Tak bankéři z Goldman Sachs mají prý své klienty za „blbce“ a „ignoranty“. V listu New York Times to vyjevil Greg Smith, jenž z londýnské pobočky banky po 12 letech odchází. Tucet let to vydržel, ale 13. rok už prostě nemohl...
Foto: Profimedia
Nemohl dále slýchat, jak se klientům spílá. Zhoubnou a toxickou firemní kulturu, píše Smith, mají na svědomí nejvyšší šéf banky Lloyd Blankfein a předseda správní rad Gary Cohn.
Ponechme stranou, že v různých firmách se klienti pojmenovávají různě, ne vždy lichotivě, a že to patří ke koloritu té které společnosti. Ponechme stranou i to, o čem si v případě „Goldmanů“ i dalších velkých bank dávno štěbetají vrabci na střeše, a sice že o výnosy klientů mnohdy až zas tolik nejde a že se někdy postupuje i vyloženě proti jejich zájmům. Z toho „Goldmany“ zhruba před dvěma lety obvinila americká Komise pro cenné papíry a banka nakonec zaplatila pokutu v přepočtu přesahující 10 miliard korun.
Nejzajímavější na Smithově „praní špinavého prádla na veřejnosti“ je, že z nekalostí, ať už zveličených či ne, viní konkrétní osoby, Blankfeina a Cohna. Goldman Sachs má více než 30 tisíc zaměstnanců. Opravdu není v síle jednotlivce, byť by to byl nejvyšší šéf, ovlivnit, jak se konkrétní zaměstnanec vyjádří v e-mailu o určitém klientovi. Nejvyšší šéf nemůže být u všech domlouvaných transakcí, které tak velká banka provádí. I jeho den má jen 24 hodin. Navíc už po zmíněném skandálu z roku 2010 banka vydala interní memorandum, jakýsi „upgradovaný“ etický kodex. Nelze tedy říci, že by se na firemní kulturu oni dva muži z vedení vykašlali.
I proto působí Smithův dopis zvláštně, nevěrohodně, krajně pokrytecky. Tím pochopitelně nikdo netvrdí, že banky z Wall Streetu — a nejen Goldman Sachs — jednají v rukavičkách. Smith však svým zjevným vyřizováním si účtů nechtěně prokazuje, že je právě jen jedním z odchovanců současného Wall Streetu.
