V Británii každý ví, že sir Jeremy Morse byl předlohou pro inspektora Morse. Příliš konzervativní byl ale i pro baronku Thatcherovou
Jeremy Morse (10. prosince 1928 – 4. února 2016) patřil mezi ony šťastlivce, kteří ani jednou v životě nebyli v nemocnici, nespolkli jedinou tabletu nějakého medikamentu a nemuseli si půjčit ani pětník. Ve svých 36 letech byl nejmladším členem rady Bank of England a ve 49 nejmladším předsedou správní rady banky Lloyds, kterou v roce 1993 opouštěl jako nejdéle sloužící bankéř na světě.
Přes své mládí byl tak ultrakonzervativní, až na tom Lloyds paradoxně vydělala, protože se soustředila na tradiční nabídku služeb (pojišťovnictví apod.) na domácím trhu a vyvarovala se ztrátových mezinárodních investic typických pro 80. léta. Moderní bankovnictví se svými finančními deriváty, rizikovými úvěry, automatizací a zavíráním poboček mu bylo nesmírně cizí a často jej kritizoval.
„V jiném století by mohl být spíše biskupem než bankéřem,“ napsal v nekrologu Daily Telegraph.
THATCHEROVÁ MĚ NEMĚLA RÁDA
Přitom i za Morseových časů stíhala Británii krize za krizí. Nejprve jako člen rady Bank of England čelil ve druhé polovině 60. let tlaku na devalvaci libry a později bojoval za záchranu brettonwoodského systému, který fixoval domácí měnu v kurzu 2,42 dolaru za libru sterlingů. Léta bolestných vyjednávání přišla vniveč, když systém zkolaboval následkem ropné krize. Sotva nastoupil k Lloyds, přišla dluhová krize v Latinské Americe a nepříjemnosti s nesplacenými dluhy. Záchranná operace koordinovaná s dalšími bankami a MMF mu však vynesla uznání a Morse se později divil, že svět nezvolil podobný přístup i k řecké krizi.
Přišlo období vlády Margaret Thatcherové a s ním i volný post guvernéra Bank of England a později předsedy MMF. Baronka pokaždé podpořila někoho jiného. „Neměla mě moc ráda. Asi bych byl na její vkus příliš nezávislý. Rád bych ta místa přijal, moc mě to ale zase netrápilo,“ řekl loni listu Daily Telegraph. Baronka jej podle pamětníků shledávala povýšeným a navíc jej podezírala ze sympatií ke keynesiánství. Je pravda, že potomek majitelů Steward & Patteson, největšího pivovaru ve východní Anglii, na leckoho působil přezíravě.
VESELEJŠÍ NEŽ INSPEKTOR
Ve své době byl totiž považován za nejbystřejší mozek Velké Británie a vyhrával nejrůznější soutěže včetně těch křížovkářských. Zde se též seznámil s Colinem Dexterem, jenž svého erudovaného, neproniknutelného a věčně trochu nabručeného inspektora Morse vymodeloval částečně podle něj. Když se skutečným Morsem dělala loni rozhovor Elizabeth Griceová pro Daily Telegraph, našla u něj – jako u inspektora – zálibu v poezii a vážné hudbě, ale ve skutečnosti se prý jednalo o mnohem veselejšího chlapíka a neobyčejně pozorného manžela, jenž strávil šedesát let se stejnou ženou ve stejném domě a do práce jezdil zásadně podzemkou.
Zbožný anglikán prý dokázal citovat celé stránky z Eliotovy Pustiny, zpíval viktoriánské balady u piana a přiznal, že největší nezbedností jeho školních let bylo, když jel jednou místo přednášky navštívit svého strýčka. „Část jeho úspěchu se zakládala na tom, že se soustředil jen na dlouhodobé úkoly, denními úkoly se moc nezdržoval,“ napsal Daily Telegraph, „když se jej jednou zeptali na pravděpodobný vývoj úrokových sazeb, odpověděl – ale já nevím, na tyhle věci mám své manažery.“
O autorovi| LUBO HEGER, heger@mf.cz
