JAN JOSEF LEITENBERGERČeskoněmecký podnikatel Jan Josef Leitenberger začínal jako barvíř plátna v severočeských Veneřicích. Postupně se však vypracoval, a založením několika textilních manufaktur se stal jedním z největších průmyslníků v Čechách i celé střední Evropě.
JAN JOSEF LEITENBERGER Českoněmecký podnikatel Jan Josef Leitenberger začínal jako barvíř plátna v severočeských Veneřicích. Postupně se však vypracoval, a založením několika textilních manufaktur se stal jedním z největších průmyslníků v Čechách i celé střední Evropě.
Obec Josefův Důl se nachází na levém břehu Jizery, zhruba pět kilometrů severně od centra Mladé Boleslavi. Ještě v polovině 18. století ji tvořilo jen několik domů, pak ale zdejší pozemky získal majitel kosmonoského panství hrabě Josef Bolza a roku 1763 začal se stavbou textilní manufaktury.
Malá obec se do několika let proměnila v moderní průmyslové centrum, hrabě Bolza však síly přecenil. Továrna, která zaměstnávala 400 tkalců a vyráběla různé druhy pláten, se brzy dostala do potíží a její provoz musel být již koncem 70. let 18. století výrazně omezen.
K zásadnímu obratu v neblahém vývoji došlo teprve roku 1793, kdy zdejší továrnu zakoupil úspěšný veneřický podnikatel Jan Josef Leitenberger. Podnik výrazně zmodernizoval a za pomoci syna Franze z něj vybudoval jednu z největších textilních manufaktur v Čechách.
CESTA K MODROTISKU
Jan Josef Leitenberger se narodil roku 1730 v severočeském Levíně. Barvířskému řemeslu se vyučil u otce a v letech 1750 až 1754 provandroval jako barvířský tovaryš celou habsburskou monarchii i sousední Německo.
Po cestě se seznámil s novými metodami barvení látek i potiskování kartounu (hrubé bavlněné tkaniny), proto se po návratu do vlasti začal připravovat na vlastní podnikání. Nějaký čas se sice živil jen jako mydlář, roku 1759 se ale oženil s dcerou barvířského mistra Franze Reitländera ze sousedních Veneřic a k oblíbené práci se znovu vrátil.
Když roku 1764 celou tchánovu dílnu převzal, využil zkušeností z ciziny a od primitivního „modrobarvířství“ přešel k modernímu modrotisku. Roku 1770 vybudoval ve Veneřicích velkou kartounku, kterou brzy rozšířil také o vlastní přádelnu bavlny. Do roku 1786 k nim připojil ještě bělidlo, druhou barvírnu a také druhou kartounku, kterou vybudoval v severočeských Zákupech.
UŽITEČNÁ BLOKÁDA
Roku 1793 zakoupil Jan Josef Leitenberger také skomírající textilní manufakturu hraběte Bolzy v Josefově Dole. Na Mladoboleslavsku se ale nehodlal osobně angažovat, proto její vedení hned v následujícím roce svěřil synu Franzovi, který se předtím úspěšně podílel na řízení podniku v Zákupech.
V nejlepších evropských textilkách vyučený Franz brzy osvědčil své manažerské schopnosti a také díky novým strojům z Anglie přivedl podnik k nebývalému rozvoji. Mimořádných obchodních úspěchů dosáhl zejména v období, kdy Evropa vyhlásila kontinentální blokádu anglického zboží. Až do roku 1815 tak zmizela veškerá ostrovní konkurence, což Leitenbergerům výrazně usnadnilo vstup na zahraniční trhy.
Do továrny v Josefově Dole navíc nastoupil i schopný chemik Ignaz von Orlando, který uskutečnil řadu změn. V letech 1815 až 1816 byla na jeho popud modernizována bělírna s barvírnou, rozrostla se vzorkařská dílna a tiskárna byla přeložena do nových prostor v nedalekých Kosmonosech.
MILIONOVÝ PODNIK
Po Franzově smrti roku 1825 získali firmu synové Friedrich, Franz a dcera Johanna. Vůdčí osobností se stal zejména nejstarší Friedrich, který po otci zdědil podnikatelské nadání. Vybavení továrny postupně modernizoval a do roku 1852 soustředil téměř všechny výrobní provozy v Josefově Dole, kde jako první v habsburské monarchii instaloval stroj na čtyřbarevný tisk.
V modernizaci pokračoval i Friedrichův syn Friedrich Franz Josef Leitenberger, který vedení podniku převzal roku 1858. Zvětšil například počet parních kotlů, zakoupil další tiskací stroje a vedle továrny vybudoval i vlastní plynárnu.
Díky značným investicím do podniku nadále stoupala i výrobní kapacita. Na špičkových tiskařských strojích bylo roku 1860 vyrobeno přes 13 milionů metrů látek a za dalších dvacet let dokonce ještě o čtyři miliony víc. Továrna zaměstnávala na konci 19. století již přes dva tisíce pracovníků a byla největší svého druhu v Čechách i ve střední Evropě. Majetek rodiny Leitenbergerů v té době vzrostl až na úctyhodných 20 milionů zlatých.
ZÁVOD SE SMRTÍ
Po smrti Friedricha Franze Josefa Leitenbergera roku 1899 se vedení firmy ujal jeho syn, který opět nesl tradiční rodové jméno Friedrich. Řízení podniku se však již nevěnoval tak intenzivně jako jeho předchůdci a čas trávil hlavně mimo továrnu. Byl nadšeným automobilovým závodníkem, což se mu ale brzy stalo osudným. Při nehodě roku 1904 v pouhých 42 letech tragicky zahynul.
Rod Leitenbergerů již neměl žádného mužského pokračovatele, firma byla proto roku 1905 přeměněna na akciovou společnost „Cosmanos“, v níž se největším akcionářem stala vídeňská Kreditní banka. Až do počátku první světové války rozvoj podniku pokračoval, pak ale přišly finanční problémy a kartounka se ocitla v krizi.
Přes několikeré zastavení výroby se firma udržela až do roku 1946, kdy byla znárodněna a zařazena do národního podniku Tiba Dvůr Králové nad Labem. Až do konce osmdesátých let barvení látek v Josefově Dole pokračovalo, po roce 1989 však byl již závod neperspektivní a rychle upadal. Zanikl 31. srpna 1999.
JAN JOSEF LEITENBERGER (1730-1802)
Českoněmecký podnikatel Jan Josef Leitenberger se narodil 17. března 1730 v severočeském Levínu. Barvířem plátna se využil v otcovu dílnu a ve dvaceti letech ode‰el do svuta, kde získal velké zkušenosti. Po návratu se dobfie oženil a roku 1764 převzal malou barvířskou dílnu ve Venefiicích. Do šesti let ji přeměnil na moderní kartounku, kterou pozduji rozšířil je‰tu o dal‰í závody. Roku 1786 založil nový podnik v Zákupech a roku 1793 získal i bývalou Bolzovu manufakturu v Josefovu Dole. Továrny později rozdělil mezi čtyři syny a sám řídil už jen kmenový podnik ve Venefiicích. Zemřel 30. května 1802.
FRANZ LEITENBERGER (1761-1825)
Nejstarší syn Jana Josefa Leitenbergera se narodil 29. června v severočeských Venefiicích. Využil se tiskařem kartounu, z plánovaného vandru se však pro nemoc předčasně vrátil. V otcovu kartounce dohlížel na chod tiskárny a staral se také o obchodní korespondenci. Od roku 1788 vedl společně s bratrem Ignazem novou manufakturu v Zákupech a roku 1793 se stal ředitelem bývalé Bolzovy továrny v Josefovu Dole. Podnik výrazně zmodernizoval a rozšířil o tkalcovnu v Kosmonosech. Nemoc z mládí se mu však později vrátila a roku 1820 proto vedením podniku pověřil společníka Ignace von Orlanda. Zemřel 7. dubna 1825.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Historie a současnost podnikání na Mladoboleslavsku, Boleslavský deník
