Bez EGAP to nepůjde

Exportní financování do problematických zemí je možné...

Exportní financování do problematických zemí je možné. Role státní pojišťovny se ale těžko nahrazuje

Dramatický vývoj světového hospodářství od začátku krize na podzim 2008 se výrazně promítá do teritoriálních změn v poptávce po zboží českých exportérů. ČKD Group během zhruba posledních dvou let zaznamenala, že investiční apetit vzrostl zejména v zemích bývalého SNS (Ukrajina, Bělorusko), Blízkého východu (Sýrie) i v exotických afrických zemích (Súdán, Angola). Všude tam se objevil zvýšený zájem o dodávky firmy.

Bludný kruh

Investiční a infrastrukturní projekty v těchto teritoriích, jako například elektrárny, městské spalovny, čističky odpadních vod a další, ale přinášejí potřebu hledání nových cest v exportním financování. Základní podmínkou pro zajištění takového typu financování je především získat banku. Ta však finance poskytne jen v případě pojištění rizika, a to v České republice konkrétně znamená za účasti státní pojišťovny EGAP. Jenže zmíněné země jsou bohužel obvykle zařazeny v takzvané kategorii 7, což v praxi znamená extrémně obtížnou pojistitelnost. Současně také musí být často splněna takzvaná podmínka „grant elementu“, což ve stručnosti znamená závazek poskytnutí finanční podpory českého státu pro tyto země. A to je opět složité, neboť v rámci státního rozpočtu na příslušný rok musí být pro tento druh podpory zajištěn dostatečný zdroj finančních prostředků. A to v době všeobecných fiskálních úspor není prioritní kategorie. Jak tedy z tohoto bludného kruhu ven? Podívejme se nejprve stručně na strukturu těchto instrumentů.

EGAP a zase EGAP

Banky velmi komplexně vyhodnocují a posuzují bonitu zákazníků, jak privátních investorů, tak státních společností. Jako zajištění zákazníka požadují garance. A to buď ve formě státní nebo holdingové společnosti, podle toho, jak samy vyhodnotí bonitu příslušné garance. Dále samozřejmě posuzují návratnost projektu, jeho ekologický dopad, zajištění kontraktů na dodávky či odběry příslušného média apod. V podstatě dnes již není téměř možné získat takzvané „čisté projektové financování“, tedy že například elektrárna se splatí ze svých výnosů. Vždy je nutná kombinace jak přijatelné návratnosti projektu, tak i takzvaná bonitní garance. Ta pro banku znamená zajištění rizika v případě, že investor nebude úvěr z jakýchkoli důvodů splácet. Potom nastupuje ručitel – výstavce garance. Cena financování do zmíněných zemí je samozřejmě jiná než do méně rizikových teritorií. Banky do své marže zahrnují rizikovou přirážku vzhledem k teritoriu. Pojištění EGAP pak v tomto případě dosahuje samozřejmě významné částky za krytí rizika z důvodů nesplácení. Samostatným tématem při dodávkách do těchto teritorií je pro dodavatele, jako je ČKD Group, vystavení bankovních garancí, ať už za poskytnutou akontaci, za dobré provedení či za garanční dobu. Obvykle je nutné získat též předexportní úvěr na platby dodavatelům a pokrytí vlastních nákladů či na vystavení takzvaných importních akreditivů. Jenže i když v současné době naše skupina disponuje dostatečnými úvěrovými rámci pro zajištění těchto produktů, striktní podmínkou bank pro export, a to obzvláště do rizikovějších zemí, je opět zajištění – formou pojištění EGAP.

Model ČKD

Jakou cestou jde ČKD Group? Z našeho pohledu je při pokrytí financování nejdůležitějším úkolem zajištění plateb od zákazníka. Dnes jsou na těchto trzích nabízeny různé možnosti od hladkých plateb přes vystavení akreditivů až po poskytnutí záloh v různé výši. V ČKD Group jsou jasně stanovena pravidla, podle nichž tyto platby musí být vždy zajištěny, a to obvykle kombinací zálohy a vystavením akreditivu od bonitní světové banky. My finančníci však vždy „zápasíme“ s obchodníky, protože zákazníci často nabízejí velmi nestandardní podmínky zajištění plateb resp. nezajištění plateb. Naším heslem je „dodat a dostat zaplaceno“. Podmínky kontraktu proto vždy již v počátečních fázích konzultujeme s financujícími bankami. Tím eliminujeme situaci, kdy je sice kontrakt již uzavřen, nicméně bez možnosti zajištění vystavení záruk, předexportního úvěru, popřípadě získání exportního financování pro zákazníka, což jsou obvykle stejně odkládací podmínky pro nabytí účinnosti již podepsaného kontraktu. Vyjmenovaná teritoria a řada dalších podobných zemí představují nejen pro ČKD Group, ale i pro řadu dalších exportérů v Česku obrovský potenciál. Na druhé straně to však logicky přináší i poměrně značnou míru rizika. Za nás mohu prohlásit, že vždy velmi striktně vyhodnocujeme rentabilitu potenciálního kontraktu a jeho rizikovost versus reálné možnosti získání exportního financování pro zákazníka v případě, kdy sám nemá vlastní zdroje. Případně též versus zajištění vystavení záruk za dodávky a získání předexportního financování.

Úloha komerčních bank

I když se nám daří se na těchto trzích uplatnit, přesto bych ráda apelovala na zcela nenahraditelnou roli státní pojišťovny EGAP, která však dlouhodobě řeší problém dostatečnosti limitů na pojištění pro jednotlivá teritoria. Samozřejmě velkou podporu pro export do těchto teritorií z bankovního pohledu zajišťuje také ČEB, mající jako státní banka širší možnosti ve srovnání s komerčními bankami. V současnosti z praxe pozoruji nárůst poptávky komerčních bank na financování našich projektů, což je velmi pozitivní i vzhledem k poklesu nákladů s financováním spojených. Přesto EGAP je vždy nutnou, a někdy prakticky téměř nenahraditelnou podmínkou. Exportní financování do složitých teritorií je sice náročné, ale rozhodně představuje velkou výzvu nejen pro mě osobně nebo pro ČKD Group. Kdyby ale věci byly jednoduché, dělali by je všichni. A výhodou českých průmyslových firem by určitě mělo být umět nabídnout to, co jiné země nedokážou.