Náměstkyně ministra financí slibuje přísnější daňové kontroly
EURO: Při jmenování do funkce ministra financí dostal Jiří Rusnok od Miloše Zemana úkol podstatně zlepšit výběr daní a omezit daňové nedoplatky. Tímto nelehkým úkolem pověřil ministr vás. Myslíte, že se vám ho za půl roku ve funkci už podařilo splnit?
LEGIERSKÁ: V žádném případě bych nechtěla hodnotit své dosavadní působení v pozici náměstkyně ministra. Nicméně v počátečních měsících tohoto roku nebylo daňové inkaso takové, jak se zamýšlelo. K tomu, aby se zvýšilo, byla přijata řada interních opatření nelegislativní povahy v činnosti finančních orgánů. V podstatě jde o přeskupení sil a zaměření se na priority, neboť škála činností, které musí finanční orgány vykonávat, je dnes vzhledem k počtu berních úředníků velmi široká. Výsledky se již dostavily. Například daň z příjmu právnických osob je k 30. září splněna na 102 procent, přičemž se očekává, že úhrnné daňové inkaso bude ke konci roku vyšší, než se předpokládalo.
Úkol uložený panem premiérem byl tedy přetransformován na „zvýšení daňového inkasa“. Za slovy „zlepšit výběr daní“ je na jedné straně skryta ne zcela oprávněná kritika práce finančních orgánů, na straně druhé by to znamenalo zpracovat a do voleb přijmout množství opatření legislativní povahy, což vzhledem ke lhůtám je zcela nemožné. Celá léta čekala daňová správa na povzbuzení z centra. Pokud se dařilo vybírat daně, tak to bylo dle tehdejšího názoru z Prahy jen díky tomu, že jde ekonomika nahoru a že jsou perfektně připraveny daňové a jiné zákony. Téměř nikdy nebyla slyšet pochvala, že daňová správa pracuje v rámci možností, které má, dobře. Berní úředníci pomalu začali upadat do apatie.
EURO: Teď už do apatie neupadají? LEGIERSKÁ: Pevně doufám, že pociťují podstatně větší podporu ze strany vedení ministerstva financí, zejména pana ministra, než dříve. I to může být impulsem ke zvýšení aktivity pracovníků finančních orgánů, která se projevuje poslední dobou ve velmi dobrých výsledcích nejen pokud jde o výši daňových nedoplatků, ale i daňového inkasa.
EURO: Řekla jste, že finanční úřady jsou málo chváleny za svoji práci. Pokud se podíváme na výši daňových nedoplatků, která ke konci července činila 103,5 miliardy korun, nevzbuzuje to zrovna dojem dobré práce.
LEGIERSKÁ: Řekla jsem již, že finanční orgány pracují dobře v rámci možností, které jsou jim dány. Rezervy jsou samozřejmě vždy a všude a stále je co vylepšovat. Od 1. října do 15. listopadu například byly do Prahy povolány posily z ostatních finančních ředitelství. V hlavním městě se totiž koncentruje řada problémových subjektů z regionů, v nichž finanční úřady dbají na pravidelnou kontrolu. Tyto subjekty chtějí příslušet do Prahy, protože čím více jich je pohromadě, tím obtížnější je kontrola finančními úřady. V Praze mnohdy sídlí v polorozbořených domech a přitom fakticky podnikají jinde. A právě u těchto problémových subjektů se prováděly kontroly a vytýkací řízení. První výsledky z této akce jsou již známy: téměř 70 milionů Kč si pražští plátci neoprávněně nárokovali, když v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty vykázali nadměrné odpočty. Tato částka nebyla finančními úřady vyplacena. Dalších devět milionů Kč bude doměřeno v rámci daňových kontrol.
Co se týká daňových nedoplatků, nejsem přesvědčena, že prostřednictvím jejich výše bez znalosti dalších aspektů lze tak jednoznačně negativně hodnotit práci finančních orgánů, jak jsme toho v posledních letech svědky.
EURO: Mluví se také o tom, že finanční úřady se vybíjejí na drobných plátcích, kteří si nemohou dovolit najmout týmy právníků a daňových poradců, a velké a problémové plátce radši nechávají na pokoji.
LEGIERSKÁ: Myslím, že to je velice populistické vyjádření bez jakékoliv znalosti situace. Pokud ve finančních orgánech nějaký čas nepracujete, nelze takové závěry dělat. S takovým závěrem nesouhlasím. Vždyť „drobných“ daňových subjektů je více než velkých. Ráda bych vám sdělila, které velké firmy byly kontrolovány a s jakými výsledky, ale jsem vázána mlčenlivostí. Proto obecná tvrzení, bez znalosti statistických údajů a souvisejících informací, jsou pouhým pocitem některých ukřivděných.
EURO: Již nějaký čas se uvažuje o spojení správy daní a cel. V jaké fázi se tyto úvahy současně nacházejí?
LEGIERSKÁ: Zákon o úřadech daňové a celní správy byl de facto připraven 1. června, kdy ho projednala Legislativní rada vlády. Pak jsme ještě v návrhu některé věci dopracovávali. Propojení daňové a celní správy se tak v konečné verzi navrhuje na úrovni ústředí. Měly by se spojit Generální ředitelství cel a Ústřední finanční a daňové ředitelství. Nové centrum bude nadále součástí ministerstva financí. Obě větve, tedy jak daňové správy – finanční ředitelství a finanční úřady - tak celní správy – celní ředitelství a celní úřady - budou postaveny z hlediska právního na stejnou úroveň.
EURO: Odborně jste se specializovala na daňovou problematiku a zejména na daň z přidané hodnoty. Předpokládám, že daňovou větev na ministerstvu financí znáte díky své praxi lépe než větev celní. Jak byste zhodnotila její současné fungování? Uvažujete o nějakých změnách?
LEGIERSKÁ: Přišla jsem samozřejmě s určitými znalostmi prostředí a práce na ministerstvu financí, protože jsem s ním celých deset let byla v kontaktu. Velmi úzce jsem však spolupracovala i s celními orgány, neboť ty jsou u DPH a spotřebních daní rovněž správci těchto daní při dovozu. Navíc předpokladem pro znalost problematiky nepřímých daní byla nezbytná i velmi dobrá orientace v celních předpisech.
Za těch pár měsíců mého působení na ministerstvu jsem dospěla k názoru, že je nutné vytvořit silné ústředí daňové správy. Jestliže jsou celní orgány (celní orgány - Generální ředitelství cel, celní ředitelství a celní úřady - jsou součástí ministrstva financí, pozn. red.) velice dobře hodnoceny a mají výsledky, je to také díky tomu, že tvoří kompaktní celek včetně své legislativy, personalistiky, vnitřní kontroly a dalších útvarů. Ministerstvo, konkrétně odbory daňové legislativy, mají špičkové odborníky, kteří by však měli být blíže praxi. V současné době proto navrhuji změnu organizační struktury na úseku, který zastřešuji. Návrh spočívá v začlenění legislativních daňových odborů pod Ústřední finanční a daňové ředitelství, které řídí územní finanční orgány, tedy finanční ředitelství a finanční úřady. Ty však v současné době nejsou součástí ministerstva financí, byť jsou financovány z jeho rozpočtové kapitoly.
EURO: To vypadá spíše jako kosmetická změna. Dokážete nějakým způsobem definovat přínosy, které by přinesla?
LEGIERSKÁ: Vytvořilo by se silné ústředí daňové správy, o kterém jsem hovořila. Každé ústředí musí mimo jiné zastřešovat metodiku, avšak ze své praxe si vybavuji řadu případů, kdy jsme metodiku v souvislosti s daňovým řízením postrádali. Ta pak vytvářela jednotlivá finanční ředitelství, což vedlo ke kritice, že v České republice existuje osm daňových republik. Je ovšem pravda, že k tomu přispívaly i rozdílné rozsudky jednotlivých krajských soudů týkající se shodné problematiky. Metodika sice v současné době je v kompetenci Ústředního finančního a daňového ředitelství, ale tam pracuje doslova hrstka lidí, kteří jsou zavaleni obrovským množstvím spisů, například žádostmi o prominutí penále, či o přezkum rozhodnutí. Na metodiku jim pak nezbývá čas. Snažíme se proto také o rovnoměrnější vytížení odborných pracovníků a přizpůsobení legislativy praxi.
EURO: Koncem září demonstrovali zaměstnanci finančních úřadů za vyšší platy a lepší pracovní podmínky. Vy sama jste se na demonstraci také objevila a podpořila požadavky protestujících. Co se od té doby změnilo?
LEGIERSKÁ: Ústřední finanční a daňové ředitelství dostalo pokyn, aby urychlilo práce na přípravě podkladů. Na jejich základě se týden po demonstraci jednalo na ministerstvu práce a sociálních věcí o možnosti rozšíření rizikových příplatků i na vedoucí pracovníky finančních orgánů. Také oni jsou ohrožováni problémovými subjekty, podepisují závažná rozhodnutí, účastní se kontrolních akcí a jak uvádějí statistiky, které máme k dispozici, jsou rovněž fyzicky napadáni. Zatím mají rizikové příplatky jen řadoví pracovníci oddělení kontroly a exekutoři.
EURO: Finanční záležitosti se teď řeší ve školství, přidat by chtěli i železničáři a lékaři. Mají berní úředníci vůbec šanci v této konkurenci nějaké peníze navíc získat? LEGIERSKÁ: Požadavky vznesené berními úředníky na demonstraci představují asi 500 až 600 milionů korun ročně navíc. Myslím si, že to není tak obrovská částka pro těch 15 tisíc berních úředníků, už z toho titulu, že v praxi doměřují či doslova zachraňují značné částky. Řádově často jde až o desítky milionů korun.
EURO: Dejme tomu, že by přidáno dostali. Vedlo by to ke kvalitnější práci a lepším výsledkům?
LEGIERSKÁ: Minimálně by se stabilizovali lidé, kteří něco umějí. Navíc by vzrostl zájem o práci ve finančních orgánech, ředitelé by si pak mohli vybírat kvalifikované pracovníky. V daňové správě to dnes vypadá tak, že přijde nový pracovník, proškolí se na nejrůznějších úsecích a zpravidla po třech až čtyřech letech odchází kvůli nízkému ohodnocení do praxe a navíc s informacemi, které využívá zpravidla v neprospěch státu.
EURO: Kvalita práce berních úředníků mimo jiné úzce souvisí i s úrovní legislativy. Daňové předpisy jsou neustále novelizovány a běžný občan již dávno ztratil přehled. Dokonce i daňoví poradci si přestávají být jistí, jak vlastně předpisy interpretovat. Není čas zjednodušit daňové zákony? LEGIERSKÁ: Souhlasím, že daňové zákony jsou složité a měli bychom se snažit o jejich zjednodušení. Novelizací je spousta a zvláště některé poslanecké iniciativy nemůže ministerstvo financí dost dobře ovlivnit. Mnohdy se do zákona dostávají takové změny, které nejsou provázány na další paragrafy nebo na další zákony. Když se nedopracovaný návrh uvede do života, metodici musí zajistit praktickou aplikovatelnost předpisu. To vše brzdí cestu k cíli, kterým je zjednodušení daňových zákonů.
EURO: Vidíte nějaký konkrétní problém, který by měla legislativa poměrně rychle vyřešit?
LEGIERSKÁ: V poslední době se rozšiřuje nešvar daně přiznat a neplatit. V Česku totiž není, na rozdíl od řady jiných zemí, neplacení daně trestným činem. Trestné je pouze neodvedení sociálního a zdravotního pojištění a daně ze závislé činnosti. V zahraničí si podnikatel raději půjčí a daně zaplatí. Bohužel v právních předpisech České republiky neexistuje účinný nástroj, jak toto postihnout. Sankce nejsou dostatečné. Samozřejmě že existují v daňových předpisech v podobě penále pro toho, kdo neuhradí daňovou povinnost včas. Nicméně, pokud jde o daňová přiznání, která jsou podána bez zaplacení daně, jde často o firmy, které nemají záměrně žádný majetek, takže finanční úřady nemají často ani co exekuovat. Pokud finanční úřad jim vyměří penále, tak pouze rostou daňové nedoplatky.
EURO: Počítáte se zavedením zákona o majetkových přiznáních? LEGIERSKÁ: Velmi silné volání finančních orgánů po majetkových přiznáních bylo slyšet již kolem roku 1995. Praxe ukazovala, že některé daňové subjekty, ačkoli jsou neustále ve ztrátě, disponují značným soukromým majetkem, který nemohly nabýt ze zdaněných peněz. Připravený model jsme převzali z Francie. Jeho podstatou je, že majetkové přiznání je podáváno ve dvou a posléze tříleté periodicitě. Přírůstek majetku by byl porovnán s daňovými povinostmi v jednotlivých letech. V našich podmínkách si umím představit i situaci, kdy by neexistovala hranice nad deset milionů korun pro jejich podávání, kterou ministerstvo financí původně navrhlo. Zajistily by se tak rovné podmínky pro všechny a společnost by se nedělila na osoby podávající a nepodávající majetkové přiznání v tom pojetí, jak se o tom diskutovalo v rámci prvního čtení zákona v Poslanecké sněmovně. Zákon při něm prošel do druhého čtení o jediný hlas. Kdo poctivě přiznává daně, nemusí mít žádné obavy. Nicméně při druhém čtení byl návrh zákona v Poslanecké sněmovně zamítnut. Společnost tak ztratila další šanci vydat se správným směrem.
EURO: Před minulými volbami se diskutovalo také o vzniku finanční policie, avšak dosud nezačal žádný podobný orgán fungovat.
LEGIERSKÁ: O finanční policii se hovoří léta. Finanční orgány by tuto možnost přivítaly. V rámci spojení úřadů finanční a celní správy se uvažuje o vybudování útvaru finanční a celní stráže, která by měla mít celorepublikovou působnost a měla by mít určité kompetence policie. Bylo by ideální, kdyby se podařilo ještě za současné vlády schválit návrh zákona o úřadech finanční a celní správy s účinností od 1. ledna 2003, o kterém jsem již hovořila. Inspektoráty finanční a celní stráže již existují, ale s působností pouze na celních úřadech. Proto v rámci navrhovaného Generálního finančního a celního ředitelství, jež by bylo součástí ministerstva financí, by stráž operovala i v rámci daňové větve.
EURO: O daňové reformě se už dnes pro jistotu nemluví. Existuje alespoň na ministerstvu financí nějaká představa, jak by měla reforma vypadat?
LEGIERSKÁ: Předně je nutné si ujasnit, co to daňová reforma je, neboť zcela zásadní daňová reforma již byla provedena od 1. ledna 1993. Pokud máte na mysli zpracování zcela nových daňových zákonů včetně procesní normy a nové organizační struktury, je daňová reforma již v běhu. Pokud máte na mysli změny sazeb, jejich výši a případně nové pojetí zdaňování příjmů, je to věcí politickou a politici nechť vytyčí mantinely. Pokud se bude reforma dělat v tomto duchu, určitě to bude až po volbách.
Yvona Legierská (45) Funkci náměstkyně ministra financí zastává od letošního dubna. Na ministerstvu má na starosti daňovou a celní problematiku. Pochází z Uherského Hradiště a vystudovala Vysokou školu báňskou v Ostravě, obor ekonomika a řízení hutnictví. Absolvovala i postgraduální kurs oboru ekonomická statistika na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze. Ve státní správě působí od ukončení vysokoškolských studií. Roku 1991 nastoupila na Finanční ředitelství v Ostravě, kde pracovala i ve funkcích vedoucí oddělení nepřímých daní a vedoucí odboru daní a dotací. Yvona Legierská není členkou žádné politické strany.
