Čínské zboží pod americkou značkou
I když do Oxfordského výkladového slovníku angličtiny se globalizace dostala už v roce 1962, v sociálních vědách se o ní jako o konceptu začalo mluvit až před deseti, maximálně patnácti lety. Máme tudíž co do činěním s fenoménem 9 0. let, o jehož vysvětlení by se měl někdo pokusit. Začít může zcela banálně, prozaicky a osobně, a to ne z egoistických důvodů, ale s přihlédnutím k vlastním zkušenostem a každodenním zážitkům.
Sám jsem si s hrůzou uvědomil, že jsem chodícím příkladem globalizace, v literárním slova smyslu dokonce jejím ztělesněním. Stačí se podívat na to, co jsem si dnes ráno oblékl. Boty mám vyrobené v Dánsku, tričko je z Turecka a m á další trička v šatníku jsou z Indonésie, ze Salvadoru anebo z Jižní Afriky. Oblek mám, jak jinak, italský, kravatu indickou. A tady se zastavím. Globální na tomto popisu je jedno. Že jsem všechny tyto kousky oděvu koupil na jednom j ediném místě, ve Washingtonu ve Spojených státech v obchodě s přiléhavým názvem: Banana Republic.
Banana Republic je maloobchodní řetězec, který v podstatě dohlíží na výrobu toho všeho, co mám na sobě. Na všem jsou visačky Banana Republic a zboží přitom pochází z celého světa, z míst, kde jsou například nižší výrobní náklady. Ste jnou zkušenost uděláte i v obchodech Marks and Spencer a vůbec v každém větším obchodním domě.
Přiblížím vám další aspekt mého života. Když jsem se odstěhoval do USA, do Virginie, potřeboval jsem dům vybavit běžnými věcmi, jako je kávovar, toaster, lustry, hrnce, příbory. A k svému úžasu jsem objevil, že všechny tyto věci byly téměř bez výjimky vyrobeny v Číně, přestože byly označeny známými americkými značkami. Typický příklad: kávovar se jmenuje Mr. Coffee podle amerického výrobce Mr. Coffee, který je opravdový čistě americký výrobce, ale Američané výrobky této značky nedělají, dělají je Čínané.
A když se už projevuji natolik egocentricky, ještě vám přiblížím mé cesty. Jsem hostující profesor na univerzitě v norském Berginu, odkud jsem také přiletěl do Prahy. Před dvěma týdny jsem byl v Amsterdamu na jiné konferenci a za pár dní odlétám do Londýna. O několik dní později bych měl cestovat do Říma a dva týdny nato zpět do Washingtonu. Pokud budu mít dost sil, pojedu do Chicaga na výroční zasedání Amerického sociologického sdružení.
Podobně, když jsem v Berginu, sleduji světové události na televizní satelitní stanici Sky Television, která patří Murdochově společnosti New International Corporation, jednomu z největších megamediálních impérií, které je svým pokrytím skutečn ě globální. V Amsterdamu se ke zprávám dostávám prostřednictvím televizní stanice BBC World, která je rovněž rozprostřena po celé planetě. A v Římě a na mnoha dalších místech planety si mohu pustit CNN Teda Turnera.
Globalizační proces není jednolitým uniformním procesem, probíhá skokově a nestejně v každém koutě světa. Na jednu stranu za ním zůstávají místa chudoby a na druhou vytváří elitní třídy lidí, kteří se bez překážek pohybují po celém světě, kteří mají domovy v různých zemích, kteří prožijí část života v letadlech a pořádají schůzky ve vzduchu. Mé oblečení svědčí o globalizaci produkce, totéž platí o globálním cestovním ruchu, tedy globalizaci služeb.
Musím se také zmínit o globálním finančním trhu, který spojuje banky a burzy v globální síti, jež funguje 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, 52 týdnů v roce nepřetržitě. Když jsem se stěhoval z Británie do Spojených států, s tačil jeden telefonát, abych přetáhl všechny své bankovní úložky z britské banky do jiné banky na určitých ostrovech, kde se neplatí daně a kde si mohu se svými penězi pohybovat, jak chci, aniž by o tom kdokoliv věděl. Můžu je přesunout do Japonska nebo Tichomoří a stačí k tomu prakticky jeden telefonát. I když na této scéně rozhodně nejsem žádným velkým hráčem. Na mysli mám především lidi, jako je George Soros.
A to nemluvím o masové mobilitě lidí, kteří za necelý den mohou obletět zeměkouli. Do jednoho dne můžete být kdekoliv na naší planetě. Právě v tom spočívá mimořádný význam globalizace, bezprecedentní přesuny milionů a milionů lidí, které se nedají přirovnat k migracím předchozích století, během nichž se často lidé stěhovali nedobrovolně. Nyní ale k těmto přesunům patří dobrovolnost. Lidé se stěhují za lepší životní úrovní anebo přinejmenším na bezpečnější místa. A to je naopak důkaz nerovnosti globalizace. Tyto přesuny nejsou po celé m světě rovnoměrné. Převažuje přesun z východu na západ a ze severu na jih.
Spolu s tím naráží globalizace na další problém. Do jaké míry se mohou lidé z různých částí světa integrovat ve společnostech, které teď budou považovat za vlastní. Většina migrantů přitom setrvává na místech, na kterých se nehodlá usadit navž dy. Rozhodnou se zůstat rok či dva a nakonec zůstanou pět nebo šest let, přivedou si tam rodiny a stávají se členy dané společnosti, i když ji hodlají časem opustit. A tím budují multikulturní společnost. Je otázkou, jak bude multikul turní společnost fungovat. A k poučení zatím máme jen velmi málo modelů.
(z úvodní přednášky připravené pro Studentské Fórum 2000 pod názvem „Globální společnost? Definice, příčiny a implikace globalizace .)
