Velká koalice ve velkých městech
„Jenom tak s povzdechem se dívám na to, že tři největší města České republiky pod Prahou, to znamená Brno, Ostrava, Plzeň, udělala jeden typ koalice. Nevidím, že by se bořil svět. A když se o něčem takovém uvažuje tady v Praze, tak mám pocit, že nebesa pukají. Nerozumím tomu, co je to za mediální a politickou hříčku,“ pravil 4. listopadu prezident Václav Klaus po rozlučce s dosluhujícím pražským primátorem Pavlem Bémem (ODS). Ze čtyřiadvaceti statutárních měst byla tehdy dohoda o velké koalici ODS a ČSSD uzavřená v osmi, a protože příklady táhnou, mezitím přibyly další. Pan prezident má pravdu, že svět se kvůli takovým koalicím opravdu nezboří. Jen občan-volič bude o něco otrávenější, pokud si uvědomí, že se vyslovil pro změnu, avšak leckde se žádné nedočká.
Velká koalice dvou ideologicky protilehlých stran není a priori zavrženíhodná. Někdy to tak prostě vyjde, že když se hlasy přepočítají na mandáty, jinou stabilní koalici, než pravo-levou velkou, prostě nelze sestavit. To ale není případ našich komunálních voleb! Například v Brně mohla mít ODS primátora, kdyby se bývala na radnici spojila s TOP 09 a KDU-ČSL. Dala však přednost velké koalici s ČSSD, byť primátor nebude „modrý“, nýbrž „oranžový“ Roman Onderka.
Rada zastupitelstva hlavního města Prahy mohla být dokonce sytě modrá, kdyby se ODS dohodla s vítěznou TOP 09. Všechno ale nasvědčuje tomu, že dá přednost „ideologické mesalianci“ se sociální demokracií a jen křehké většině dvou hlasů v zastupitelstvu. Proč? Inu ODS a ČSSD už společně vládly Praze v letech 1998 až 2006, navzájem se dobře znají, dokáží si vyhovět a vzájemně se „přikrýt“. To je důležité, neboť co ideologie rozděluje, to veřejné zakázky spojují, jak trefně o komunálních koalicích napsal kolega komentátor v MF Dnes. Mimochodem už v červnu se proslýchalo, že se ODS a ČSSD dohadují, jak „topku“, která jim dala v hlavním městě ve sněmovních volbách „na frak“, odsunout po komunálních volbách na pražské radnici do opozice. Nebude to tedy překvapení, pokud se dovíme, že je ruka v rukávě.
Jak je velká koalice dvou ideologicky protilehlých stran možná, tak je zároveň riskantní. ČSSD a ODS mohou přijít o tu část svých voličů, kteří jejich ideologický antagonismus brali smrtelně vážně, a ne hlavně jako „povinnou“ dekoraci. Sociální demokraté si prý z toho velkou hlavu nedělají. Věří, že o dostatek voličů se jim postará třináct povýtce populárních krajských hejtmanů a masivní nespokojenost veřejnosti, až na ni dolehnou Nečasovy a Kalouskovy reformy. Otázkou ovšem je, jakým směrem a v čele s kým se po březnovém sjezdu vydá sama ČSSD. Předsjezdová diskuse už vzplanula a vzpoura pražského komunálního lídra ČSSD Jiřího Dienstbiera mladšího proti koalici s ODS se může stát významným tématem, zvláště když s ním bude i nadále operovat úřadující místopředseda strany Bohuslav Sobotka.
Ještě rizikovější jsou komunální velké koalice s ČSSD pro Nečasovu stranu. V případě eliminace „topky“ na pražské „velké“ radnici se Schwarzenbergova strana bude zajisté revanšovat. Kalouskova replika, že Klausova podpora velké koalici v Praze není překvapivá, protože jeho okolí je zakotveno v mocenském kartelu ODS a ČSSD, naznačuje, že si nebude brát servítky. Poněvadž se dá zároveň očekávat, že Věci veřejné začnou „zlobit“ sociálními tématy, aby si od TOP 09 a ODS vytvořily odstup, atmosféra ve vládní koalici asi zhoustne, byť premiér Nečas takový vliv komunálních voleb stále nepřipouští. A nastane-li dusno, na prosazení reforem může mít nakonec vláda daleko méně času, než se dnes zdá.
Tím spíš by ale Nečas potřeboval pevné zázemí ve vlastní straně, jež pohříchu nemá. Opakovaně vyzýval spolustraníky, aby vytvářeli koalice pravo-středové, a nikoli s ČSSD. Nebyl vyslyšen! Koalici s ČSSD v Brně dokonce „vybojoval“ proti vůli Nečasově a krajského šéfa ODS Jiřího Kudrnky předseda městské organizace „modrých“ a jinak jeden z místopředsedů ODS Pavel Blažek. Po éře bratří Venclíků byl ale právě Kudrnka považován za důkaz, že brněnská ODS se už očistila. Jak vidno, neočistila, ba možná je na prahu nové krize. Očistou neprošla ani pražská ODS, jejíž pověst je mimořádně špatná. Přesto její velkou koalici s ČSSD doporučuje sám prezident Klaus. Přitom voliči svými hlasy, kroužky a křížky v květnových a říjnových volbách ODS cosi velmi kritického sdělili, ale ona jakoby to stále nechápala a kráčí dál sice v čele s pár spanilými vůdci, leč jinak jako batalion drsných dobyvatelů. Spokojí-li se s tím být užitečnou jen sama sobě, přestane časem být politickou stranou!
