoka (ČSSD). V seznamu nejvyšších představitelů ministerstva vnitra nadále budeme vídat Pavla Zářeckého, náměstka pro legislativu a místní správu. Také on náměstkuje nepřetržitě od roku 1990. Nejdříve u ministra vnitra Tomáše Sokola (Občanské fórum), poté u místopředsedy české vlády a později ministra spravedlnosti Jana Kalvody (ODA) a pak opět u šéfů vnitra Václava Grulicha (ČSSD) a nyní Stanislava Grosse (ČSSD). „Před volbami ani po volbách jsem žádné trauma nepociťoval. Nikdy, ani před těmi dvanácti lety, jsem o tuto vysokou ministerskou funkci neusiloval a jsem připraven - pokud k tomu budu někým vyzván - kdykoliv odejít, nejspíše učit do školy,“ říká Zářecký ve stylu lesníka Rybníčka. Nijak zvlášť prý nevzrušuje ani termín 1. leden 2004, kdy má vstoupit v platnost přelomový zákon o státní službě. „Pro mě je teď důležitější datum 1. leden 2003, ke kterému mají skončit okresy,“ prohlašuje.
„Nesmrtelnými“ úředníky se může pochlubit také ministerstvo práce a sociálních věcí, kde od roku 1993 působí jako náměstek Miloslav Vaněk a od roku 1994 Jana Kasnar, vrchní ředitel Správy služeb zaměstnanosti. Na ministerstvu kultury zůstává v dalším volebním období Zdeněk Novák, který přišel v listopadu 1995, kdy jej přivedl ministr Pavel Tigrid.

Superúřad pro státní službu Bude důležité, ale zatím je ještě v plenkách. Generální ředitelství státní služby, které má ze zákona dohlížet na personální politiku správních úřadů, bude – přinejmenším pro úředníky ve státní službě – doslova vrcholem pyramidy. Jeho nařízení a doporučení se budou přímo či nepřímo týkat zhruba 70 tisíc lidí, kteří jsou zaměstnáni ve státní správě a od ledna 2004 budou podléhat takzvanému služebnímu zákonu.
V úřednických kuloárech se o generálním ředitelství hovoří jako o superúřadu. Zřejmě proto, že bude mít pravomoci, které jsou pro dnešní státní správu novinkou. Při obsazování služebních postů bude nadřízeným orgánem nejen pro ministerstva a centrální úřady, ale i pro další státní instituce, které těmto ústředním úřadům podléhají. Pro veřejnost však generální ředitelství zatím jako by neexistovalo. Malou publicitu má zřejmě proto, že vláda dosud neurčila jeho šéfa – generálního ředitele. Týdeník EURO zjistil, že instituce funguje už od června letošního roku, a to na Úřadu vlády, kde se jejím základem stala dříve již existující sekce organizace, personalistiky a vzdělávání. Výběrové řízení na post generálního ředitele vypíše premiér Špidla zřejmě v září. Horkým kandidátem by mohl být Petr Mužák, současný ředitel sekce vzdělávání, který se podílel na přípravě služebního zákona. Na dotaz týdeníku EURO, zda má o tuto funkci zájem, řekl: „Nezakrývám, že o to místo stojím, a proto se určitě do výběrového řízení přihlásím.“ Post generálního ředitele může být velmi lákavý pro každého, komu z dob projednávání zákona uvízla v paměti poslanci nakonec okleštěná jistota úřednické definitivy. „Definitivu zákon nezná ani pro běžné úředníky a generální ředitel může být dokonce odvolán prakticky bez udání důvodu,“ upozorňuje Mužák. Odvolání stejně jako jmenování však provádí prezident, vždy na základě návrhu vlády. Generální ředitel se bude nicméně podílet na obsazení nejdůležitějších postů na ministerstvech. Zákon 218/2002 říká, že jmenuje a odvolává po dohodě s příslušným ministrem státní tajemníky. Ti mají právo jmenovat personální ředitele ministerstev. Pravomoci těchto ředitelů nový služební zákon značně posiluje. Zatímco tajemník bude přece jen prodlouženou rukou ministra, agenda personálního ředitele se bez něj v zásadě obejde. Obsazovat úřednické posty nejen na příslušném ministerstvu, ale i v čele podřízených úřadů bude nakonec právě personální šéf.
Mužák se domnívá, že nový služební zákon dává svévolnému rozhodování o obsazování míst poměrně malý prostor. V každém případě se však týká širokého okruhu lidí. Na seznamu z července letošního roku je 26 ústředních úřadů a dalších 719, které jsou jim podřízeny. Ohromující číslo mají tak trochu na svědomí instituce s územním členěním - například finanční úřady, kterých je 222, celní a katastrální úřady nebo územní vojenské správy.
Pozornost běžných pracovníků těchto úřadů si ředitelství vysloužilo hlavně proto, že má nejpozději během příštího roku připravit systém kvalifikačních zkoušek. Jejich složení bude po roce 2004 nutnou podmínkou pro ty úředníky, kteří budou chtít zůstat na svých místech.