Odvětví doufá, že vlnu největších krachů má za sebou. Textilkám, které osekaly náklady, prošly změnami a inovují, se daří
Tiba, Perla, Joka, Jitex, to je pouze pár jmen známých českých textilek, které v posledních letech nedobrovolně skončily. Letos koncem srpna k nim přibyla i tanvaldská Seba T. V září s ní bylo na návrh dlužníka zahájeno insolvenční řízení.
Ještě před patnácti lety podnik zaměstnával 1200 lidí. Vyráběli hlavně sypkoviny a lůžkoviny a také materiál pro profesionální ošacení pro armádu, policii nebo hasiče. V posledních letech však podnik přestal produkovat příze a tkát. Látky pouze nakupoval a zpracovával. I když v loňském roce realizoval zakázky za 166 milionů korun, jeho hospodaření skončilo ztrátou 41,5 milionu korun.
Místo výrobní haly trhoviště Krachy českých textilek mají někdy trpkou dohru. Nejenže po nich zůstaly nenaplněné podnikatelské ambice, mnohdy i obří dluhy a zklamaní lidé, kteří přišli o práci. Samotné objekty se staly pro soukromé majitele, případně obce zátěží. Ani realitní makléři si s nimi nevědí rady. Z rozsáhlých areálů se stávají dočasná parkoviště, sklady. Například desítky výrobních budov Slezanu, kdysi největšího českého výrobce tkanin, jsou na Frýdeckomístecku stále na prodej. Pronajímají si je dodavatelé automobilky Hyundai. V prostorách bývalé kutnohorské textilky Modena fungovala nějakou dobu vývařovna levných jídel, dealer elektroniky a občas se tam pořádaly i trhy. Všichni si oddechli, když se areál nacházející se v samotném historickém centru města podařilo výhodně prodat. A to dokonce investorovi, který měl konkrétní představu o jeho využití.
Lidé z oboru však doufají, že textilní průmysl má snad největší vlnu krachů za sebou. „Situace se o něco zlepšila. A to i díky tomu, že čínské zboží a vůbec asijské zdražuje. Není totiž pravda, že pouze Číňané likvidují textilky v Evropě. Jsou to také Indonésané, Malajci, Indové, Pákistánci a Turci,“ vysvětluje Karel Havlíček, šéf Asociace malých a středních podniků a ředitel společnosti Sindat, která spravuje tři textilky.
Také podle Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK) se tempo úbytku podniků v odvětví ve srovnání s předchozími roky u nás zpomalilo. Textilních a oděvních firem lze momentálně v České republice napočítat kolem 420. „To, že firma zkrachuje, neznamená, že padá celé odvětví.
A naopak, když má odvětví dobré ekonomické výsledky, neznamená to, že je mají všichni,“ říká Jiří Kohoutek, prezident ATOK. V loňském roce se zvýšily tržby textilního průmyslu ve srovnání s rokem 2010 o deset procent. V letošní prvním pololetí o dalších 2,5 procenta.
Kladnému výsledku pomohla hlavně produkce textilu, výroba oděvů naopak o 4,3 procenta klesla. „Když hodnotíme českou ekonomiku, tak i těch 2,5 procenta je dobrý výsledek. Žádné drama se u nás nekoná,“ dodává Kohoutek.
Trouba ve vedení je k ničemu Jak si stojí český textilní průmysl dnes? Záleží, jaký parametr se vybere. Když se vezme vývoj za posledních dvacet let, tak tržby celého odvětví jsou na tom přibližně stejně. Podle údajů ATOK to ročně stále představuje kolem 40 až 50 miliard korun. Posuzuje-li se zaměstnanost, tak jsou na tom textilky hodně špatně. Z 250 tisíc lidí, kteří v nich pracovali dříve, jich dnes lze napočítat kolem 55 tisíc.
Textilní odvětví prošlo v posledních patnácti letech velkými zkouškami. Jednou z prvních byla privatizace. „Ta vlna v devadesátých letech, kdy všichni chtěli vlastnit nejdříve samoobsluhy, později benzinky a nakonec fabriky, vzala zasvé. Trh fungoval jinak, byla malá nabídka, velká poptávka a kupovalo se hrozně draze,“ vzpomíná Havlíček. Podle něj podnikatelé mnohdy projekty „přepláceli“, a to i díky tomu, že banky v té době dávaly poměrně bezproblémově úvěry. Některé textilky do toho vrazily spousty peněz a nadlouho se zadlužily. Když pak trh začal klesat, nebyly schopny splácet investiční úvěry. Řada z nich navíc musela nakoupit nové vybavení, stroje, provést celkovou rekonstrukci, investovat do obchodu. To vše je stálo další peníze, často cizí. Navíc privatizace probíhala v době, kdy Čína ještě nebyla zásadním konkurentem. Kobercový nálet čínských firem začal až na konci devadesátých let.
„Firmy si připravily byznys pro tuzemský anebo středoevropský trh, a to v nějakých cenových relacích. Správně odhadly konkurenční tlaky z Německa, Francie, z východní Evropy, ale netušily, že trh zaplaví Číňané s třetinovými cenami,“ dodává Havlíček. To byla pro textilky další rána.
Pravda také je, že ne všechny podniky měly kvalitní management, jenž by se uměl vyrovnat s novým zadáním. „Museli jsme změnit řízení nákladů v našich firmách, systém řízení trhu, přístupu k zákazníkům, investiční politiku. Prostě jsme museli najít kvalitní lidi. Nestačí nasypat do podniku peníze.
Když vám to pak řídí trouba, tak je to k ničemu a o peníze přijdete,“ vysvětluje ředitel Havlíček. Tento přístup se společnosti Sindat vyplácí.
Její firma Sintex se závody ve Skutči a v České Třebové, vyrábějící úplety, z nichž se šije sportovní oblečení a oblečení pro volný čas, má dnes obrat téměř 200 milionů korun. Další továrna Tylex, vyrábějící nedaleko Brna záclony, krajky a doplňkově i technickou textilii, má obrat kolem 120 milionů korun. Nepřátelská liberalizace a globalizace Ne všude to však zvládli a některé textilní podniky byly managementem dokonce i vytunelovány. Ti zodpovědní se naopak museli vyrovnávat se zpevňováním kurzu koruny vůči euru a dolaru, zvyšováním cen energií, vody, výraznou inflací i skepsí finančního sektoru vůči textilkám. Banky totiž mnohdy nechtěly spolupracovat ani se zdravými firmami. Jedna z největších zatěžkávacích zkoušek přišla v podobě liberalizace světového obchodu s textilem a globalizace.
„Textil je velmi náročná obchodní disciplína. EU měla ještě před několika málo lety 27 textilních protokolů s celým světem, které naprosto přesně vymezovaly, za jakých podmínek se může obchodovat mezi Evropou a daným regionem. V rámci Všeobecné dohody na clech a obchodu (dříve GATT, od roku 1995 Světová obchodní organizace – WTO) bylo domluveno přechodné období, které skončilo místo v roce 1977 po několika prodlouženích nakonec až v roce 2005,“ upřesňuje Kohoutek. Poté začala doba divoká. Do Evropy dnes může dovézt prakticky kdokoli cokoli. V našem případě však k tomuto stavu došlo fakticky krátce po revoluci a ne až ukončením posledního kola liberalizace. Ve fungujících státech je ale propojená celnice s finančním úřadem. Nikoli však u nás. Zatímco velké textilní podniky podléhají neustále kontrole úřadů, o podnikatele, kteří dovážejí nekvalitní textil, a navíc jej špatně celně deklarují, se stát dvakrát nezajímá.
V rámci Evropské unie musejí naši výrobci splňovat řadu přísných ekonomických, technických a ekologických kritérií. Nesmějí používat materiály, které jsou jakkoli závadné. „Modrá trika vypadají možná z dálky stejně, ale tu barvu dosáhnete různými způsoby. Podobně jako v potravinářském průmyslu. Kdyby mělo oblečení stejné etikety jako potraviny, lidé by se divili, co všechno to obsahuje,“ upozorňuje Petr Nobst, člen představenstva a finanční ředitel podniku Pleas. Střední generace zcela jistě pamatuje kvalitní spodní denní a noční prádlo této značky. Na rozdíl od mnoha, po nichž zůstaly chátrající budovy a „ostalgie“, vyrábí Pleas i dnes, a to hodně kvalitní zboží. Oblékat by mohl celou republiku. V průměru vyprodukuje dvanáct milionů kusů ročně. Drtivá většina zboží jde však na export.
„Před rokem 1990 jsme byli Škodovka, teď jsme takové Audi anebo Mercedes. Dokážeme vyrobit i Porsche. To není vůbec problém. Otázkou zůstává, kdo by tak fajnové úplety zaplatil,“ dodává Nobst. V továrně v Havlíčkově Brodě panuje řád, všude je čisto. Výrobní proces má svoji přesnou logiku. S výjimkou šicí dílny ostatní moderní strojní zařízení nepotřebují k obsluze tolik personálu. „Poslední stroje jsme dostali před pár týdny. Jestli chceme zůstat na trhu, tak je musíme obnovovat,“ dodává ředitel.
Založeno na kvalitě Pleas nešel po roce 1990 cestou jako většina českých textilek. Hned v úvodu se rozhodl najít strategického zahraničního partnera.
Na rozdíl například od rožnovské Loany se mu to vyplatilo. V roce 1994 byla založena aktextilní ciová společnost, v níž německá firma Schiesser (patří ve svém oboru k nejlepším v Německu) získala 85 procent. Zbytek představovaly restituce. Ty se později vypořádaly a v současné době je Schiesser 100procentním vlastníkem. Pleas je také atypický v Čechách tím, že si kromě zpracovávání bavlny, jež u nás neroste, dělá vše sám. „Není to pouze klasické šití. Zpracováváme přízi, pleteme, barvíme, stříháme, šijeme, balíme a expedujeme,“ vysvětluje ředitel podniku. Firma Schiesser investovala v Pleasu více než miliardu korun a postupně podniku předávala i své know-how. Díky tomu začali v Havlíčkově Brodě plést úplety, které dříve neznali. Majitelům se to vyplácí a s výrobou v Čechách jsou nadmíru spokojeni. Přes 95 procent výroby Pleasu představuje 55 procent produkce německé matky, zbytek vyrábí Schiesser v jiných zemích. Pod značkou Pleas se vyrábí pět procent, což z miliardy obratu představuje „slušných“ 50 milionů korun.
Podnik si zakládá na světové kvalitě. Tu pouze v továrně v Havlíčkově Brodě kontroluje denně čtyřicet specializovaných zaměstnanců.
Levné šunty z Asie, které se do Čech vozí ve velkém, nepředstavují pro podnik žádnou konkurenci. „To je jako srovnávat Audi a indické Tatu a říkat zákazníkům, že je to také auto,“ směje se ředitel Nobst. Podle něj by si však lidé měli uvědomit, že například spodní prádlo má člověk na sobě celý den. A chemikálií, které nekvalitní zboží obsahuje, se jedním vypráním nezbaví.
I Pleas si však prošel očistnou kúrou. „Když se v polovině roku 2008 mluvilo o tom, že krize se týká pouze Ameriky, my jsme v té době zavírali první konfekci. Ještě v tom samém roce jsme udělali zásadní kroky, díky nimž se nám daří i dnes,“ vzpomíná Nobst. V roce 2007 měl Pleas v ČR pět vlastních závodů a kolem 1600 zaměstnanců. O rok později podnik uzavřel konfekční závody a zhruba polovinu lidí propustil. V roce 2007 představoval obrat Pleasu přibližně 1,4 miliardy korun, o rok později jednu miliardu 80 milionů, v roce 2009 již pouze 900 milionů korun a v roce 2010 to spadlo na 710 milionů korun. „Loni jsme již měli obrat 900 milionů korun a letos předpokládáme, že budeme mít jednu miliardu 100 milionů korun,“ dodává Nobst s tím, že podnik má dnes 765 zaměstnanců.
Afričané chtějí brokát z Č eska Hospodářská krize roku 2008 se dotkla snad každého textilního závodu v Čechách. Podnik Veba známý svými vysoce kvalitními africkými brokáty tehdy naopak díky rostoucím poptávkám udržel nepřetržitý provoz a rozjel všechny tkalcovské kapacity na maximum.
Těžší časy nastaly pro firmu o dva roky později. „Po čtyřletém období silné konjunktury na hlavních afrických trzích došlo v roce 2010 ke korekci. Obchod s africkými brokáty vyčerpal svoji dynamiku, globální ekonomická krize se se zpožděním přelila i do západoafrických ekonomik,“ vzpomíná generální ředitel a předseda představenstva Josef Novák.
Veba začala žakárské damašky vyvážet pro africké trhy již na konci šedesátých let minulého století. Tehdy však šlo o vývoz zprostředkovaný podnikem zahraničního obchodu Centrotex, který zboží dodával západoevropským reexportérům. „Dodávali jsme oproti německé, rakouské, švýcarské a francouzské konkurenci jen ,levné zboží‘ a byli jsme de facto v pozici dnešních čínských dodavatelů,“ dodává Novák.
Pro zajímavost, prvotřídní brokát Asiaté nevyrábějí. Je to natolik komplexní produkt, že jeho výrobu v nejvyšší kvalitě pro trhy západní Afriky zvládli doposud pouze Evropané. Hlavní konkurenti Veby jsou firmy v Rakousku a Německu.
Ovšem i Veba musela reagovat na změny. Kvůli prudkému zdražování surovin, kdy se pouze ceny bavlny a bavlněných přízí více než zdvojnásobily, snížila výrobu, počet zaměstnanců, utlumila kooperační subdodávky.
Na straně druhé však urychlila technologický a produktový vývoj. Když recese odezněla, byla více než připravena rozjet výrobu opět ve velkém.
Loňský rok byl pro společnost již pátým úspěšným v řadě. Tržby překročily hranici 1,8 miliardy korun, hospodářský výsledek před zdaněním činil přibližně 160 milionů a investice více než dvakrát překročily hodnotu odpisů. Pozitivní trend pokračuje i letos. „Tržby se přiblíží hranici dvou miliard korun, očekávaný hospodářský výsledek i objem realizovaných investic se meziročně téměř zdvojnásobí. Počítáme se ziskem kolem 290 milionů korun a proinvestováno bude přibližně 300 milionů,“ upřesňuje generální ředitel Novák. Veba loni opět nabírala zaměstnance, nyní jich má přibližně 1200. V současné době podnik rozjíždí novou technologii – digitální potisk tkanin. Intenzivně pracuje také na zcela nových programech voálových tkanin a na vývoji nových typů tkanin integrujících charakter a výhody bavlněných brokátů a voálů v jednom oděvním materiálu. V oblasti žakárského vzorování rozjíždí programy bez omezení střídy vzoru či s centrálním panelem, které jsou doposud mimo dosah i nevyspělejší evropské, tj. německé i rakouské konkurence. Podnik posiluje své postavení na afrických trzích, má však v úmyslu uchytit se i na Blízkém východě a ve Střední Asii.
Od textilu k nanovláknům Schopnost přežít pro naše textilky spočívá i v logistice a s tím spojené rychlosti dodávky.
Zmiňovaná firma Sintex pocítila příliv velké vlny materiálu z Číny před sedmi až deseti lety. „Dnes se však k nám zpracovatelé částečně vracejí a nekupují již pouze od Číňanů.
Vědí, že u nás si mohou objednat i menší množství, které jim bude dodáno obratem, a hlavně že jeho kvalita bude konstantní,“ říká Havlíček.
Podle něj jsou vztahy se zákazníky důležité. Stejně tak i doplňování sortimentu komoditami, jež nekončí pouze na spotřebitelském trhu tolik citlivém na cenu. Firma Tylex před pár lety doplnila svůj výrobní sortiment, který představovaly záclony a krajky, technickou textilií. Tím si úspěšně kompenzuje pokles obratu v prvních dvou segmentech.
„Není jiná cesta. Nemá cenu brečet, že se sem dováží tolik zboží z Asie. Musí se něco dělat,“ vysvětluje ředitel Sindatu. Jak však dodává, přeorientovat se z komerčních textilií na technické nejde z roku na rok. „Dá se to udělat v horizontu čtyř až pěti let. A to je ten trend, který udržujeme,“ radí. Výhodou však poté je, že na průmyslovém trhu není cena jediným vodítkem. Aby někdo dodával pleteninu například do automobilky, musí splnit desítky kritérií, včetně těch cenových. Je to jiné než někam dodávat trička.
„Neskákal bych sto metrů do vzduchu, že jsou krize za námi, ale byl bych optimističtější než před deseti lety. Pokud si však firmy udrží kvalitu produktů, budou se snažit doplňovat sortiment novými výrobky a nebudou válčit pouze o cenu, ale opřou to o určitou službu nebo znalost, přidanou hodnotu, tak by textilní průmysl měl do budoucna spíše posilovat než ztrácet, v některých komoditách se očekává i mírný nárůst, “ domnívá se Havlíček.
Asociace malých a středních podniků, kterou řídí, se snaží ukazovat firmám cestu, jak přežít. Jak a v čem například inovovat. „Změna musí nastat u nich. Musejí změnit způsob obsluhy trhu, řízení financí, výroby a kvality. A také musejí neustále měnit produkty,“ dodává.
„V Sindatu jsme šli dokonce tak daleko, že vyvíjíme nanovlákna. S podporou Technické univerzity Liberec jsme dosáhli toho, že jsme první na světě, kdo umí reprodukovatelně vyrobit dutá nanovlákna. Ta se poté plní speciálním aditivem, například krevními deriváty anebo farmaceutickými přípravky. Chomáče těchto nanovláken jsou nosičem, ve kterém ideálně rostou třeba kmenové buňky,“ popisuje unikátní výsledky společnosti Nanopharma a klastru Nanoprogres, který sdružuje šestnáct malých a středních firem a několik výzkumných pracovišť včetně zmiňované liberecké univerzity a pražského ČVUT.
Podle prezidenta ATOK prokázalo textilní odvětví v Čechách jistou odolnost. Definitivně však vyhráno nemá. Podmínky se totiž mění neustále. „Teď dokončujeme strategii textilního průmyslu do roku 2025 a jsme plní nápadů a nábojů. Vidíme poměrně slušné šance tohoto odvětví. Vidíme ale i rizika, s nimiž se bezpochyby setká,“ dodává Kohoutek. l
Textilních a oděvních firem lze momentálně v České republice napočítat kolem 420 Cesty českých látek a oděvů
Graf
Vývoz českých textilních výrobků do vybraných zemí za období mezi srpny 2002 a 2012 (v mld. Kč)
pramen: ČSÚ
Oblékají nás Číňané Dovoz textilních výrobků z Číny za posledních 14 let (v mil. Kč)
pramen: ČSÚ
O autorovi| Dáša Hyklová • hyklova@mf.cz
