Nový zákon o stavebním spoření dává bankám obrovskou konkurenční výhodu, z peněz střadatelů budou moci financovat třeba spotřební úvěry
Ministerstvo financí (MF) pokračuje ve svém tažení proti stavebním spořitelnám. Tento týden končí připomínkové řízení k návrhu zákona, který přináší komplexní změny ve stavebním spoření. Z novely, kterou MF umístilo na web, vyplývá, že spořitelny – lidově řečeno – ostrouhaly. O zjednodušené transformaci na banku, kterou MF původně spořitelnám slibovalo, není v návrhu ani zmínka. Navíc banky, které dostanou od ledna 2015 příležitost poskytovat stavební spoření, budou moci peníze „stavebních“ střadatelů využívat libovolně – například k rizikovějším investicím či k lukrativním spotřebním úvěrům. Spořitelny ovšem na takovou výhodu mohou zapomenout. Budou muset dál striktně dodržovat systém kolektivu, tedy poskytovat na úvěry k bytovým potřebám jen určitý podíl z peněz nastřádaných od klientů a zbytek vložit pouze do cenných papírů s nízkým rizikem, jako jsou například hypoteční zástavní listy či státní dluhopisy České republiky nebo zemí OECD.
Strach o likviditu
Do materiálu MF napsalo, že poskytovatelem stavebního spoření bude stavební spořitelna a nově také jiná banka s licencí. Jenže zatímco povinnostem stavební spořitelny je v návrhu zákona věnován rozsáhlý paragraf včetně podrobného vymezení, kam může prostředky svých klientů investovat, na banky se toto ustanovení nevztahuje. „V případě poskytování stavebního spoření univerzální bankou byl zvolen otevřený systém, kdy banka nebude limitována ve způsobu využití prostředků z přijatých vkladů ze stavebního spoření. S těmito prostředky tedy budou banky nakládat stejně jako s jinými primárními vklady,“ vysvětluje ministerstvo financí v důvodové zprávě k návrhu zákona a pokračuje: „Bude zaručeno, že i univerzální banky budou poskytovat úvěry na bytové potřeby, současně však bude bankám zachována relativní volnost volby zhodnocení přijatých prostředků z vkladů ze stavebního spoření, což by mělo být motivačním prvkem vstupu univerzálních bank do sektoru stavebního spoření.“ Tento model MF vysvětluje tím, že zatímco komerční banky nemají s likviditou nejmenší problém, o stavebních spořitelnách se totéž říci nedá, proto nesmějí s vklady svých klientů svévolně nakládat, jako to budou smět dělat banky. Návrh dle MF reaguje na stav, kterým je prý nízká stabilita sektoru stavebního spoření. „Změna výše státní podpory nebo vývoj některých ekonomických veličin jako například inflace či úrokové míry totiž mohou vyvolat výrazný odliv vkladů tzv. přátelských klientů, kteří pouze spoří a nezamýšlejí čerpat úvěr ze stavebního spoření, k jiným formám vkladů či investic, a tím i problémy stavebních spořitelen s likviditou,“ domnívá se ministerstvo. Resort financí se přitom odvolává na Českou národní banku (ČNB), podle které už odliv deseti až dvaceti procent vkladů může představovat pro některé stavební spořitelny situaci na hraně akceptovatelného rizika.
Další snížení podpory?
Na problém s likviditou stavebních spořitelen, který v důvodové zprávě zmiňuje MF, přitom upozorňovala ČNB už ve své poslední zprávě o finanční stabilitě. Zde centrální banka uvedla, že podíl likvidních aktiv se u stavebních spořitelen v čase snižuje. V roce 2010 dosáhl šestnácti procent, tedy o deset procentních bodů méně než u hodnoty za celý bankovní sektor.
Stavební spoření má více než pět milionů Čechů a MF se obává o likviditu spořitelen i z toho důvodu, že počet nově uzavřených smluv klesá. Z posledních statistik totiž vyplývá, že v polovině letošního roku činil počet těch, kteří pouze spořili a nečerpali úvěr, 4,66 milionu, což je o zhruba 181 tisíc smluv méně než ke konci roku 2010.
Z důvodové zprávy je navíc zřejmé, že ministerstvo financí nevylučuje další snižování státní podpory. Ta nyní nově spadne na maximálně dva tisíce korun ročně z původních 4,5 tisíce korun, respektive třech tisícovek u smluv uzavřených po roce 2003. A jak naznačuje MF, do budoucna by tato dotace mohla jít ještě níž. „Vzhledem k tomu, že nelze zejména v důsledku nutnosti aplikace fiskálních opatření a snížení zatížení státního rozpočtu počítat s neměnnou výší státní podpory, je nutno přijmout taková opatření, která povedou k udržení stability systému stavebního spoření,“ vysvětluje resort financí v důvodové zprávě, proč tlačí na to, aby i banky začaly prodávat stavební spoření.
Klamání spotřebitele
Státní podpora tohoto produktu spolkla každoročně ze státní kasy více než deset miliard korun a v době úspor není pochyb o tom, že je třeba na tyto výhody sáhnout. Jenže se zdá, že z pouhého osekání státní podpory stavebního spoření na maximálně dvoutisícovku ročně, se plány posunuly zcela jinam. Lukrativní byznys stavebního spoření totiž nejenže už nebude výsadou stavebních spořitelen, ale díky tomu, že banky budou mít jednodušší podmínky při poskytování stavebního spoření, nastanou spořitelnám těžké časy. Je velmi pravděpodobné, že některé nepřežijí a „vcucnou“ se do bank. Pokud totiž zákon projde, bude pro klienty výhodnější přesunout své stavební spoření do banky, u níž už mají třeba běžný účet. Většina spořitelen je beztak součástí bankovní skupiny, která nebude se zařazením stavebního spoření do svého portfolia otálet. Přeměna spořitelny na samostatnou banku je nepravděpodobná. MF sice slibovalo stavebním spořitelnám bankovní licenci, jenže dle návrhu zákona žádná zjednodušená transformace na banku rozhodně nebude možná. Spořitelna si bude muset zažádat o licenci u ČNB a splnit podmínky jako kdokoli, kdo by chtěl v Česku působit jako banka. „Stavební spořitelna bude nadále existovat jako specializovaná banka, která bude moci poskytovat pouze stavební spoření a mimo to vykonávat činnosti vymezené v ustanovení paragrafu 9 zákona o stavebním spoření,“ píše MF v důvodové zprávě.
Účtenky, faktury
V návrhu zákona je ovšem několik nejasností. Například jestli banky, které začnou poskytovat produkt s názvem stavební spoření, nebudou klamat spotřebitele. Stavební spoření totiž vychází z podstaty kolektivu střadatelů, z jejichž peněz se financují úvěry na bydlení. Tento princip ale banky nebudou dodržovat, takže vlastně nepůjde o stavební spoření. Banky se nechtějí k novele vyjadřovat, neboť zatím není její verze definitivní. Už v minulosti se ale netajila například UniCredit Bank tím, že by měla o prodej stavebního spoření zájem. Ministerstvo financí do návrhu zapracovalo ještě další novinku, která není úplně jasná. Státní podporu ze stavebního spoření totiž bude možné využít pouze na účely stavební, jenže tato logická snaha tlačit klienty k tomu, aby neutráceli státní příspěvek za bůhvíco, ztrácí smysl. V této podobě totiž jde jen o administrativní komplikaci, neboť sehnat si každý rok účtenku na maximálně dva tisíce korun nebude pro nikoho problém. Navíc podle MF bude stačit i čestné prohlášení. A kontrola, kterou by měly mít na starost spořitelny, je rovněž těžko realizovatelná.
Žádné drama
Po skončení připomínkového řízení tento týden ministerstvo zváží, které námitky do návrhu zapracuje. Poté pošle materiál na vládu, odkud po případném schválení poputuje zákon do Parlamentu. Své připomínky pošle na MF zejména Asociace českých stavebních spořitelen (AČSS), které se popisovaný model zapojení bank do systému nelíbí. Jenže šance, že se jim podaří něco změnit, je zřejmě mizivá. „V podstatě jde o velmi silný tlak na zrušení stavebních spořitelen. Podmínky pro podnikání coby stavební spořitelna jsou tímto značně znevýhodněny,“ domnívá se tajemník AČSS Jiří Šedivý.
Jaká bude konečná podoba zákona, zatím stále není jasné. Vzhledem k tomu, že se snad ještě nestalo, aby z Parlamentu vyšel návrh zákona ve stejné podobě, v jaké ho tam vláda poslala, lze nějaké úpravy očekávat. Nic dramatického se však zřejmě neodehraje a už vůbec nelze čekat, že by MF dalo bankám při prodeji stavebního spoření stejné podmínky jako spořitelnám. Pak by se totiž nikdo z komerčních bank na trh stavebního spoření nehrnul.