Bezpečný sex vládní koalice

Šéf poslanců ODS soudí, že vláda chce o reformě financí jen mluvit a ne ji dělat

Vlastimil Tlustý (47), předseda poslaneckého klubu ODS (od roku 1998) je absolventem Vysoké školy zemědělské, fakulta mechanizace. Kariéru zahájil jako výzkumný pracovník Výzkumného ústavu zemědělské techniky, kde v roce 1983 obhájil aspiranturu. Od června 1988 do listopadu 1989 byl členem KSČ. V roce 1992 vstoupil do ODS. Rok 1990 strávil jako asistent Vysoké školy zemědělské. Na podzim roku 1991 se stal náměstkem ministra zemědělství a od poloviny do konce roku 1992 byl prvním náměstkem tohoto resortu. Ministrem financí stínové vlády ODS byl od září 1998 do července 2002. Na tento post se vrátil letos 1. března. Od července 2002 je členem organizačního a rozpočtového výboru Parlamentu ČR, jehož je rovněž místopředsedou. V září 2001 se ujal funkce předsedy České konsolidační agentury. Je ženatý a má jednu dceru.

EURO: Před rokem a půl jste spolu s dalšími poslanci nastoupil do dozorčí rady České konsolidační agentury (ČKA) s cílem zlepšit její fungování a zabránit znehodnocování v ní soustředěných aktiv. Myslíte, že se to podařilo? TLUSTÝ: Musím říci, že jsme byli velmi překvapeni, jaký odpor proti tomu, aby na fungování ČKA někdo dozíral, se tehdy projevil. Několik měsíců jsme strávili tím, že jsme velmi složitě vyjednávali, zda dozorčí rada vůbec bude moci být dozorčí. Před naším příchodem byly všechny obchody pouze v rukou úředníků a žádný dohled se ve skutečnosti nevykonával. V médiích byl náš příchod do ČKA prezentován jako úporná snaha politiků vměšovat se do odborných záležitostí úřednictva. Marně jsem k tomu dodával, že úřednictvo spravuje veřejné statky v obrovském rozsahu. A jestli se nikdo nediví tomu, že rozpočty měst schvalují zastupitelé, rozpočty krajů schvalují krajští zastupitelé a o státním rozpočtu hlasují poslanci, tak by se neměl divit, že správa veřejných statků v ČKA by měla být kontrolována poslanci, nebo bývalými poslanci. Neodpustím si rýpnutí, že právě ti, kteří proti politikům v ČKA nejvíce protestovali, je tam po posledních volbách vyslali také. Jen se v některých případech snaží tuto skutečnost zakrýt tím, že jsou to politici bývalí.
Výsledek tehdejších střetů je kompromisem. Dozorčí rada řeší pouze transakce nad 500 milionů korun. Bude to jedno až dvě procenta z celkového počtu obchodů. Na objem je to samozřejmě více. Myslím, že pozitivním výsledkem tlaku dozorčí rady bylo schválení koncepce rychlého prodeje velkého množství aktiv v balíčcích, ale i individuálně. Probíhá to sice pomaleji, než jsme chtěli, ale to je výsledek různých tlaků a protitlaků, kterým jsou agentura i její dozorčí rada vystavovány.

EURO: Pro poslance, kteří mají většinou nulové zkušenosti s investičním bankovnictvím, to musí být obtížné rozhodování. Nakonec i vaši kritici tvrdí, že jste v dozorčí radě jediný, kdo rozumí tomu, o čem se jedná. TLUSTÝ: Antonín Švehla někdy před sto lety řekl, že správa věcí veřejných je řemeslo jako každé jiné. To znamená, že se to člověk musí naučit, že je to profese. Tak jako se někdo naučí být ševcem, tak se může naučit spravovat věci veřejné, rozumět státnímu rozpočtu, správě klasifikovaných úvěrů. Všechny tyto světy jsou protkány nějakou mysliveckou latinou, která má zdůraznit výjimečnost těch, kteří se v nich pohybují, a ukázat ostatnímu světu, že se to do toho nemá míchat.

EURO: To platí i pro ČKA? TLUSTÝ: Agenda ČKA zase není tak složitá, jak se někdy tváří. Když dostanete zprávu k jakékoli transakci, tak to na první pohled vypadá, že se to nikdy nedá pochopit. Když si ve 30 stranách zaškrtnete ty tři důležité, tak to začne být jasnější. A když si na těch třech stranách podtrhnete sedm vět, tak tomu většinou lze porozumět. Pravda je, že existují lidé, kteří se k oněm sedmi větám nikdy nedoberou. Ale správa a prodej špatných úvěrů se příliš neliší od prodeje čehokoli jiného. Dozorčí rada se dnes v tomto obchodě orientuje mnohem lépe než na počátku září 2000. Je jasné, že jednotliví členové rady se v tomto pokroku od sebe liší, a to je zcela normální. Jsem rád, že profesionálové z představenstva a ostatních orgánů si všimli, že se v jejich práci vyznáme a v tomto smyslu jsme schopni vykonávat dozor.
Chtěl bych ještě dodat, že opravdu nemáme žádnou kompetenci říkat úředníkům, jak co má být. Vždy je to obráceně. Oni přinesou navržená řešení a mezi nimi se rozhoduje. A takové rozhodnutí prochází několika stupni. Schválí ho nejprve představenstvo, potom ministerstvo financí a pak dozorčí rada. To jsem prosazoval od počátku a myslím, že to byl správný směr. Nikdy jsme nepřijali nějaké řešení, kdy by jeden z dalších dvou subjektů řekl ne. I v dozorčí radě se snažíme, aby hlasování měla charakter osm ku jedné, nebo sedm ke dvěma. Výjimečně šest:tři, ale takřka nikdy pět:čtyři, protože to bych považoval za příznak toho, že zvolené řešení je diskutabilní a nenalezlo se v takové podobě, za niž se všichni můžeme postavit. Tyhle principy konsenzuálního rozhodování fungují uvnitř agentury i směrem k vládě.

EURO: Některé informace však říkají, že při projednávání portfolia posledního prodávaného balíku vypadla aktiva v nominální hodnotě sedm miliard korun. To je zřejmý zásah do exekutivy. TLUSTÝ: Prodej loňského balíku považuji za velký úspěch nás i úředníků agentury, ale také vyšších mocností. Těch, kteří se snažili loňský balík zničit, jak pokud jde o rozsah, tak o proceduru, bylo totiž překvapivě hodně. Nakonec vše dobře dopadlo. Pro státní úředníky je lákavé aktiva držet co nejdéle, byť jejich hodnota klesá. Když přijdete s jakýmkoli prodejem balíku pohledávek, tak vyvoláte v jejich řadách neklid. Hledají pak jakékoli důvody, proč by se nemělo prodávat. Tlak na redukci balíku byl obrovský. Za nejvýznamnější považuji to, že se nám podařilo odvrátit snahu tehdejšího ministerstva průmyslu vyloučit značné množství aktiv z prodeje. Dozorčí rada vyloučila méně než pět procent z původně navrhovaného objemu aktiv. Marně jsem navrhoval naopak rozšíření balíku.

EURO: Politik v takové funkci má ale jiné než ekonomické priority. Má své voliče ve svém regionu a je vystaven politickému tlaku. TLUSTÝ: Politik, který není sebevrah, musí rozlišovat mezi dvěma typy tlaků. Na jedné straně jsou obecné tlaky. Například všichni starostové všech zadlužených obcí určitě mají zájem, aby jim stát jejich závazky odpustil. Když jsme řešili, jak s touto skupinou věřitelů naložit, tak všem členům dozorčí rady chodily od starostů dopisy tím vehementnější, čím politicky blíže byl starosta k příslušnému členovi dozorčí rady. Mně nadávali starostové z ODS, sociálním demokratům jejich starostové, ale všichni chtěli dluhy prominout. Odolali jsme tomu a příklad Rokytnice považuji za úspěch, kdy dozorčí rada předvedla, že hájí principy. Není možné vytvářet iluzi, že dělat dluhy se vyplácí, a ukazovat starostům, že čím rychleji se zadluží, tím lépe. Proti tomu ale stály osudy jednotlivých obcí a starostů, kteří často přišli na radnici dlouho po tom, co jejich předchůdci dostali obce do bezvýchodné situace. Takže jsme chtěli zabránit přenesení celého dopadu dluhu na obce a města a Rokytnice dokázala, že jsme to úspěšně zkombinovali. Stejné řešení nyní nabízí agentura všem obcím.
Takovým obecným tlakům se neobávám vycházet vstříc, protože to politikovi přísluší. Na druhé straně se vyhýbáme individuálním tlakům tím, že neděláme individuální rozhodnutí. Zda koupi balíku vyhrál ten nebo onen, jsme neovlivňovali. Byli jsme tím, kdo schvaloval postup, termíny, principy a na závěr jsme spolu s představenstvem formálně vyhlašovali vítěze. Nejsme ti, kteří na někoho ukazují prstem.

EURO: Ale individuálně se prodávají Škodovky a Vítkovice TLUSTÝ: To dělá vláda. A podivuji se, že se nikdo nepozastavuje nad tím, jak vláda ukazuje prstem. Tyhle individuální prodeje jsou totiž řešeny usnesením vlády a agentura je pouze v roli realizátora.

EURO: Představenstvo ČKA je pod tlakem ministerstva financí. Ministr Sobotka již tři čtvrtě roku hovoří o výměně managementu. Jak to vnímáte? TLUSTÝ: Obávám se, že spokojenost a nespokojenost s vedením agentury nějak souvisí s vývojem kauzy IPB a ČSOB. To je tak dominantní kauza nejen ve vztahu k agentuře, a s tak extrémními dopady, že tento mamut ve finančním světě zásadně ovlivňuje názory na vedení agentury a na její personální obsazení.

EURO: V rozhovoru pro týdeník EURO premiér Vladimír Špidla řekl, že usiluje o další změny v dozorčí radě. Víte o tom něco a můžete to komentovat? TLUSTÝ: O změny vláda usiluje již dlouho a je to její věc, zda je prosadí.

EURO: Reforma veřejných financí zřejmě hyne na úbytě, co o tom soudíte? TLUSTÝ: Myslím, že nehyne, protože se dosud ani nenarodila. Rodiče se vyžívají v přípravách na narození, ale oni to dítě opravdu vážně nikdy nechtěli. Jim se líbí jenom ten sex. Důvod, proč se o reformě tolik diskutuje, je ten, že není myšlena vážně. Už jsem gratuloval předsedovi rozpočtového výboru Miroslavu Kalouskovi k tomu, jak říká, že chodí do komise pro předstírání reformy. To je celkem přesný termín.
Když už jsem se pustil do těch podobenství: Někdy v deseti letech jsem sledoval jeden cestopisný seriál, kde domorodý kmen kdesi v brazilském pralese měl zvyk, že když matka rodí dítě, tak na druhém konci vesnice otec předstírá porod, aby odlákal zlé duchy. Mám dojem, že tato vláda také předstírá porod, aby odlákala zlé duchy, ale není mi známo, že by matka někde rodila.

EURO: Nechybí vám širší vědomí veřejnosti, že bez reformy bude pořádný průšvih? TLUSTÝ: Tam je jeden strašný problém, který jsem odhalil ve výrocích předsedy vlády Špidly. Hovoří o zatáčce. Mně se ten jeho pojem moc líbí, protože vytváří několik iluzí. Především se tváří, že nyní jedeme rovně. Potom po té krásné jízdě přijde zatáčka. A jediné, co je trochu korektní na tomto přirovnání, je jeho konstatování, že ví, že čím později se do zatáčení pustíme, tím bude ostřejší.
Měl bych jiný příměr. Nejedeme rovně ani do zatáčky. Myslím, že sedíme v letadle, které padá, ale odkládáme manévr, který by ho vrátil do nějakého klouzavého letu. Je jasné, že čím déle budeme padat, tím menší je naděje, že se ten manévr podaří.
Podíl veřejného dluhu na HDP je dnes někde pod 25 procenty. V Evropě je to leckde podstatně horší. Každý rok Špidlova hospodaření, pokud nedojde k reformě - a na to to zatím nevypadá - znamená dalších 150 miliard dluhu. Těchto 150 miliard krát čtyři dělá 600 miliard plus současný dluh zhruba 400 miliard. Při jen mírném růstu to znamená, že se na konci volebního období dostaneme přes 50 procent HDP. Což je zhruba tak velký dluh, jaký vyvolal kolaps v Argentině.
Zodpovědní ekonomové vědí, jak je to naše letadlo vysoko nad zemí. A kdo není hloupý, ví, že když se letadlo nepodaří vyvést z vývrtky, roztříští se o zem. Pokud se vrátíme ke Špidlovu příměru auta, které nezatočí, narazí do překážky, jež je přímo před námi. Až do teď to vypadá na politickou shodu, protože se tato situace připouští. Potíže nastávají při hledání odpovědi na otázku, jak se to má udělat. Pasažéři v našem letadle o tom střemhlavém letu stále ještě nevědí. Kdyby o něm věděli, nemohla by sociální demokracie loni v červnu vyhrát volby. Politici hledají korekční zásahy, které by pasažéry moc nevyděsily a moc se jich nedotkly. Neříkají ale, že když se jich nedotknou vůbec, přijde náraz do země.

EURO: Myslíte, že si to neuvědomují ani politici? TLUSTÝ: Když se podíváte na politickou scénu, tak sociální demokracie se vydává na cestu sebezničení snahou zvýšit daně. Neuvědomuje si, že vyšší daně budou znamenat zhoršení konkurenceschopnosti české ekonomiky. Souvislost mezi daněmi a konkurenceschopností českých firem si uvědomuje málokdo. Když uděláte test v Parlamentu, tak si toho je vědomo tak jedno procento z poslanců a senátorů. Náš návod jsme nabídli ve volebním programu, ale veřejnost, která si zatím stále neuvědomovala vážnost situace, nám nedala dost hlasů.
Jasno je nyní jenom v osmapadesáti hlavách poslanců ODS. Dokonce ani těch deset hlav unionistů už nehovoří o skutečné reformě. Nikdo alternativu k tomu, co jsme navrhovali, neprosazuje. Sobotka přinesl jen několik dílčích kroků, které není schopen prosadit ani ve své sociální demokracii, natož pak v koalici, nebo dokonce ve sněmovně.

EURO: Je zřejmé, že reforma musí mít širší podporu než 101 hlasů. Jste připraveni o jejích principech jednat? TLUSTÝ: Já nerozumím, proč koalice nepřijde za námi a neřekne: Dospěli jsme k názoru, že reforma vyžaduje odstranit zneužívání sociálních dávek. Na tom jsme se shodli a ptáme se opozičních stran, zda s tím souhlasí.
Mohu říci, že ODS by odpověděla souhlasíme. Pak by měla vláda přijít s tím, že opatření budou spočívat například v deseti bodech. Umím si představit, že by se ukázalo, že z těch deseti návrhů jsou průchodné čtyři. Kdyby to znamenalo, že zmizí polovina dnešního zneužívání dávek, byl bych spokojen, i když samozřejmě by bylo lepší, kdyby to bylo 80 procent.
Podobně by se mohlo postupovat v případě, že vláda přijde a řekne, že není možné, aby pro určitou část lidí bylo výhodné nepracovat, protože - abych parafrázoval heslo jedné politické strany - normální je pracovat. Umím si představit, že s panem ministrem Škromachem by byla obtížná dohoda a dosáhli bychom třeba jen třicetiprocentního zlepšení oproti našim představám. I to by bylo dobré. A takto bych pokračoval dál. Na konci by sice nic nebylo stoprocentní, ale tak už to v životě chodí.
Udělá-li to vláda tak, že rovnou namíchá balíček, v němž budou vyšší daně pro fyzické osoby a proti tomu jednoprocentní snížení daně právnických osob, pak se k tomu přimíchá kousek od Škromacha a kousek od Sobotky a do tohoto dortu pejska a kočičky přihodíme ještě nápad nějakého lidovce, tak to nemůže dopadnout dobře. To nezíská podporu ani jedné z koaličních stran, natož ve vládě, a nemá cenu, aby to chodilo do Parlamentu.

EURO: A co takhle řešení, které si představuje ČSSD, tedy že zvýšení daní projedná s komunisty a sociální škrty s vámi? TLUSTÝ: Takový nápad jistě mají. Ale když chcete postupovat takto promiskuitně, musíte najít partnery, my se na tom podílet rozhodně nebudeme.

EURO: Jestliže tato vláda není schopná uskutečnit reformu, nebylo by lepší nahradit ji třeba dočasnou vládou nějaké duhové koalice, která by provedla potřebné nepopulární změny ve veřejných financích? TLUSTÝ:Tato vláda reformu skutečně neprovede. Variant, co bude, když padne, je však příliš mnoho na to, aby se dalo předpovídat, na jakou vládu přejde odpovědnost reformovat veřejné finance.

EURO: Jak hodnotíte premiérovo rozhodnutí rekonstruovat vládu? TLUSTÝ: Jsem šokován, že premiér dva dny poté, co jeho kabinet v nějakém složení dostane důvěru sněmovny, provádí tak zásadní personální změny. Normální by přece bylo nejprve vládu rekonstruovat a teprve poté žádat o důvěru.