Rusové považují EU za obchodní společenství, které stále více kontrolují
Dnešní vztahy Evropské unie a Ruska sice zcela dramatické nejsou, ale přesto tvoří její nejvážnější problém. Většinou se však buď z neznalosti, nebo z potřeby uklidnit veřejnost pravý stav věcí zakrývá a existuje snaha vyvolat iluzi, že obavy z Ruska nejsou na místě - že mnoho ruských výpadů vůči unii je pouze odrazem vnitřních politických konfliktů souvisejících s nástupnictvím po ruském prezidentu Vladimiru Putinovi. Vedoucí představitelé EU však vědí, že celá škála problémů unie s Ruskem je vážná, a proto se snaží situaci uklidnit. To se jim však nedaří.
Skutečný problém.
Předsednictví Portugalska Evropské unie ve druhé polovině roku 2007 bylo sice ve znamení konečné dohody o reformní smlouvě, ale sami představitelé tohoto státu hovořili o tom, že největším problémem EU jsou vztahy s Ruskem. Na summitu EU a Ruska v portugalské Mafře 26. října 2007 se zcela odhalil pravý stav věcí. Předchozí odvážná kritika ruského dodržování občanských práv od německé kancléřky Angely Merkelové zhoršila vztahy mezi Německem a Ruskem. Jejich hlavním rysem byla za bývalého kancléře Gerharda Schrödra snaha vyjít Rusku ve všem vstříc, jen aby ruská strana nadále obstarávala Německo a Evropu plynem a ropou a byla otevřená německým investicím. Skutečným problémem Evropské unie je však to, že do ní stále více vstupují ruské investice a podílejí se na mnoha evropských, především německých koncernech.
Ruská snaha.
Portugalci a další představitelé unie si na summitu v Mafře znovu uvědomili, že Rusko vlastně nevidí v EU nebezpečný politický nebo vojenský faktor ve svém sousedství, ale že ji považuje za užitečné obchodní společenství, které má stále více pod kontrolou. Důležitá je surovinová oblast, již však obě strany chápou trochu jinak. Pro Evropskou unii je Rusko důležitý partner v obchodu se surovinami, protože od něj odebírá 26 procent plynu, osmnáct procent ropy a sedmnáct procent uhlí z celkové své spotřeby. To nejsou žádné kritické veličiny, a proto je z ruské strany podstatnější snaha koupit si jednotlivé národní firmy na zpracování a distribuci surovin a v důsledku toho více proniknout do dotyčných zemí. Vůdčí roli v tomto ohledu hraje Gazprom, jehož současný předseda dozorčí rady Dmitrij Medvěděv se s největší pravděpodobností zanedlouho stane novým ruským prezidentem.
Dlouhodobá strategie.
Ruská strana má přitom vypracovanou dlouhodobou strategii, spočívající ve snaze spojovat či kombinovat politický a surovinový vliv, aby dosáhla státních zisků, které by byly z větší části použitelné v nových velmocenských hrách na celém světě. Nejčastějším omylem nejen v Česku, ale i jinde je, že se Rusko nechce v Evropě vzdát svých bývalých imperiálních pozic a chystá se je obnovit. Rusko je však dnes geopoliticky orientováno jinam, do Asie. Směřuje ke spolupráci s Čínou, Indií a dalšími vzmáhajícími se mocnostmi a Evropskou unii vidí jako chromou kachnu, která není schopná si ani definovat vlastní zájmy a cíle, ani se na nich shodnout a důsledně je sledovat.
Pochopitelná pochvala.
Na portugalský summit EU a Ruska přijel s Putinem i jeho poradce a pověřenec pro unii Sergej Jastrzembski, který pochválil portugalské předsednictví, protože Portugalci na rozdíl od jiných nechtěli Rusko poučovat. To ovšem bylo logické, protože když předsedá nějaká malá země unie, je předem jasné, že se ničeho podstatnějšího nedosáhne. S malým Kašpárkem sice lze hrát velké divadlo, ale v mezinárodní politice to určitě neplatí. Naposled malé státy - Belgie, Nizozemsko a Lucembursko - hrály významnou roli na počátku evropské integrace, v dnešním světě to však už možné není.
Summit nepřinesl žádné výsledky. O sporném protiraketovém deštníku v Česku a Polsku nechtěly unijní státy jednat a odkázaly na summit NATO-Rusko a druhé velké téma Kosovo zajímalo především ruskou stranu.
Otázka Kosova.
Ostatně unijní státy ani v této otázce nejsou jednotné, což je předzvěst toho, jak to s Kosovem možná nakonec dopadne. Uznání suverenity Kosova není v souladu s mezinárodním právem a ruská politika je v této záležitosti jednoznačná. Rusko a Srbsko neuznají vyhlášení nezávislosti této srbské provincie a budou postupovat společně v odvetných opatřeních. Jejich jádro bude spočívat v ekonomických opatřeních, což na prvním místě budou dodávky plynu na Balkán. Gazprom již dnes hraje klíčovou roli ve vytváření energetické závislosti Balkánu na dodávkách ruského plynu. Naopak unie se snaží vytvořit společný energetický trh s využitím vlastních zdrojů v tomto regionu. Kosovu, které je, co se týká plynu, elektřiny a vody bezmocné, to však mnoho nepomůže.
Řešení v nedohlednu.
Rusko nabídlo Srbsku, že Gazprom odkoupí hlavní státní energetický koncern, otevře nový plynovod přes tuto zemi do Evropy, a tím jí dodá novou hospodářskou a politickou moc na Balkáně. Evropská unie je zděšená. Uvědomuje si totiž, že když podpoří vyhlášení nezávislosti Kosova a převezme tím velkou část odpovědnosti, vzniknou jí nové netušené problémy. Ano, Srbsko je dnes sice vojensky bezmocné, ale řešení, které by unie opravdu potřebovala - aby se vydalo na cestu do ní, a tím se začaly řešit problémy celého regionu -, se v případě uznání Kosova vzdaluje do nedohledna. Opět se tedy ukazuje, že bez ekonomické účinnosti má politika omezené možnosti.
Popisek: Zatím neúspěch. Na summitu EU-Rusko v portugalské Mafře se vedoucí představitelé unie - předseda Evropské komise José Manuel Barroso (první zleva), José Sócrates (druhý zprava), premiér Portugalska, které ve druhém pololetí 2007 předsedalo Evropské unii, a vysoký představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Javier Solana (první zprava) - snažili s ruským prezidentem Vladimirem Putinem uklidnit vztahy s Ruskem. Moc se jim to však nepodařilo.
