Beata Rajská: Neznám výraz nejde to

Budí stále rozruch. Na nové kolekce Beaty Rajské se vždy netrpělivě čeká. Patří k předním módním návrhářkám u nás. Svými modely oslovuje hlavně ženy aktivní, samostatné, zastávající významné pozice. Kromě byznysu i píše. „Zamýšlím se nad módou trochu jinak, než je zvykem v současné době v běžných médiích nebo módních časopisech,“ říká o své knize Ústřižky Beaty Rajské.

E15: Jak se dnes cítíte? Více jako byznysmenka, nebo jako návrhářka?

Četla jsem nedávno vyjádření pana Hendrycha, majitele společnosti Pietro Fillipi. Řekl to, co říkám už nějakou dobu. Že se v České republice stále bojíme používat u slova móda slovo byznys. Už Coco Chanel říkala, že móda je vlastně byznys. Jinak to nemůžete dělat. Pokud se na to nedíváte jako na byznys, můžu si samozřejmě „hrát“ na návrhářku. Ale nedostanu se dále. Hodně mi v tomhle pomohl můj manžel. Ten vždycky říkal: Musíš dělat věci tak, aby sis s nimi později netapetovala ateliér.

E15: Je to byznys na zbohatnutí?

V českých podmínkách ani ne. Pokud nemáte řetězec, pokud to někomu nenabídnete a neuděláte brand se všemi atributy, co brand má mít, není to na zbohatnutí. Já to chápu tak, že je to byznys, který mne baví. Který musím dělat s nějakými výsledky. A ty výsledky mne posouvají neustále dopředu. A já se na ten svůj byznys – protože se nebojím nazývat svou módní tvorbu byznysem – dívám takto. Musím mít výsledky. Musím uživit zaměstnance.

E15: Kolik jich máte?

Dnes jsem to počítala, protože jsem v současné době brala dva a dva také končí. Máme šestnáct zaměstnanců, máme krejčovskou dílnu a butik.

E15: Jak své modely tvoříte? Kdysi jste řekla, že nejsou jen pro modelky na mole, ale že chcete, aby po nich ženy toužily...

Celý život se učím a věci, které navrhnu, sama nosím. Nejsem návrhářka, která udělá kolekci na molo a pak nosí něco jiného. Neříkám, že každému musí vyhovovat moje móda, ale je rozpoznatelná, rukopis tam vždycky bude. Tím, že modely sama testuji, také vím, jak na šatech materiály, z nichž jsou zhotovené, „pracují“, co s nimi dělá střih a mnohé další.

E15: Jaké jsou vaše zákaznice?

Jsou to ženy od osmnácti do – když řeknu sedmdesáti pěti a výše, nelžu. Většinu ale tvoří ženy kolem třiceti pěti čtyřiceti let. Ty dámy zastávají povětšinou různé řídící funkce, jsou aktivní. To znamená, že se ráno oblečou do šatů ode mne a jsou připraveny v nich fungovat v práci, na obchodních schůzkách, popřípadě jít večer ještě na nějakou pracovní večeři nebo vernisáž. A ty šaty musí ženě sloužit. Kdybych se soustřeďovala třeba jen na společenské šaty nebo sezonní pláště, moje značka by dnes nefungovala tak, jak funguje. Musím ženám nabídnout sortiment, který jim vyhovuje v jejich aktivním životě.

E15: Na všech šatech je znát váš otisk? Nebo jejich zrod občas necháváte na svých zaměstnankyních?

Dnes už nestříhám, ale na druhé straně neexistují šaty, které bych nenavrhla, nevyzkoušela. Jak už jsem řekla, potřebuji vidět, jak se zvolený materiál chová při chůzi. Něco jiného totiž je, když ho držíte v ruce, jste z něho nadšený, ale on se pak chová jinak, když máte toho člověka uvnitř. Mám velkou výhodu, že nejsem jen designérka, návrhářka, ale zvládám i řemeslo. Neustále jsem tak schopná měnit technologie. Třeba řeknu: tak, a teď budou švy na mých šatech lemované, nebo teď je budeme tahat. Kolikrát pak přijdu na dílnu a holky mi řeknou: Tohle nejde. A to mám nejraději. Neznám výraz nejde to.

E15: Dnes jsou všude vidět visačky Sleva. Týká se to i vás? Nabízíte slevy?

Pokud šaty nejsou „chozené“ na přehlídce, se slevami nepracujeme. Naše marže jsou totiž dost nízké. To šaty raději necháme v našem butiku viset na ramínku. Moje kamarádka ekonomka vždycky říká: Ráda bych se ti podívala na vstupní náklady. A v tomhle nade mnou visí samozřejmě Damoklův meč. Protože jsou chvíle, kdy nedokážu couvnout s materiálem. A ty máme velmi často tak drahé, že už dopředu si kolikrát říkám, že ty šaty nebudou prodejné. Ale ono to tak naštěstí není. Dneska se k nám vrací klientela, a tak si dovolím tkát i z těch nejdražších materiálů. Na cenu šatů však musím samozřejmě myslet neustále.

E15: Ve vašem butiku mne zaujaly jedny šaty za 35 tisíc korun. Dočetl jsem se také, že jste nedávno dvoje prodala po přehlídce za 65 tisíc. Tam se s cenami pohybujete?

Naše šaty stojí většinou kolem 21–23 tisíc. Na nich naše ceny začínají. U letních je to nižší, ty začínají třeba na sedmnácti osmnácti tisících.

E15: Jak ceny stanovujete?

Cena je ovlivněna tím, že je na šatech tolik ruční práce. A pak také hraje roli to, že nejdu do levných materiálů. Kdybych používala levnější materiály, říkala bych si, že je „vyhozená“ ta ruční práce. Jsou šaty, na kterých krejčová u nás dělá třeba 80 či 100 hodin. Co se týká stanovování cen, kolegyně mi připraví podklady a já mám závěrečné slovo. Stalo se mi třeba, že jsem si říkala, proboha, co na tom dělali 40 hodin? Tak běžím na dílnu a ptám se, co jste dělali tak dlouho? Protože po mnoha letech praxe vím, že na takových šatech je normální pracovat třeba jen 30 hodin. Ale ona mi odvětí, no ale co ten materiál, s tím to nešlo rychleji. A já zjistím, že ty hodiny tam opravdu jsou.

E15: Kdysi jste řekla, že je podle vás nejdůležitější dlouhodobý úspěch. Ale ten vám nikdo nezaručí. Jak jste to myslela?

Dennodenně musíte přemýšlet o tom, jak jít dopředu. I když něčeho dosáhnete, neznamená to, že vám to garantuje peníze do budoucna. Pořád musíte pracovat, rozvíjet se. Denně.

E15: Takže začínáte znovu a znovu…

Přesně tak, znovu a znovu. Předminulý týden proběhla přehlídka naší značky, měla velký ohlas, kolekce se vydařila. Některé věci se objednávaly hned po přehlídce. Ale to bylo v tu chvíli. Teď už pracuji na kolekci Zima 2014–15. Mám ji už v hlavě.

E15: Jsou přehlídky skutečně tak důležité? Co je nedělat? Nebo bez nich nemůžete být?

Přemýšlela jsem o tom, že bych dělala jen malé přehlídky nebo vůbec žádné. Ale ono to má nesmírný význam. Pro značku, je to vaše prezentace. Takže to není tak, že bez toho osobně nemůžu být… i když přiznávám, možná nemůžu. Ale na druhé straně to k naší značce nedomyslitelně patří. Pokud nebudeme pracovat jako ve světě – to znamená, že v létě představíme podzimní kolekci a v zimě pak letní – nebudeme už bráni jako značka. To bych chtěla zachovat. Možná to pro někoho zní nabubřele nebo velkolepě, že si tady chci hrát na velký svět. Ale jde jen o to, jakým způsobem jsem se rozhodla jít dopředu, o filozofii značky. A v kolekci musím mít vždycky nějakou myšlenku. Nechci jen shluk pěkných šatiček na molu. Každá moje kolekce musí mít nějakou vypovídací hodnotu.

E15: Funguje v Česku trh s módou?

To tedy pořád moc nefunguje. K české módě, k tomu, co vidím na ulicích, mám jednu výhradu. A to je stádovitost. A nezáleží na tom, ke které sociální skupině člověk patří. Viděl jste, že tady před chvílí byla Chantal Poullain. Na ní se to dá krásně ilustrovat. Vybrala si tady jeden kabát, jeden svetr a vypadala v tom neskutečně. Ono nejde jen o to, že si to obleče. Ale je v tom i její charizma, jak to nosí. Myslím, že my se na rozdíl od Francouzů bojíme individuality. Jsme také často schopni podlehnout módním výkřikům. Fajn, je dobré, když nás časopisy na nějaké úrovni „vychovávají“. Ale vezměme si z toho jen to, co chceme. Nenechme se manipulovat. Budu mluvit o ženách, protože k jejich módě více tíhnu. Pokud žena nezůstane alespoň částečně v tom svém, nikdy to nebude ona. Vždycky to bude jen ten brand, co má na sobě.

E15: Ona je to ale vlastně jen hra…

Celý život je založený na tom, že hrajeme. Na emocích. A v módě jsou obrovské.

E15: Hodně o tom mluvíte ve své knize Ústřižky Beaty Rajské, která právě vychází v Mladé frontě. Proč jste se do ní pustila?

Je to knížka hlavně pro ženy. Ale pozor, pouštím se i na tenký led vztahů. Řeším tam takové věci, jak myslí muži, nebo jaké jsme občas my ženy, střílím do vlastních řad. Opravdu nevím, jestli mne budou mít všichni moji kamarádi po vydání této knížky rádi.

E15: A proč jste se tedy do ní pustila?

Často se setkávám se ženami, pro které navrhuji šaty, a často se mne ptají, radím jim. Ať si to vezmete, jak chcete, kadeřnice i návrhářka musí být částečně také psycholožka. A za ty roky jsem těch rad dala už spoustu. Tak jsem si řekla, proč bych je nesepsala? Vždyť jsem kdysi vystudovala filozofii, psát jsem uměla. Proč bych neoslovila i ty ženy, které se ke mně jinak nikdy nedostanou? Proč bych jim nedala takové „nenápadné“ rady. Píšu si už roky různé poznámky, postřehy a ty jsem teď využila. Svět módy, ve kterém žiji, se jeví jako velmi povrchní záležitost. Což je pravda na první pohled a je to pravda i na druhý pohled. Co se týká módy, máme nějakou historii, ale ta byla přervaná. A dnes se to zase hodně zúžilo na to, co která takzvaná celebrita nosí. Jenže móda je trochu více, je to fenomén, který charakterizuje dobu, styl, životní tempo, vztahy… A také o tom jsem v knize psala. Zamýšlím se nad módou, stylem a životem trochu jinak, než je zvykem v současné době v běžných médiích nebo módních časopisech.

E15: V závěru knihy se zmiňujete také o svém nedávném měsíčním pobytu v Africe, o tom, jak jste učila ženy v Zambii šít. Tenhle nápad ve vás také nazrával delší dobu?

Kdepak, to byla spontánní akce, na které jsem se domluvila s Lejlou Abbasovou. Vznikl nápad, že bych na nějaký čas odletěla ještě s kolegyní Míšou do Zambie, kde bychom učily několik dívek šít. A tak jsme se do toho pustily. V Praze jsme připravily střihy a všechno důležité. A pak jsme šest dívek v Mongu, což je městečko s čtyřiceti pěti tisíci obyvateli v jedné z nejchudších částí Afriky, naučily základy krejčovského řemesla. Můj nejsilnější dojem pak nastal při rozloučení. Plakaly jsme všechny. Dívky nám byly vděčné za to, co jsme je naučily. Když jsme odcházely, měly totiž ušité už svoje první výrobky. A dnes mají práci, dokážou šít pro kuchaře, šijí jednoduché školní uniformy, vydělají si na základní obživu. Což je úplně super. I mně to dalo strašně moc a rozhodně se tam chci vrátit. Měla jsem pocit, že jsem tam opravdu k něčemu přispěla… Teď si ale uvědomuji, že jste se mne až dosud nezeptal na módní trendy letošní sezony.

E15: To je pravda. Takže jaké jsou?

Musím říct, že tuhle otázku přímo nesnáším.

Beata Rajská (51) Módní návrhářka, která patří v Česku k nejžádanějším. Narodila se v Liptovském Mikuláši na Slovensku. Studovala v Trenčíně (Střední průmyslová škola oděvní) a v Bratislavě (Filozofická fakulta Univerzity Komenského). Krátce se věnovala pedagogické činnosti, pak začala podnikat v oděvním průmyslu. V roce 2001 založila oděvní značku Beata Rajská – design, jejíž je dodnes majitelkou a kreativní hlavou. Každoročně pořádá módní přehlídky, představuje nové kolekce značky Beata Rajská.

Čtěte také:

Na Prague Fashion Week vládla černá. Podívejte se na modely českých celebrit

OBRAZEM: Šaty celebrit na zahájení filmového festivalu v Karlových Varech