Tím, kdo vyslovuje ortel smrti, jsou v čase krize stále častěji banky. Bohužel i ty dokáží dělat kruté přehmaty. Bankrot tak zdaleka nemusí být jen chybou v rozhodování vedení firmy.
Autor: Martin Siebert
Šest a půl tisíce firem loni v Česku poznalo, co je to konec podnikání. Do konkurzu či totálního zmizení je poslali jejich věřitelé, tedy především banky. Podle aktuální analýzy společnosti Creditreform bylo loni podáno o 77 procent více insolvenčních návrhů než v roce 2008. Insolvence postihla téměř pět tisíc firem. Dalších patnáct set insolvenčních návrhů bylo zamítnuto kvůli naprostému nedostatku majetku firmy, což znamená, že dlužník byl rovnou vymazán z obchodního rejstříku. Reorganizace byla povolena pouze u třinácti firem.
Největší firmy podle výše obratu, u kterých byl loni prohlášen úpadek, jsou Moravia Energo oceláře Tomáše Chrenka, Bohemia Crystalex Trading a Kordárna. Následují desítky dalších. Na nárůst úpadků firem měla podle analýzy výrazný vliv kromě ekonomické krize špatná manažerská rozhodnutí. Příkladem může být podle společnosti Creditreform společnost Moravia Energo – obchodník s elektrickou energií. Tato společnost se dostala do finančních potíží, když v létě 2008 za několik miliard korun nakoupila elektřinu s dodávkou v roce 2009 a 2010. Vlivem světové krize a propadu cen elektřiny na burze začaly banky požadovat navýšení garancí, na což firma neměla zdroje. Bylo tedy chybné jen manažerské rozhodnutí o nákupu elektřiny? Nikoliv. Svoji roli sehrály i banky. Konkrétně u Moravia Energo to byly Komerční banka a Unicreditbank. A ty nakonec na krach firmy doplatí – z úvěrů v prvním případě přes miliardu korun a v druhém přes 300 milionů se jim v konkurzním řízení vrátí jen velmi malá část.
Co se s bankami stalo?
Mnozí bankéři prožili nástupem finanční krize šok. V podstatě přes noc se jejich cíle v oblasti růstu objemu poskytnutých úvěrů změnily na snahu je co nejlépe vymáhat. Více než desetileté zkušenosti se správou úvěrů v době rozkvětu ekonomiky jim byly k ničemu. A zkušenosti s tím, jak s portfoliem úvěrů pracovat v době krize, neměli žádné. Získávají je za pochodu. Řada jejich klientů tento pochod nepřežila.
Důvodem nesplácení dluhu je přitom nejčastěji velké zpoždění při splácení faktur za dodané zboží. Krize v tomto případě výrazně změnila vnímání českého podnikatelského prostředí. Podle průzkumu pojišťovny Atradius hodnotí 60 procent českých firem platební morálku jako špatnou, před rokem a půl takto situaci hodnotila jen třetina dotázaných. Znatelně se prodloužila i doba splácení faktur v případech, kdy platební morálka odběratele je posuzována jako dobrá. Zatímco loni na jaře byly platby uhrazeny podle průzkumu v průměru po 32 dnech, dnes je to téměř o polovinu déle.
Hic sunt leones, tady jsou lvi, psávali lidé do map v době, kdy se objevoval svět. Bylo to označení pro neznámá, spíše jen tušená území. Pro letošek se hodí napsat i do bankovních map. Bankovní úředníci totiž rovněž spíše jen tuší, jak by se měli starat o klientské úvěry, které se vlivem recese rychle změnily z kvalitních na problémové.
V době hluboké recese ekonomiky je totiž nesmírně důležité, jak bankéři umí spravovat portfolia firemních klientů, kterým se zhoršuje schopnost splácet. Vyžaduje manažerské týmy se zkušenostmi s řízením úvěrů v krizi.
„Problém špatných úvěrů byl v minulých letech minoritní záležitostí. Špatné staré úvěry zmizely při předprivatizačním čištění velkých bank a s pádem většiny bank malých a špatné nové úvěry díky kvalitnějšímu risk managementu a zejména růstu ekonomiky ve větším měřítku nevznikaly. Takže když nebyla potřeba, týmy neexistovaly,“ říká šéf konzultantského oddělení Deloitte Luděk Niedermayer.
Jednoduše řečeno, předchozích deset let se z poskytování úvěrů stával čím dál tím více jen prodej bankovního produktu, posouzení a hlídání rizika možného nesplacení nebylo na předním místě. Ekonomika šlapala a firmy vesměs prosperovaly. A tak lidé, kteří úvěry dříve prakticky jen prodávali jako produkt, najednou téměř z hodiny na hodinu měli začít dohlížet na to, jak se klientovi daří a zda nebude s úvěrem potíž. A to není snadno proveditelná změna agendy.
„Vybudovat v bankách tým, který je schopný čelit krizi, nebylo se zkušenostmi z posledních dvaceti let možné,“ říká Markéta Stržínková, ředitelka pojišťovny pohledávek Atradius pro střední a východní Evropu. „Podobnou krizi nemohl zažít žádný bankéř, pro všechny je současná situace novou zkušeností, které musejí čelit,“ dodává. Peněžní domy tak přikročily v podstatě k jedinému kroku – výrazně zpřísnily podmínky poskytování úvěrů. To ale klientům, kteří se dostali do problémů se splácením, nepomohlo.
Zkušení už odešli
Bankovní sektor se u nás zkonsolidoval a rozprodal novým majitelům do konce starého tisíciletí. Poté banky nabraly množství nových pracovníků, kteří ale neměli zkušenosti z období konsolidace. „Skutečně – pracovníci bank z 90. let, kteří měli dost zkušeností s řízením úvěrů v krizi, jsou většinou už z bank pryč,“ potvrzuje generální ředitel factoringové firmy Bibby Financial Services Jan Kudera. Kde jsou odborníci, kteří spravovali klasifikovaná portfolia dlužníků bank v devadesátých letech? V
