Z pípy s beraními rohy načepuje Radim Beránek voňavou jedenáctku a seznamování s podnikem může začít. Ještě než se posadíme, stihne prozradit, že svůj pivovar rozjel hlavně proto, že chtěl budějovickým zákazníkům nabízet co nejširší škálu piv.
Což platí dodnes. Podél baru je několik výčepů, kromě vlastní produkce nabízí třeba i ležák z místního národního podniku.
Zatímco varna stojí přímo v pubu, do sklepa a spilky se vchází z České ulice.
„Původně jsem chtěl, abychom tu dělali i svrchně kvašená piva, ale pak jsem zjistil, že je to blbost“ říká Beránek, když popisuje produkci Beeranka. „Nenídobré vařit v jednom pivovaru dvěma způsoby“ vysvětluje svůj pohled.
A sládek Petr Dvořák nemá zřejmě s takovou filozofií žádnou potíž.
Než se dostal sem, dvacet roků vařil v Budějovickém Budvaru, takže se spodním kvašením má bohaté zkušenosti.
Radost mu dělá i nerezová varna vklíněná do posledního volného místa v Singer Pubu, tu původní s objemem 500 litrů nahradila tisícilitrová. Dvořák už tedy nemusí vařit tak často a více času mu zbývá na ohlídání dalších věcí v pivovaru. Stejně má ale Beeranek v hlavní sezoně problém, který řeší většina minipivovarů - zájem je tak velký, že nestíhají vyrábět.
Nejvíc piva se vypije přímo v Singer Pubu s útulnou zahrádkou ve vnitrobloku, kde z každého zákoutí dýchá bohatá historie. Bodejť by ne, když jde o několik století starý měšťanský dům.
Jak chutná práce Petra Dvořáka, jsme si nejdříve otestovali na jeho světlém ležáku 11°. První, co na pivu se 4,4 procenta alkoholu upoutá, je jeho výrazná vůně po sladu. Svěží jedenáctka je v chuti velmi plná, její hořkost nabíhá až postupně. Pivo zdobí velice dobrá pitelnost.
Našemu přísnému oku neunikl ani světlý speciál 13°. Piják rychle zjistí, že základem tohoto silného piva s více než pětiprocentní alkoholovou jiskrou je silná dávka mnichovského sladu, což se projevuje v odéru i chuti závanem pražených zrn. •
