V Německu začal platit právní nárok na školku od jednoho roku. Zřizovatelé hledají učitelky už i v Česku
Vulkanolog, zahradník, sólový kytarista nebo cestovní delegát. A to v rámci jediného místa jako zaměstnanec města. Nejde o nějakou ztřeštěnou kumulaci profesí – to vše lze podle reklamní kampaně zažít jako učitel nebo učitelka v jedné ze 47 mateřských školek, které provozuje německá Mohuč. Shánět pedagogy pomocí reklamní agentury je pro metropoli Porýní-Falce nutnost. Zatímco u nás se do školky často nedostanou ani tříleté děti, u našich západních sousedů od 1. srpna platí právní nárok na umístění potomka ve školním zařízení od jednoho roku. A mnoho měst nejen dumá, kam batolata umístit, aby se vyhnulo soudním žalobám rodičů, ale především k čemu státem nařízená péče o mladé děti vůbec směřuje.
Míst je prý dost a vlna žalob nehrozí, ubezpečuje spolková ministryně pro rodinu Kristina Schröderová (CDU). „Ve velkých městech může docházet k problémům, ale celkově máme k dispozici o 30 tisíc míst více, než je odhad ministerstva,“ argumentovala šéfka resortu v polovině července s tím, že registruje 813 tisíc nabídek míst pro batolata. K loňskému 1. březnu jich přitom bylo jen 558 tisíc.
Třetinu míst nabízejí města, další třetinu nadace a náboženské organizace, poslední díl připadá na zbylé zřizovatele dotované z veřejných rozpočtů.
„Závěrečný spurt všichni zvládli,“ prohlásila Schröderová. Srpen, kdy ve většině spolkových zemí začíná nový školní rok, tak prý nebude ve znamení chaosu.
Mocný finiš Ne všichni však jejím optimistickým číslům důvěřují. Odborníci především poukazují na to, že ne všechna nahlášená místa jsou v řádně zkolaudovaných stavbách a do začátku školního roku nebudou ve skutečnosti otevřená. Boom nových školkových míst tak může být zavádějící. Navíc ještě před půl rokem v celém Německu podle čísel Spolkového statistického úřadu chybělo na 200 tisíc míst v kategorii U3, tedy dětí pod tři roky. A jelikož zřizovatelé měli na naplnění zákona pět let času na přípravu, znamenalo to, že by své úsilí za posledních šest měsíců museli zvýšit čtyřikrát.
Ne že by to bylo nereálné. Loni v květnu německá vláda na výstavbu nových školek uvolnila 350 milionů eur ve formě nízko úročených úvěrů prostřednictvím státní úvěrové banky KfW. Na podzim k nim přibylo ještě dalších 580 milionů eur, které plynuly do rozpočtu jednotlivých spolkových zemí. Společně se staršími platbami tak erár poskytl kolem pěti miliard eur. O zbytek se musely postarat spolkové země, města, soukromé nadace, charita a ostatní provozovatelé.
Akce přezdívaná U3 si celkově vyžádá na 12 miliard eur z veřejných rozpočtů, dalších 15 miliard pak obnášejí roční provozní náklady všech zařízení denní péče placených z veřejných peněz.
Školka v akci Z Peníze problém nejsou – ve zmíněném programu KfW zbývalo minulý měsíc ještě 160 milionů eur. Rozšiřování školek o oddělení pro úplně nejmenší a výstavba nových jeslí ale přinášejí nová, často nízkonákladová řešení.
Stavebně jsou v kurzu modulární stavby, někdy jde však o nouzově přebudované prostory ne nepodobné těm, které v někdejším Československu vznikaly v době dětského boomu v 70. letech minulého století. Německá batolata nastoupí svůj školní rok 2013/14 také v bývalých obchodech, skladištích a vyklizených úřadovnách, často bez možnosti využívat zahradu. Na mnoha přestavbách se podíleli sami rodiče jako brigádníci a nelze tu nevzpomenout na socialistické akce Z, které coby „subbotniki“ ostatně znali také obyvatelé někdejší NDR.
Ti mají proti starým spolkovým zemím navíc výhodu – jesle měly na Východě tradici, a i když jejich počet po sjednocení Německa stále klesal, území někdejší NDR si udrželo náskok. Zatímco v Sasku-Anhaltsku nebo Meklenbursku-Předním Pomořansku se loni v zařízeních denní péče vzdělávala více než polovina dětí mladších tří let, v západních zemích to byla pětina. Což je ještě pod průměrem EU, který činí 28 procent. Pro srovnání – Česko je se třemi procenty tradičně na chvostu tabulek Eurostatu.
Nabídka míst v jeslích přitom vykazuje přímou úměru se zaměstnaností žen s dětmi – flexibilní podmínky znamenají i větší příležitosti a pracovní uplatnění. Ostatně záměrem německé akce U3 bylo skokově snížit propad mezi číslem zaměstnaných bezdětných žen a těch, které mají malé děti. Ten podle tří let starých čísel Eurostatu dosahuje u našich západních sousedů 18 procent – a to statistici mezi „malé“ započítali potomky až do 12 let věku. V případě kategorie dětí ve věku do šesti let je mezera už téměř třetinová. Což ovšem není nic proti Česku, kde školkou povinné dítě znamená pro ženy 50procentní propad v zaměstnanosti.
S Německem se naopak můžeme srovnávat díky velkým regionálním rozdílům. Zatímco třeba Bavorsko obecně problém s jeslemi nemá, Mnichov, který nabízí tři univerzity a spoustu dobře placených pracovních míst v oboru IT, je na tom mnohem hůře. Podle odhadů tam chybí 5000 míst pro batolata.
Zatímco ministerstvo pro rodinu odhaduje, že jistoty státem garantovaného místa pro děti mladší tří let využije v celostátním průměru 39 procent rodičů, některé čtvrti bavorské metropole hlásí 60procentní zájem. I ve Frankfurtu nad Mohanem nebo Heidelbergu chce své batole do školky umístit každá druhá rodina. Míst tu bude dost jen stěží. A to Frankfurt za posledních šest let kapacitu školek zdvojnásobil.
Problémem není ani tak chybějící budova školky či jeslí, ale nedostatek kvalifikovaného personálu. V ideálním případě požadují školky diplom vychovatele, který lze v Německu získat na vyšší odborné škole. Ten je, na rozdíl od univerzitního titulu, spojen alespoň s roční praxí. Jenže právě takových lidí, kteří by za sebou měli profesní zkušenosti z terénu, se nedostává.
„Dřív jsem na jeden inzerát dostával tak 60 nabídek, dnes jednu nebo vůbec žádnou.
Průměrný plat 2200 eur není nijak vysoký a s tak malými dětmi je spousta práce navíc,“ potvrzuje Thomas Müller, ředitel školky Gethsemane v Hannoveru, kterou provozuje evangelická církev.
A tak školky a jesle sahají i po personálu, který kritéria práce s batolaty splňuje jen okrajově. Třeba po absolventech, kteří mají za sebou pedagogiku jako teoretický obor, nebo dětských psycholozích, logopedech a porodních asistentkách. V Severním PorýníVestfálsku zase uvažují o tom, že by na pomoc dočasně povolali takzvané bufdi, tedy mladé lidi, kteří absolvují dobrovolnickou službu v armádě.
Ztroskotá to na jazyku Zřizovatelé školek se také prostřednictvím agentur obracejí do zahraničí – zejména do Polska a Česka, kde jsou aprobované učitelky k mání. Jenže ani několikanásobně vyšší nástupní plat, ani bydlení nedokážou cizince nakonec přitáhnout.
„Měli jsme několik zájemců i z Česka. Ale uznání diplomu a kvalifikace trvá dlouho, pokud ho vůbec konkrétní spolková země schválí. Pak jsou tu jazykové znalosti. Požadujeme stupeň C1 nebo C2, a tak dobré znalosti jsou k dispozici opravdu zřídka. Dosud jsme tedy ani v Česku, ani Polsku vhodné kandidáty nenašli,“ řekl týdeníku Euro Uwe Prell, jednatel mnichovské pracovní agentury Diwa Personalservice. Prell i Müller upozorňují na to, že kvalitní školku dělá především personál. A právě s ním může být dlouhodobě problém.
V Německu si kvalifikaci hlídá každá spolková země sama, protože školství na centrální úrovni nikdo neřídí. Ani nikdo nezjišťuje jeho kvalitu.
„Překvapivě toho víme velmi málo o kvalitě pedagogické práce, které se dětem dostává v jeslích a školkách, ale také v rodinách,“ napsali loni autoři obsáhlé studie Nubbek, kterou financovalo ministerstvo pro rodinu ve spolupráci s několika nadacemi. Jejich zjištění jsou zarážející. Ze vzorku více než 2000 zařízení pro děti do tří let jich 85 skončilo v kategorii průměrné, 12 procent bylo označeno za špatné a jen zbývající tři procenta dostala na pomyslném vysvědčení pedagogické kvality jedničku. O mnoho lépe nedopadlo hodnocení ani v případě klasických školek pro děti od tří do šesti let, nejvyšší hodnocení získala jen necelá desetina.
Po fázi výstavby nových míst tak musí podle autorů studie následovat zlepšování kvality péče o děti. „Vyžádá si to stejnou společenskou angažovanost jako kvantitativně zaměřená etapa budování v minulých letech,“ upozorňuje dětský psycholog Wolfgang Tietze, který vedl autorský tým studie Nubbek.
K zápisu před narozením Odborníci také upozorňují na to, že zvláště ve velkých městech vyvolá akce U3 poněkud absurdní efekt. Město má ze zákona povinnost nabídnout dětem od jednoho roku místo v zařízení s denním režimem. Ovšem nikoli nejblíže bydliště a už vůbec ne v té nejlepší školce. Svědomití rodiče tak hledají školku pro svého potomka sami. A jelikož jim zákon umožňuje péči již od jednoho roku, často místo začínají shánět ještě předtím, než se dítě narodí. Nejpozději jako kojenec už musí být u zápisu. Takový dril ovšem absolvují především rodiče, kteří jsou zvyklí dělat kompromisy na cestě za dobrou prací a nepreferují tradičně zažitý rodinný model.
Týká se to především vysokoškolsky vzdělaných Němců, kteří většinou sami vyrůstali ve středostavovské společnosti. Zdaleka ne lidí s nižším sociálním statusem a rodin migrantů. Studie Nubbek došla k tomu, že ruskojazyčné rodiny posílají své potomky do školek v průměru o sedm měsíců později než rodilí Němci bez cizích kořenů. V případě tureckých migrantů je to dokonce 11 měsíců.
„Rodinné klima působí jako mnohem silnější faktor než specifika prostředí mimo rodinu,“ upozorňuje studie.
Kultura, tradice a zvyky tak mohou státem řízenou prorodinnou politiku v Německu dostat tam, odkud se naopak chtěla odpoutat.
Totiž k heslu, že „rodina je základ státu“. I po revoluci v podobě zákona U3 bude pro většinu rodičů normální dávat do školky dítě až ve třech letech. Mimochodem, německý stát garantoval místo tříletým již v roce 1992. Jenže zatímco tříleté děti ve školce platí dávno za normu, batolata v témže zařízení jsou stále menšinovým a často i nezvyklým fenoménem.
Model ženy v domácnosti, kterou kdysi propagoval západ Německa, ani pracující ženy ve stylu NDR nejsou příklady vhodné následování.
Mnoho odborníků si ale láme hlavu nad tím, zda se při reformě trhu práce a dosahování stále lepších čísel zaměstnanosti maminek náhodou neopomíjejí zájmy dítěte. „Společenská situace se mění, dnes rodinu živí dva platy a pracovat chtějí oba rodiče,“ říká Michael Höfer, ředitel sdružení Kinderhaus v Göttingenu. Jedním dechem ale dodává: „A co na to děti?
To tedy opravdu nevím.“
Dítě coby překážka
Srovnání zaměstnanosti bezdětných žen a matek
s alespoň jedním dítětem mladším 12 let
(v % a procentních bodech)
Bez dětí S dítětem Rozdíl
Dánsko 82,3 83,9 +1,6
Švédsko 81,7 80,3 -1,4
Francie 81,5 72,8 -8,7
Průměr EU 77,3 65,8 -11,5
Polsko 79,1 67,5 -11,6
Rakousko 85,7 73,6 -12,1
Velká Británie 82,5 66,1 -16,4
Německo 84,0 65,7 -18,3
Slovensko 81,1 56,0 -25,1
Česko 86,3 56,3 -30,0
Zdroj: Eurostat
Akce přezdívaná U3 si celkově vyžádá na 12 miliard eur z veřejných rozpočtů, dalších 15 miliard pak obnášejí roční provozní náklady. Zřizovatelé školek se prostřednictvím agentur obracejí do zahraničí – zejména do Polska a Česka, kde jsou aprobované učitelky k mání.
Hurá do jeslí Podíl dětí mladších tří let, které v Německu ve své věkové skupině navštěvují zařízení denní péče (v %)
Seveřané na špici Podíl dětí mladších tří let, které ve své věkové skupině v roce 2010 navštěvovaly zařízení denní péče (v %)
O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz