I když jsou americké vládní dluhopisy považovány za nejbezpečnější investici na světě, toto paradigma pomalu přestává platit. Minulý týden na to upozornila agentura Moody’s, která připustila možnost snížení investičního hodnocení USA. (Naposledy došlo ke snížení nejvyššího ratingu USA v roce 1917.) Nepřímo tím naznačila, že případný bankrot americké ekonomiky není takové tabu, jak by se mohlo zdát.
Spojené státy mají jeden velký problém. Biliony dolarů, které utratily na záchranné balíčky a fiskální stimuly, se příliš neprojevily. Alespoň ne v životě obyčejných občanů. Autoři stimulů sice svorně tvrdí, že tím zabránili absolutnímu rozkladu světových trhů, ovšem vysvětlete to voličům, kteří stále nemohou najít práci. Nezaměstnanost v USA stále neklesá pod devět procent, přestože finanční sektor znovu prosperuje a exporty rostou.
Zdaleka největším problémem Američanů ovšem zůstávají stropy vládního dluhu. Ty fungují jako zákonná záklopka dalšího zadlužování vlády. Jenže enormní zadlužení zámořské ekonomiky roste, takže brzy dojde k situaci, kdy vláda nebude moci dělat nové dluhy, aby zaplatila ty staré. Proti zvýšení stropů se silně staví republikáni (podmiňují je přísnými škrty), a snad ještě mnohem více s ním nesouhlasí americká veřejnost.
„Američané se vyslovují proti zvednutí stropu, i když je jim jasně dáváno najevo, že v krajním případě by nepřijetí takového opatření mohlo znamenat bankrot. Jak je to možné? Myslím, že je v tom jakási touha po návratu do starých dobrých dnů. Pokud ponecháme stropy, budeme muset snížit vládní výdaje a všechno bude zase krásné,“ přemýšlí David Leonhardt, hlavní ekonomický komentátor deníku New York Times.
Ironií osudu přišlo varování Moody’s ve stejný den, kdy šéf federální banky Ben Bernanke připustil, že ekonomické oživení přichází jen velmi pomalu. V krajním případě s ním prý bude bojovat i za pomoci dalšího fiskálního stimulu. Zdá se, že Řím hoří, ale v paláci se stále ještě zpívá.
