Přehodnotím své dlouhodobé portfolio, říká soukromý investor
Investiční příležitosti podle Petra Nevického
Sektory
- Technologie, které nahradí zmenšující se zásoby energetických komodit
- Jaderná energetika („Podle mne vůči ní neexistuje reálná alternativa.“)
- Investice do potravinářských společností, protože cena potravin nepochybně poroste.
- Finanční sektor, který se poučí z lekce, již dostal („Předpokládám, že tyto investice na dobu dvou, tří let budou poměrně bezpečné.“)
Regiony
USA „Krize, která byla vyvolána rizikovými hypotékami, je sice obrovská, ale nezasáhla žádný fundament americké ekonomiky.“ Evropa „Dlouhodobé investice mám teď více v Evropě.“ Rusko „Rusové se momentálně chovají pragmaticky a rozumně. Kdyby se tak ale nechovali, mohli by způsobit velký problém.“ Čína „Rozhodně nemá zájem na poklesu americké ekonomiky.“
Před více než deseti lety byl Petr Nevický jako spolumajitel české softwarové firmy APP účastníkem historické transakce. Bylo to poprvé, kdy do IT společnosti v Česku vstoupil významný private equity fond (fond soukromého kapitálu) – americký Warburg Pincus. Tento fond během následujících let spojil své podíly v různých softwarových firmách po celé zeměkouli, vznikla nadnárodní společnost Ness Technologies, s níž fúzovala i APP. Vše vyvrcholilo vstupem Nessu na americkou technologickou burzu Nasdaq v roce 2004. Tím také fakticky skončila jedna kapitola v životě podnikatele Petra Nevického, byť dosud zůstává šéfem dozorčí rady evropské části Nessu, jež má sídlo v Praze. Kromě toho je ovšem velmi úspěšným soukromým investorem.
EURO: Co pro vaše investování znamená současná úvěrová krize? Obáváte se možné recese v Americe, nebo nyní naopak očekáváte nové příležitosti? NEVICKÝ: Přehodnotím své dlouhodobé portfolio. Musím si vybrat segmenty, které se budou v příštím období rozvíjet. Před dvěma lety jsem dospěl k názoru, že nahoru půjdou komodity, zejména ropa - vzhledem k rozvoji Číny a Indie.
EURO: To se potvrdilo. NEVICKÝ: Ano. Stačí se zajet podívat do Indie a člověk hned vidí, jakým tempem se rozvíjí a co vše bude k tomuto rozvoji zapotřebí. Bylo naprosto jasné, že ceny komodit porostou. Takže část mých investic byla v komoditách, část v realitách a část klasicky ve společnostech, jejichž tržní hodnota byla mnohem nižší než jejich takzvaná reálná hodnota. Nyní si myslím, že ze střednědobého hlediska jsou již komodity na vrcholu. Nepředpokládám, že by cena ropy stoupala třeba na 200 dolarů. Možná se nějakou dobu udrží na sto dolarech. Kdyby ceny surovin měly dále dramaticky růst, tak by to nepochybně vedlo k velkému hospodářskému propadu. To už by svět asi nevydržel. Spíše očekávám, že se budou rozvíjet technologie, které nahradí zmenšující se zásoby některých komodit.
EURO: Půjdete ve stopách bývalého amerického viceprezidenta Ala Gorea? Věříte zelenému byznysu? NEVICKÝ: Vidím příležitosti spíše v jaderné energetice. Také mne velice lákají některé úsporné technologie. I když to dnes možná zní jako chiméra, věřím technologiím na uchovávání a akumulaci energie. Podle mne se vyplatí investovat i do potravinářských společností, protože cena potravin nepochybně poroste. Nejen proto, že v Americe mají poměrně bláznivé nápady a chtějí nahrazovat ropu biopalivy. Poptávka po potravinách poroste právě díky tomu, že se budou dramaticky rozvíjet Indie, Čína a možná i některé africké a jihoamerické země. Lze samozřejmě investovat buď do potravinářských fondů, nebo přímo do společností ve Spojených státech. Dobrou příležitostí jsou možná také geneticky modifikované potraviny. To je ale problematická investice, protože pro část společnosti jsou nepřijatelné. Stávají se tedy politicky nepřijatelnými. Kontroverzně bych si vsadil i na finanční sektor, protože ten teď dostal během krize rizikových hypoték velkou lekci. Finanční společnosti projdou restrukturalizací, jejich byznys se stane solidnějším. Budou se více věnovat řízení rizik. Celé odvětví se ozdraví. Jeho tržní hodnota dost poklesla, v některých případech o třicet procent. Ale finanční sektor se z oné lekce poučí, takže předpokládám, že investice na dobu dvou tří let budou poměrně bezpečné.
EURO: Mluvil jste o politickém aspektu v případě geneticky modifikovaných potravin. Neplatí to ale také u jaderných elektráren, které jste zmínil jako první? NEVICKÝ: Tam samozřejmě také. Ale podle mne vůči jaderné energetice neexistuje reálná alternativa. Svět potřebuje hodně levné energie, která bezprostředně neničí globální prostředí.
EURO: Ve chvíli, kdy už jaderná elektrárna stojí, vyrábí elektřinu nejlevněji. Ale investice do jaderných elektráren se mohou prodražit, do nákladů bude nutné započítat také výdaje na úložiště jaderného odpadu a budoucí likvidaci elektráren. Ani velké investiční či rozvojové banky se do takových projektů příliš nehrnou. NEVICKÝ: Je tomu tak právě proto, že tady chybí politická podpora. Západoevropská - a částečně i americká veřejnost - je proti jaderným elektrárnám. Mnohé pořád straší černobylská katastrofa. Vývoj jaderných technologií byl přerušen možná na dvacet let. Když se podíváme na technologický vývoj v jiných oborech a na to, čeho všeho se za těch dvacet let dosáhlo, tak můžeme předpokládat, že už dnes jsme mohli mít mnohem bezpečnější, stabilnější a levnější energii z jaderných elektráren. Jestliže se politici dohodnou, že je rozumné v této oblasti investovat, investoři uvidí, že se jim peníze vrátí. Když to neuděláme, jaké alternativy nám zbývají? V Norsku se teď buduje první osmotická elektrárna. Pak je tu energie z mořských proudů, vln a podobně. To vše jsou ale nepříliš vyzkoušené zdroje, jejich vývoj je v úplných počátcích.
EURO: Možná u slunečních elektráren se dá očekávat určitý pokrok. NEVICKÝ: Možná. Díky subvencím, které poskytuje třeba Německo, možná zaznamenáme nějaký technologický průlom. Někdo třeba přijde se solárním článkem, který bude měnit energii světla na elektřinu s devadesátiprocentní účinností, bude flexibilní a bude se levně vyrábět. Něco podobného se párkrát v minulosti stalo. Na to ale nemůžeme spoléhat.
EURO: Vraťme se k americké ekonomice. Co soudíte o skeptických scénářích jejího budoucího vývoje? NEVICKÝ: Myslím, že se nedá očekávat skutečná krize, jakou by byl třeba pokles hrubého domácího produktu po dobu šesti měsíců v řadě.
EURO: Takže jen jedno čtvrtletí? NEVICKÝ: Spíše bych očekával zpomalení růstu. Americká ekonomika je dnes přece jen lépe řízena, šéf Fedu (centrální banky) Ben Bernanke a jeho spolupracovníci už mají za sebou nějaké zkušenosti. Americká ekonomika navíc není jedinou na světě. Závislost zbytku světa na Americe není stoprocentní a růst v jiných částech planety může pomoci americkým společnostem. A hlavně si myslím, že ta krize, která byla vyvolána rizikovými hypotékami, je sice obrovská, ale nezasáhla žádný fundament americké ekonomiky.
EURO: Dost se píše o riziku, že ve Spojených státech budou méně investovat asijské centrální banky, což by mohlo být nepříjemné. NEVICKÝ: Doufám, že všichni budou mít dost rozumu. Riziko spatřuji spíše v tom, že pro americké spotřebitele dramaticky zdraží ropa. Dokud ji Američané kupují v dolarech, tak je to až tak moc netrápí. Státy Blízkého východu mají pevnou vazbu svých měn na dolar.
EURO: Některé z nich tento systém opouštějí. NEVICKÝ: Ano. Kdyby ho tyto země opustily, je to pouze první krok, který je sám o sobě špatný. Ale kdyby začaly ropu prodávat a oceňovat ve svých měnách nebo v jiné měně - třeba v jüanu, euru nebo něčem jiném -, pak by se při nízkém kurzu dolaru skokově zdražila cena ropy v Americe. A to by pravděpodobně vedlo k poklesu spotřeby amerických domácností. Ten by se zase projevil poklesem importu z Číny, potíže americké ekonomiky by se přenesly do Číny a dalších států světa, které mají obchodní styky se Spojenými státy. Amerika je momentálně největší spotřebitel světového zboží.
EURO: Tím naznačujete, že Čína ani další státy nemají zájem na poklesu americké ekonomiky. NEVICKÝ: Čína rozhodně ne. Státy Blízkého východu by pravděpodobně vydělaly krátkodobě, ale dlouhodobě by prodělaly. Takové iracionální rozhodnutí by mohl udělat snad Hugo Chávez ve Venezuele, doufám, že Írán nikoliv. Odhaduji, že státy Blízkého východu to neudělají. Je každopádně dobré, když jsou všechny tyto země nějak zapojeny do celosvětového hospodářství. To bohužel tolik neplatí o Rusech, u nichž je ta vazba jednostranná, protože především prodávají svou ropu a plyn. Nevadilo by, kdyby Rusko sílilo na základě rozvoje vlastního hospodářství a kdyby bylo integrální součástí světové ekonomiky. Ale Rusko získává finanční zdroje z vyspělých zemí tím, že prodává své suroviny. De facto vydělává na mezinárodních krizích, na mezinárodním napětí na Blízkém východě. Vztah Číny ke zbytku světa je mnohem zdravější, protože je na něm závislá. Čína nepotřebuje žádné krize.
EURO: Rusové ale přinejmenším potřebují zahraniční trhy. NEVICKÝ: Rusové se momentálně chovají pragmaticky a rozumně. Kdyby se tak nechovali, mohli by způsobit velký problém. Nebezpečné by bylo, kdyby se do prezidentského křesla v Kremlu dostal extremista, který by řekl – v příštích dvaceti letech budeme vydělávat na ropě a její cenu vyženeme tak, že zbohatneme.
EURO: Hovořil jste o současných vyhlídkách americké ekonomiky. Jestliže ale uvážíme delší časový úsek, třeba od začátku tohoto století, větších či menších krizí bylo více. Splaskla bublina nadhodnocených internetových firem, propukly finanční skandály typu Enron, po teroristických útocích z 11. září následovalo vojenské přetížení Ameriky, které svým způsobem bylo také přetížením ekonomickým. Teď přišly problémy rizikových hypoték, pokles dolaru. Nesignalizuje toto vše dlouhodobější ústup Ameriky z dříve dobytých pozic? NEVICKÝ: Toto téma mne velmi zajímá. Svět se vyvíjí k multipolární situaci, v budoucnu nebude dominovat jediná supervelmoc. Poučná je historie dřívějších impérií. První celosvětové impérium, nad kterým slunce nezapadalo, bylo španělské. Španělé ovládli zemi. Anglické impérium později ovládlo moře, Angličané měli nejlepší námořní flotilu na světě. Po sebevraždě Evropy ve dvou světových válkách přišli Američané a dominovali díky tomu, že ovládli vzduch. Vývoj technologií zase pokročil, Američané mají nejlepší letectvo. Otevřenou otázkou je, kdo ovládne vesmír, nebo alespoň blízký vesmír.
EURO: Tam mají také dobře nakročeno Američané. NEVICKÝ: To mají, ale také Číňané se chystají přistát na Měsíci. Když ovládnete tu slupku kolem Země, získáte určitou dominanci a navíc technologický náskok. Ale především si myslím, že dnešní svět směřuje k nějakému multipolárnímu uspořádání. Je evidentní, že zdroje zeměkoule dosahují svých limitů. Nemyslím tím jen ropu a plyn, ale také moře, ryby, potraviny, čistý vzduch. Bezhlavá expanze končí. Skoro bych řekl, že místo toho amerického „go invest, young man“, místo představ, že můžete získat úplně všechno - zemi, bohatství, cokoliv -, nyní převládne spíše taková ostrovní mentalita. Ostrované vědí, že zdroje jsou omezené a chovají se podle toho. Vědí, že se nakonec musejí dohodnout. Myslím, že časem se začne uplatňovat princip omezené suverenity. Když Číňané začnou spotřebovávat a pálit více uhlí, budeme i my žít ve znečištěném ovzduší. Dosud měl suverénní stát svoji armádu, hospodářství, měnu i zahraniční politiku. Budou se ale muset dohodnout pravidla, která tuto suverenitu omezí. A to pravděpodobně povede k vytvoření multipolárního světa, v němž budou dominantními hráči Amerika, Evropa, Čína, Indie a Rusko. Ti se prostě budou muset dohodnout.
EURO: Takže z našeho pohledu princip omezené suverenity nahrává zastáncům evropské integrace? NEVICKÝ: Každopádně. I když Evropa je malý hráč z hlediska toho, co vše se odehraje.
EURO: S kritikou, že Česko a další evropské země přenášejí příliš pravomocí do Bruselu, tedy nesouhlasíte? NEVICKÝ: Je nutné si ujasnit, co vlastně od Evropy očekáváme, co je smyslem evropské integrace. Já jsem zastáncem integrace, velký evropský trh je rozhodně výhodnější pro podnikání než malé národní trhy. Aby jednotný trh pořádně fungoval, musejí být odstraněny celní bariéry, zavedena jednotná měna a stanovena určitá pravidla, která musí někdo vynucovat – tedy nějaké bruselské centrum. Na evropské nadnárodní úrovni by se měly řešit problémy, které se tam dají řešit efektivněji.
EURO: Spor se vede ale také o to, zda by nestačila spolupráce mezi státy, zda je nutné, aby za tyto věci byly odpovědné evropské orgány v Bruselu. NEVICKÝ: Přesně tak. Když to postavíte na spolupráci mezi státy, tak žádnou Evropu ani Brusel nepotřebujeme, protože na všechno budou bilaterální nebo multilaterální smlouvy. Problém je v tom, že každou takovou smlouvu můžete vypovědět, když vám přestane vyhovovat. A nebude nikdo, kdo by vás donutil, abyste splnil závazky. Ale zkuste podnikat nebo uskutečnit jakoukoliv větší společenskou změnu v takovém prostředí, kde není jisté, že se vše za chvilinku nerozpadne. Bez centrální autority nemůže takový model fungovat. To, co mi chybí, je přesnější rozdělení kompetencí – co je lepší dělat na evropské úrovni v Bruselu, co na úrovni národních států a co na úrovni regionů.
EURO: Společnou měnu tedy také považujete za nezbytnou. Jste pro rychlé zavedení eura i v Česku? NEVICKÝ: Ano, protože je to další krok k vytvoření celoevropského jednotného trhu. A z podnikatelského světa odstraníte další nejistotu. Nemusíte se zabývat zajišťováním proti kurzovým pohybům. Má to i určitý psychologický dopad, protože se stanete součástí eurozóny a můžete daleko lépe obchodovat, podnikat s lidmi v jiných zemích. Umožníte českým firmám, aby snáze expandovaly po celé Evropě. Vezměte si příklad firmy jako Ness Technologies, která působí ve více evropských zemích. V Británii máte libru, v Nizozemsku euro, ve Švýcarsku frank, v Česku korunu, na Slovensku slovenskou korunu, v Maďarsku forint, v Rumunsku lei. V tom všem vedete účetnictví, máte různá účetní pravidla, musíte se zajišťovat pro kurzovým pohybům, přemýšlet o tom, v jaké měně stanovíte mzdy. A může se stát, jako třeba v minulých letech v Maďarsku, že centrální banka jednoho státu najednou dramaticky zvedne úrokové sazby. Měna se naprosto dramaticky zhoupne. Zavedení eura by také znamenalo, že bude zase o něco jednodušší získat zdroje financování ze zemí eurozóny pro podnikatelské projekty v Česku.
EURO: Nejvíce investujete v Americe. Není to přece jen projev nedůvěry vůči evropské ekonomice? NEVICKÝ: Nemohu říci, že bych Evropě nevěřil. Americký ekonomický model je však bezesporu dravější a výkonnější. Společnost, které se nedaří, se tam velmi rychle zlikviduje a její hodnoty – lidi, budovy, materiály – se převedou těm úspěšnějším. Bankrotový zákon se tam uplatňuje lépe než v Evropě. Kromě toho je spousta dalších parametrů evropské ekonomiky, které by se měly zlepšit. A evropské hospodářství je navíc roztříštěno na národní ekonomiky. V Evropě to jde všechno pomalinku, je to pořád ještě sedmadvacet rozdílných ekonomik. Evropa se v tomto smyslu asi nikdy nedostane na úroveň efektivního amerického trhu. Ale pro investora to zase není tak špatné. Na evropském trhu dokážete najít společnosti, které se vyvíjejí dobře, jsou dlouhodobě stabilní a prosperují. Mám jako investor raději Ameriku, protože její akciové trhy jsou mnohem propracovanější, sofistikovanější. Ale dlouhodobé investice mám teď více v Evropě.
A proč neinvestovat i v Praze?
Od roku 2004 se Petr Nevický aktivně věnuje investicím do akcií firem na amerických i evropských burzách. Nasdaq mu učaroval. Není divu – sféra IT firem je mu samozřejmě nejbližší. Ale nejen to. Nevický se znalostí detailů a velkým zaujetím mluví o sofistikovaných amerických trzích, které nabízejí díky různým indexům a investičním nástrojům velmi široké možnosti investování – v Evropě dosud neznámé. Také regulace amerických trhů je na vysoké úrovni. „Zásahy regulátora proti různým manipulacím jsou tam naprosto profesionální, razantní a účinné,“ pochvaluje si Nevický, který loni oslavil šedesátku.
Jako investor však rozhodně neopomíjí ani západní Evropu. Zatímco v Americe se kromě udržování svého podílu v Nessu v poslední době zaměřuje spíše na krátkodobější, spekulativnější investice, v Evropě se nyní více drží dlouhodobých investic. Na evropské akcie se v minulosti zaměřil i proto, že se obával poklesu amerického dolaru.
Od Oraclu k Warburgu.
Rodák ze slovenského Bardejova, jehož matka byla Češka a otec Slovák, vystudoval střední elektrotechnickou školu v Bratislavě a později ČVÚT v Praze. Pracoval v několika výpočetních střediskách, naposledy v Podniku výpočetní techniky – PVT, kde byl zodpovědný za rozvoj počítačových sítí. „Trochu jsem se tam naučil i podnikat, protože jsme měli dva patenty. Společně s kolegou Eduardem Míkou jsme díky tomu trochu jezdili po světě,“ vzpomíná Nevický na druhou polovinu osmdesátých let. Na výstavě v roce 1989 v Moskvě se seznámili s lidmi z přední světové softwarové firmy Oracle.
Po roce 1989 Nevický a Míka společně s dalšími dvěma společníky založili firmu APP. I díky „staré známosti“ se tato společnost stala distributorem produktů Oraclu. Později se zaměřila na dodávky informačních systémů a s tím související služby. Za sedm let se tržby společnosti APP dostaly na úroveň miliardy korun. A zmiňovaný fond Warburg Pincus v té době do firmy investoval dvacet milionů dolarů.
Nevický vzpomíná, že Česko mělo v devadesátých letech jednu velkou výhodu. Lidé z oblasti informačních technologií zde byli mnohem kvalitnější než ve Spojených státech i západní Evropě. „Když byl v Americe někdo nadaný, studoval na lékaře nebo na právníka,“ říká Nevický. Vzhledem k nedostatku jiných příležitostí však lidé v bývalém Československu považovali počítače za zajímavý obor. Původci vzniku mnoha prvních firem byly právě různé skupiny programátorů, pracovníků výpočetních středisek.
Pozor na spekulativní investice
A proč se Nevický po vytvoření firmy Ness Technologies a jejím vstupu na Nasdaq rozhodl pro investice do akcií na světových burzách? Zpočátku vložil peníze přímo i do několika českých společností, ale to se mu nevyplatilo. Jednou byl na vině podvod, podruhé špatné řízení firmy, potřetí to byla spíše nepřízeň osudu. Možnost investovat na pražské burze Nevický dosud odmítal, zdejšímu trhu nedůvěřoval.
Nyní nevylučuje ani investice do českých akcií, situace v Praze se podle něj zlepšila. Přesto se Nevický dosud obává jevu zvaného „insider trading“, kdy se spousta informací získává jinak než z veřejných zdrojů. Český trh je malinký, všichni, kteří investují větší částky, se navzájem znají. A znají také managementy společností, s jejichž akciemi se na pražské burze obchoduje. Současný šéf Burzy cenných papírů Petr Koblic však podle Nevického přece jen zavedl větší pořádek, rozumnější pravidla, všichni hráči na burze se musejí chovat etičtěji.
Malé burzy typu pražské či třeba varšavské ovšem trpí ještě jedním neduhem – velký podíl investovaných peněz ze zahraničí má spekulativní charakter. „Nevíte přesně, jestli cena akcií na burze skutečně odpovídá hodnotě společností,“ říká Nevický. Otázkou také je, zda analytici mají k dispozici veškeré potřebné informace. Nevickému by se líbila větší regionální, možná evropská burza s kvalitní regulací. A to je také jeden z důvodů, proč patří k zastáncům společné evropské měny.
