CÍLEM OHLAŠOVÁNÍ NESLUČITELNÉHO JEDNÁNÍ JE VŠAK PODLE PATRICKA ODHALENÍ TĚCHTO SKUTEČNOSTÍ V RÁMCI ORGANIZACE A ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ, KTERÉ SE TÝKAJÍ ZPRONEVĚRY ČI JINÝCH PŘESTUPKŮ, JICHŽ SE DOPOUŠTĚJÍ ZAMĚSTNANCI.
Systém vychází ze zásady, že mlčení by pro zaměstnance nemělo být tou správnou volbou. Zaměstnavatelé by podle něho měli zavést bezpečný systém pro ohlašování takových problémů, ten by ale neměl v žádném případě nahradit normální komunikaci s managementem. „A rozhodně by se neměl změnit v prostředek pro anonymní působení potíží, jak tomu v některých případech bývá,“ dodal Patrick. Důležité podle něho je, aby zaměstnanci tyto komunikační kanály využívali a důvěřovali jim. Vzhledem k tomu, že zpronevěry a podvody se nevyhýbají žádné zemi a mohou zasáhnout ve větší či menší míře jakoukoli firmu, je budování systému pro informátory asi pochopitelné. Podle výzkumu společnosti Ernst & Young podvodů přibývá. Podle posledních zjištění 85 procent lidí, kteří se podvodu dopustili, bylo na výplatní listině dané společnosti a nejčastěji podvádělo právě vedení firem (viz Profit číslo 9/2003). Za takových okolností je však zaměstnanec, který chce podat informaci o podvodných praktikách svého kolegy, v koncích. Pravděpodobnost, že by o problému informoval člověka, který má másla na hlavě ještě mnohem víc, je až děsivě vysoká.
NEJDŘÍVE ŠLI INFORMÁTOŘI, POTOM PROVINILCI
Pisatel si však může podobným způsobem pouze „vyřizovat účty“ nebo také touží po židli, která se odchodem očerněného nadřízeného uvolní. Rozlišovat, kdy jde o informaci a kdy o zkreslené skutečnosti, které mají vést k mylným závěrům, je velmi citlivé. Ideální rozhodně není postup, který před lety zvolil zahraniční vlastník firmy z oblasti služeb. Zaměstnanci ho dopisem informovali o jednání českého vedení, které podle jejich názoru firmu poškozuje. Vlastník promptně předal stížnost k vyřízení právě českému vedení. To problém samozřejmě stejně zčerstva vyřešilo - všech stěžovatelů se zbavilo. Dodejme však, že své kritiky se zhruba ročním odstupem následovalo.