Bankéř, nebo kunsthistorik?

Ministr kultury dnes oznámí jméno nového šéfa nejprestižnější české galerie

Od ministra kultury Jiřího Bessera (TOP 09) se dnes dozvíme, kdo po dvanácti letech vystřídá v čele Národní galerie (NG) Milana Knížáka. Nový šéf NG má být do funkce jmenován 1. června. Další tři měsíce ale bude od svého předchůdce přebírat agendu.
Porota předminulý týden doporučila Vladimíra Rösela. Ministr si ale před ohlášením definitivního verdiktu vzal týden na rozmyšlenou a v mezičase se sešel nejen s Röselem, ale i s dalšími dvěma kandidáty – historikem umění Jiřím Fajtem a někdejším šéfem Sbírky starého umění NG a ředitelem Moravské galerie Markem Pokorným. Ze hry ministr rovnou vyloučil nejslabšího účastníka konkurzu, kterým byl podle verdiktu poroty bývalý poradce exprimátora Pavla Béma (ODS) Michail Odarčenko.

Dva ve hře

Už zkraje minulého týdne ale bylo jasné, že v úvahu připadají jen dva kandidáti – Rösel a Fajt. „Výběr jsem zúžil o Marka Pokorného, kterého si jako ředitele Moravské galerie v Brně nesmírně vážím, ale u výběrové komise nezabodoval tolik, kolik možná i sám očekával,“ řekl ministr po prvních schůzkách. Rozhodnout měla až páteční schůzka, při níž kandidáti ministrovi představili dva nejbližší spolupracovníky, jež si do NG chtějí přivést. Rösel a Fajt spolu o místa šéfa Národní galerie nesoupeřili poprvé. Výběrové řízení na post šéfa NG vypsal už před rokem tehdejší ministr kultury Václav Riedelbauch. Mezinárodní komise mu tehdy doporučila právě velkého Knížákova kritika Jiřího Fajta. Riedelbauch ho ale do funkce nejmenoval a v čele galerie zůstal Knížák. Nový ministr se rozhodl vypsat raději zbrusu nový konkurz. Pětačtyřicetiletý Vladimír Rösel je jednatelem investičních firem Lombard Advisory Partners a Fieldstone Private Capital Group. Zkušenosti v oblasti galerií prý nasbíral v 80. letech minulého století, kdy působil jako externí lektor Národní galerie a později pak v newyorském Guggenheimově muzeu. V minulém konkurzu, kterého se také účastnil, zastával názor, že Národní galerie je odborníky řízena dobře, ale v čele potřebuje spíše ekonoma. Padesátník Jiří Fajt je kunsthistorik se specializací na středověké umění. V 90. letech minulého století pracoval v Národní galerii na pozici šéfa Sbírky starého umění. Posledních deset let přednáší dějiny umění na univerzitách v Praze a Berlíně.

Ministerská komise

V komisi, jejíž složení Besser nejprve nechtěl kvůli mediálním tlakům zveřejnit, zasedlo deset porotců. Tentokrát už nešlo o komisi mezinárodní, ale složenou z poloviny ze zaměstnanců ministerstva. Kromě nich v ní působili tři historici umění a dále děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který je svou odborností historik a slovakista, či ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda Auto. „Nominace některých členů mne překvapila vzhledem k míře jejich zkušeností a kompetence. Je také otázkou, zda nebyl počet pracovníků ministerstva příliš vysoký v poměru k nezávislým členům, a zda tedy nemohl snadno jejich názor převážit,“ domnívá se Milena Bartlová, historička a členka předchozí výběrové komise, jež na post šéfa největší české sbírky umění doporučila Fajta. Ministr Besser se rozhodl vzít takovou námitku v úvahu – právě proto si prý nechal čas na rozmyšlenou a rozhovory s kandidáty. S kritikou závěrečného doporučení komise zatím vystoupili někteří umělci a odborníci, kteří způsob směřování NG kritizovali už dříve, a to především pro její uzavřenost. Například sochař Jiří David napsal ministrovu tajemníkovi Stanislavu Brunclíkovi dopis, v němž mimo jiné praví: „Můj katastrofický scénář se, bohužel, vyplnil… Knížák vyhrál opět!“ Národní galerie podle něj pod Röselovým vedením zůstane nezměněnou, protože „pan ekonom se domnívá, že NG je vedena po odborné stránce zcela správně“.
Také Bartlová se s doporučením nové komise neztotožňuje. V čele NG by měl stát někdo, kdo je s uměleckohistorickým světem v dlouhodobém kontaktu a je schopen mít vlastní názor a dokáže získat jako spolupracovník lidi, kteří mají v oboru renomé. „Podle toho, jak se prezentoval Vladimír Rösel při loňském výběrovém řízení, on takovou osobou není. To dosvědčuje i skutečnost, že když jsme jej žádali loni o možnost zveřejnit jeho projekt, nepovažoval za nutné nám ani odpovědět,“ tvrdí Bartlová.
Bylo by ale příliš zjednodušující tvrdit, že umělci a kunsthistorici Rösela odmítají v čele Národní galerie jen proto, že je ekonomem. Na mezinárodním kolokviu na téma organizace velkých muzeí umění, které v lednu pořádala Uměleckohistorická společnost s Francouzským institutem v Česku a ústavem Cefres (Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách), se hovořilo o tom, že dobrým ředitelem velkého muzea může být ekonom, či dokonce politik. České zkušenosti s takovou volbou ale zatím nejsou nejšťastnější, a proto se ostražitosti odborníků nelze divit.