V rodině Schpolianských je kino tradicí. Jean–Jacques se jako majitel posledního nezávislého kina Balzac na Elysejských polích stal v padesáti sedmi letech pro francouzskou kulturu pojmem. Vloni do jeho kina zavítalo 186 tisíc lidí, znají ho všechny francouzské filmové a režisérské hvězdy.
„Dědeček si kino otevřel v roce 1935 a promítal v něm hlavně americké filmy. Po válce, už pod vedením otce, se hodně chodilo na francouzské snímky a naše kino jich několik objevilo, popisuje v rozhovoru pro týdeník EURO a vytahuje fotky z premiér s Alainem Delonem či Romy Schneiderovou.
Na počátku sedmdesátých let začala ve čtvrti investovat finančně silná síť UGC a malá kina se loučila s diváky. Za posledních dvacet let jich potemnělo dvaadvacet. Jean–Jacques Schpoliansky své kino drží nad vodou celou dobu od roku 1973, kdy je zdědil po otci. Recept? Osobní vítání diváků a ambiciózní program: krátké koncerty před filmem, předpremiéry, večírky pro uzavřenou společnost, krátkometrážní filmy, celonoční projekce s občerstvením, dokonce i webová stránka. Místo popcornu domácí bábovka a místo Coca–Coly káva nejlepší značky. Vlněné koberce a kožené obložení stěn, pohodlná sametová křesla. „Jsme prototypem kina. Ve srovnání s cirkusem obřích rozměrů něco jako literární salon. Nebo noviny s názorem či luxusní značka Hermes, srovnává s nadsázkou.
„Od rána jsem na nohou, všechno řídím sám. Z velkoryse pojatého prostoru ve stylu art deco jsem nechal udělat tři kinosály (největší s kapacitou 400 sedadel). To se hodí, když nasmlouvám film na čtyři týdny a chodí na něj málo lidí. Kdybych měl jen jeden sál, přišlo by mě to hodně draho, říká.
Na sítě kin si překvapivě nenaříká, pro něj nejsou konkurencí. „Máme úplně jiné obecenstvo – horní vrstvu, manažery, inteligenci. Chodí sem i ministři. Třetina diváků je z okolí, třetina z vnitřní Paříže a třetina dojíždí z předměstí. S ohledem na takové obecenstvo: kam si myslíte, že například Mercedes umístí reklamu? Do multikina nebo k nám?
Největší část příjmů ale netvoří reklama, nýbrž vstupné, které je na stejné úrovni jako v ostatních kinech. Při průměrné ceně vstupenky 33 franků se loňské příjmy Schpolianskyho ze vstupného přehouply přes šest milionů franků. Na doprovodné koncertní programy si našel sponzory a případné díry v rozpočtu lepí příjmy z večírků.
Majitel Balzaka je přesvědčen, že nezávislá kina nevymřou. „Řešením pro ně však nejsou žádné karty, které odporují logice nezávislosti. Budoucnost vidím ve sdružení Europa Cinemas, jehož členy je už dnes 367 nezávislých kin z padesáti zemí. Díky síti se snadněji distribuují nezávislé filmy, které by se do multikin nedostaly, vysvětluje.
Mezi své nejlepší kousky posledních deseti let řadí nákup práv na loňský snímek Buena Vista Social Club režiséra Wima Wenderse. „Dokumentární film natočený na video. Kdo může mít o něj zájem? My jsme ho měli, koupili a týden po premiéře nám velké sítě trhaly ruce, že i ony chtějí práva. Na tento film ke mně přišlo za rok 65 tisíc lidí čili deset procent lidí, kteří film zhlédli. To byl náš Titanic, dodává s uspokojením. Na poslední český film, který se u něj promítal, si už nevzpomíná. Zato umí nazpaměť Formanovy snímky.
A syn, bude pokračovat? „Na to je zatím brzo. Je mu sedmnáct a perfektně mu jde matematika a fyzika… konstatuje Jean–Jacques Schpoliansky, manažer a kvůli divákům i klaun.
