Lepší konkurenceschopnost nám přinesli podnikatelé, kteří se dívali v čase dál než jejich konkurenti v Evropě
Tak nás minulý týden Evropská komise pochválila, jak v Česku hezky zvyšujeme konkurenceschopnost. A to na rozdíl od velké části zemí EU, které ji tak nějak pomaličku ztrácejí. To jistě potěší.
Žebříčky jsou fajn a jsou za ně vděční zejména politici, kteří jsou přesvědčeni, že za zlepšení mohou ti, co jsou nyní u moci, zatímco za zhoršení vždycky ti, kteří šli před pár týdny od vesla.
Sestavování takového žebříčku je činností svou náročností zřejmě blízkou sestavování císařských horoskopů v dobách Johanna Keplera. A skoro by to nestálo za komentář, kdyby o tu konkurenceschopnost v současnosti opravdu docela hodně nešlo.
A tak využijme příležitost zveřejnění žebříčku a řekněme si otevřeně, že konkurenceschopnost Česka se zvedla. Nemohou za to ale ani geniální legislativní činnost našich politiků ani boj proti korupci olomouckého vrchního státního zastupitelství.
Mohou za to podnikatelé, kteří se v minulých letech velmi racionálně chovali a dívali se v čase dál než jejich konkurenti v Evropě. Proto se v posledních letech snižovaly jednotkové náklady práce, za což může ono proklínané šetření na mzdách a snižování počtu zaměstnanců. Také ? rmy snížily svou zadluženost u bank, čímž klesly ? nanční náklady. A zaplatily za to nižšími zisky. Věřme, že dočasně. Co není dočasné, jsou rigidita státní správy a její neochota přijmout jako realitu, že je zde od služby daňovým poplatníkům. A na tom se nic nezmění, pravděpodobně i díky slavnému služebnímu zákonu, který zafixuje to, co je, na věčné časy.
Ale horší je, že se nic moc nemění ve školství, které nám produkuje mraky expertů přes genderová studia, ekologii a sociální antropologii se zaměřením na komiks, ale pramálo inženýrů strojařů a stavařů a hlavně téměř žádné svářeče, zámečníky, mechaniky či kvalifikované zedníky. A není politické vůle na tom něco měnit.
Mzdy těch lidí, kteří dnes zajišťují českou konkurenceschopnost, porostou, protože jich bude stále ubývat. Takže ten výhled do nepříliš vzdálené budoucnosti na naši schopnost soutěžit na světových trzích v technicky vyspělých oborech, což je stále naší prioritou, se nevyhnutelně musí snižovat.
Podobně je tomu s řešením cen energií, pružností pracovního trhu atd. Trochu nás může utěšovat, že tak jako tak budeme z tohoto pohledu docela solidně integrovanou zemí stále méně konkurenceschopné Evropské unie.
Ale třeba bude všechno jinak a EU přijme nějakou novou Lisabonskou strategii, díky níž dohoníme a předhoníme Čínu do roku 2035.
Sestavování žebříčků je činností svou náročností zřejmě blízkou sestavování císařských horoskopů v dobách Johanna Keplera.
O autorovi| PAVEL PĺRAL paralp@mf.cz
