Banky omezují ekonomický růst

Opatrné ústavy drží úrokové sazby vysoko a znesnadňují přístup k úvěrům

Když Evropská centrální banka loni snížila úrokové sazby o 75 bazických bodů, mnoha zemím v pomalu rostoucí eurozóně se ulevilo. Markus Brachtel, jenž řídí malou spediční firmu v Rotterdamu, si spočítal, že pokud 26. února prodlouží roční úvěr ve výši 312 tisíc dolarů, měl by vydělat na výrazně nižších úrokových sazbách. Pracovníci jeho banky však byli jiného názoru a požadovali 4,5 procenta, což je pouze o čtyřicet bazických bodů méně než před rokem. “Jsem z toho trochu znechucen,” prohlásil zklamaný Brachtel. “Když se podíváme, jak klesly sazby ECB, myslel jsem, že mi budou účtovat méně.”
Brachtel je jedním z několika stovek šéfů převážně malých a středních evropských firem, které si vzaly úvěr, avšak evropská politika nízkých úrokových sazeb jim nepřinesla odpovídající prospěch. Komerční banky nejenže drží úrokové sazby na vysoké úrovni, ale uplatňují i další nevýhodná opatření. Přestože se úvěrová bonita většiny evropských společností zlepšuje, zpráva Evropské centrální banky z 12. února uvádí, že banky půjčují menší částky na kratší období, požadují lepší zajištění úvěrů a prosazují přísnější úvěrové smlouvy. Kritici se domnívají, že pokud budou banky nadále zpřísňovat podmínky přidělování úvěrů, mohly by omezit ekonomický růst přesně ve chvíli, kdy stagnující ekonomika eurozóny začíná konečně vykazovat známky oživení. Bankovní úvěry v eurozóně jako celku nadále expandují, ale roční tempo tohoto růstu je pomalé - pouhé 3,1 procenta. Problém je zvláště kritický v Německu, které je na pokraji „credit crunch“ (situace, kdy v je v ekonomice nedostatek volných úvěrových zdrojů). “Přísné podmínky půjčování peněz již nyní podkopávají ekonomiku,“ uvádí Martin Wambach, ředitel a spolumajitel norimberské finančně poradenské firmy Rödl & Partner. “Politika bank brzdí ekonomický růst,” tvrdí Michael Saunders, hlavní ekonom pro Evropu ve společnosti Citigroup. “Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že i při silném globálním růstu bude oživení eurozóny pomalé.”

Nižší tolerance vůči riziku.

Někteří politici, mimo jiné německý kancléř Gerhard Schröder a francouzský předseda vlády Jean-Pierre Raffarin, nějakou dobu apelují na ECB, aby snížila úrokové sazby, a tím napomohla stimulaci ekonomického růstu. Ale jestliže mají analytici typu Saunderse a Wambacha pravdu, rozhořčení politiků míří na nesprávný cíl. Banky totiž nemusejí reagovat na další snižování úrokových sazeb přidělováním většího počtu levnějších úvěrů za levnější ceny.
Co se vlastně stalo? Odborníci vysvětlují, že evropské banky se musely vypořádat s mnohamiliardovými nenávratnými úvěry z bouřlivých devadesátých let, a dnes jsou proto logicky opatrnější. Čtyři nejvýznamnější německé banky - Deutsche Bank, HVB Group, Dresdner Bank a Commerzbank – musely použít finanční rezervy ve výši deseti miliard na vyrovnání předloňských úvěrových ztrát. Nyní jsou při přidělování úvěrů dvojnásob opatrné. „Rizika, jež byla dříve přijatelná, dnes banky důkladně zvažují,“ vysvětluje Josef Trischler, ředitel korporátní ekonomiky Německé federace strojírenského průmyslu.
Banky s pýchou zdůrazňují, že doby snadného úvěru a ryze formálního “due diligence” neboli prověření stavu společností, jsou dávno pryč. Připomínají, že obří evropské společnosti, které by splnily podmínky pro nejnižší úvěrové sazby, se beztak stále častěji vyhýbají bankovním úvěrům a při získávání finančních prostředků se orientují na trh s obligacemi. Banky eurozóny všeobecně také přitahují šrouby v očekávání nových pravidel kapitálové přiměřenosti, takzvané dohody Basel II, jež vstoupí v platnost koncem roku 2006. Podle nových pravidel budou ústavy nuceny vytvářet větší kapitálové rezervy pro případné krytí rizikovějších úvěrů, což na druhé straně znamená, že za úvěry budou muset účtovat více peněz, aby si vydělaly na potřebné příjmy. „Basel II zavádí do všeho mnohem formálnější požadavky,“ prohlašuje Hiltrud Nehlsová, ekonomka z Institutu pro ekonomický výzkum se sídlem v porýnsko-vestfálském Essenu. “Doby, kdy bankovní úředníci půjčovali peníze na základě osobních vztahů, jsou pryč,” dodává.
Tato odměřenost je největším šokem pro německé firmy, neboť v největší evropské ekonomice se tradičně platilo za úvěry méně než u konkurence v sousedních zemích. Před zavedením eura v lednu 1999 stály krátkodobé podnikatelské úvěry v Německu asi o dva procentní body méně než v jiných evropských zemích. Německé spořitelny, podílející se na celkovém objemu přidělených úvěrů asi padesáti procenty, totiž využívaly vládních záruk, jež garantovaly levnější získávání peněz, a tím vytvářely prostor pro jejich levnější půjčování.
Německé banky nemusely odolávat nátlaku, aby dosahovaly vysokých zisků. Jejich vlastníkem je totiž většinou město nebo stát, a nejsou proto vystaveny požadavkům akcionářů. Nyní se však záruky a státní podpory postupně snižují. Cena úvěrů je přibližně stejná jako v jiných státech eurozóny, přestože má Německo nižší inflaci a slabší ekonomiku.

Menší porce peněz.

Mnohé menší německé firmy byly vybudovány díky levným úvěrům od někdejších shovívavých půjčovatelů. Podle statistických údajů je u těchto firem podíl závislosti na bankovních úvěrech při pokrývání finančních potřeb vyšší než v sousedních zemích eurozóny. Loni představovaly bankovní úvěry v Německu 42 procent celkových finančních závazků podnikové sféry, zatímco v Itálii to bylo 32 procent, a ve Francii jen něco přes deset procent. A co je horší - mnoho malých a středních firem, které tvoří Mittelstand, srdce německé ekonomiky, trpí fatálním nedostatkem kapitálu. “V německých firmách není zrovna nadbytek finančních zdrojů, což bylo dříve vyrovnáno stabilními vztahy s bankami,“ uvádí Josef Trischler. „Jestliže tento model najednou přestane platit, firmy se dostávají do problémů.“ Německé banky si účtují více za to, že někomu udělí privilegium půjčit si peníze, ale výše úvěru je přitom nižší. Podle prohlášení německé centrální banky snížily v období od ledna do listopadu loňského roku soukromé finanční ústavy pomocí úvěrových limitů poskytování úvěrů firmám o 8,5 procenta. Ostatní typy půjček se omezily ještě víc. Německá státní rozvojová banka KfW udává, že potíže při získávání úvěrů má 45 procent malých a středních firem, což je výrazně víc než předloňských 32 procent. „Existuje vážné nebezpečí, že nastane credit crunch,“ varuje Reinhard Kudiss, finanční expert z berlínské Federace německého průmyslu. „Mnozí naši členové, zvláště ti menší, mají velké starosti.“ Podle ekonomů z firmy Goldman, Sachs & Co. v Londýně a Frankfurtu v posledních letech došlo k výraznému snížení procenta německých investic v poměru k hrubému domácímu produktu. Důvodem je mimo jiné i to, že firmy musejí platit relativně vyšší cenu za vypůjčené peníze.
Banky v Německu a ostatních zemích odmítají názor, že jejich úvěrová politika diskriminuje malé a střední firmy. Hans-Peter Müller, generální ředitel Commerzbank, nedávno vyhlásil program „Mezipatro pro Mittelstand“, na jehož základě se těmto firmám poskytne kapitál ve výši 375 milionů dolarů. A generální ředitel Deutsche Bank Josef Ackermann tvrdí, že největší německá soukromá banka “byla vstřícná vůči potřebám svých klientů v Německu, které se potýkalo s ekonomickými problémy.“ Úvěrové portfolio Deutsche Bank ovšem v současnosti činí jen 185 miliard dolarů, což je o čtrnáct procent méně než před rokem.
Co hraje v neprospěch vypůjčovatele, to podporuje zisky bank. Ty ve většině zemí eurozóny potřebují vydělávat. Evropské banky se snaží zvyšovat své zisky účtováním vysokých cen malým a středním podnikům, jež tvoří základní pilíř evropské ekonomiky. Pokud však tyto firmy nedostanou prostor ke svému fungování, je důvod pochybovat, zda evropská ekonomika získá v dohledné době zpět svou hybnou sílu. Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Zuzana Suchá, www.LangPal.com