Prostor pro oslabení měny není velký
Centrální banka opět trochu překvapila analytiky, kteří očekávali, že stanovení inflačního cíle pro příští rok se bude odehrávat více v režii politických tlaků na měnovou expanzi. Guvernér Tošovský však po Velikonocích oznámil, že po dohodě s vládou si banka stanovila inflační cíl na příští rok poměrně ambiciózně. Čistá inflace by na konci roku měla zůstat v koridoru dvě až čtyři procenta. Je to rázný krok ke splnění cíle pro rok 2005 v rozmezí jednoho až tří procent.
To znamená, že se nenaplní očekávání, podle nichž měla centrální banka ustupovat před inflačními tlaky, které se pravděpodobně objeví na konci letošního roku, a bude tolerovat zvýšení dynamiky růstu cen, aby nepodvázala nevýrazné oživení české ekonomiky.
Tošovský si přitom pro stanovení cíle zajistil podporu ministra financí Mertlíka, který v den guvernérova vystoupení prohlásil, že ministerstvo cíl podporuje a jeho hodnota odpovídá fiskální politice i úsilí vlády o snížení rozpočtového deficitu v příštím roce. To je před projednáváním novely zákona o České národní bance poměrně zásadní příspěvek do diskuse o tom, kterak má být legislativně upravena kooperace mezi vládou a cen–trální bankou. Ukazuje se, že mnohem důležitější než paragrafy je dobrá vůle na obou stranách.
Centrální banka při stanovení cíle přitom počítá jen s velmi pozvolným oživováním ekonomiky. Růst HDP má v příštím roce dosáhnout dvou procent a v dalších letech akcelerovat na 2,9 procenta. Jeho motorem má jednoznačně být zahraniční poptávka.
Přírůstek domácí poptávky by měl vycházet především z oživení investiční aktivity. Reálné mzdy by měly i v příštím roce stagnovat či růst jen velmi mírně, a to při poměrně dynamickém růstu produktivity práce. Ve zpracovatelském průmyslu se počítá vzhledem k přílivu zahraničních investic a postupující restrukturalizací s šestiprocentním růstem. Zato ve službách vzroste produktivita o pouhé procento. Nezaměstnanost by mohla dosáhnout podle východisek použitých při stanovení cíle zhruba jedenácti procent.
Lze očekávat, že toto domácí nízkoinflační prostředí oddálí okamžik, kdy bude nutné zvýšit úrokové sazby. Například analýza Patrie Finance uvádí, že současné nízké sazby by mohly vydržet ještě v první polovině příštího roku.
Naopak končí zřejmě spekulace kolem možného dalšího snížení sazeb a pokusů dále oslabit korunu. Analytici upozorňují, že stanovení cíle znamená, že se Česká národní banka smířila s poměrně pevnou měnou a prostor pro depreciaci kursu je malý. Nedávná velmi úspěšná intervence proti české měně se z tohoto pohledu zdá trochu kontraproduktivní. Podle panelu analytiků z posledního pátku, který organizuje ratingová agentura Standard & Poor s, je očekávání trhu pro korunu v dubnu příštího roku na 35 až 36,5 koruny za euro.
Člen bankovní rady ČNB Miroslav Hrnčíř pro oznámení cíle prohlásil, že měnová politika bude nadále neutrální. Konkrétní kroky je však obtížné předvídat. Měnové prostředí sice ovlivňuje stále poměrně vysoký přírůstek měnové zásoby, ale opačným směrem působí nadále silný, i když v poslední době oslabující kurs měny. Patrně bude nyní hodně záležet na vývoji na světových trzích. Prudké oslabení eura vůči dolaru z konce minulého týdne může vést k pohybům světových úrokových sazeb, což by si mohlo vynutit i určitou reakci České národní branky.
Při diskusích kolem nového inflačního cíle se poměrně často zdůrazňuje, že ČNB stanovila žádoucí hodnoty poprvé také pro index spotřebitelských cen (CPI), a to v rozmezí 4,3 až 5,8 procenta. Banka to zdůvodňuje záměrem přejít v budoucnu v cílování k tomuto ukazateli. První krok umožnila vláda tím, že vydala dokument Výhled změn regulovaných cen do konce roku 2002. Tošovský předpokládá, že cílování indexu spotřebitelských cen je pro veřejnost srozumitelnější, a tudíž zvyšuje kredibilitu centrální banky. Nicméně skutečností zůstává, že tento přechod bude velmi dlouhý, protože nás čekají nejen deregulace, ale také určité daňové pohyby a další cenové vlivy související s konvergencí cenových hladin v České ekonomice a v Evropské unii. Z tohoto pohledu by přechod k CPI naopak snížil předvídatelnost chování centrální banky, neboť ztížil odhad velikosti inflačních tlaků ovlivnitelných měnovou politikou.