Americký politický stratég Arthur J. Finkelstein bude v kampani pomáhat ODS
Je to určitě dobrý nápad, najmout si několik měsíců před volbami amerického experta, který je svým klientům umí vyhrávat. Občanští demokraté vsadili tentokrát na osobnost těžkého kalibru a zdá se, že přece jenom touží po návratu k moci, což jinak v posledních měsících nedávali příliš najevo. Poté, co se otěží předvolebního boje ujme zkušený profesionál Arthur J. Finkelstein, mají se zřejmě voliči na co těšit. Tento třiašedesátiletý Američan totiž proslul jako mistr negativní kampaně, kterou ODS až donedávna odmítala. Nyní je vše jinak. Nebo není? „Když se řekne negativní kampaň, každý si kvůli ČSSD vybaví vulgaritu, urážky a lži. Ale negativní kampaň, aby byla dlouhodobě efektivní, musí být postavená na pravdivé komunikaci,“ oponoval minulý týden v Lidových novinách místopředseda ODS Ivan Langer.
LIBERÁL JE FUJ
Finkelstein pomohl do politických funkcí mnoha republikánům v USA. Své služby však s úspěchem nabízí i ve východní Evropě nebo v Izraeli. Jeho strategie je prostá, ale účinná. Vybere jednoduchý slogan, jedno slovo, vzkaz a to se pak programově a neustále opakuje. Až si jej volič zafixuje a uvěří mu. Jako poradce republikánských politiků svého času učinil v USA z pojmu „liberál“ téměř sprosté slovo, což ve většině případů splnilo svůj cíl - demokrat (liberál na jakýkoli způsob) prohrál s jeho republikánskou ovečkou. Proč by nemohl v Česku zdiskreditovat třeba pojem „socan“? Nebo cokoli jiného. To je však prý zatím tajné. Hlavně že mezi Mirkem Topolánkem, Langrem, Finkelsteinem a jeho spolupracovníkem Georgem Birnbaumen „zjevně zafungovala chemie“. Jiří Paroubek a ČSSD mají určitě námět na přemýšlení a jejich poradenská firma Penn, Schoen & Berland více práce.
KLADNÁ BILANCE
Expert na demografickou a sociologickou analýzu Finkelstein se již v roce 1972 podílel na úspěšné prezidentské kampani Richarda Nixona. O sedm let později radil v primárkách Ronaldu Reaganovi. V roce 1980 režíroval vítězství Alfonsa D’Amata ve volbách do Senátu. Když se pod jeho vedením stal George Pataki v roce 1994 guvernérem v demokratické baště - ve státě New York -, Finkelsteinova reputace nemohla být vyšší. Jen v roce 1996 ve volbách do Senátu řídil republikánskou kampaň ve 33 státech unie. Samozřejmě také narazil. Právě v roce 1996 však měly jeho „antiliberální“ útoky na minnesotského senátora Paula Wellstonea opačný efekt. Vyburcovaly totiž liberální voličskou základnu demokrata Wellstonea a ten pak funkci obhájil. Nepochodil ani v roce 2005 s iniciativou cílenou přímo na Hillary Clintonovou. Finkelstein nechtěl, aby byla tehdejší demokratická senátorka znovuzvolena, což by i oslabilo její šance na prezidentskou kandidaturu v roce 2008. Pokusil se dát dohromady deset milionů dolarů na činnost politického akčního výboru „Stop her now“, ale bez viditelného účinku. Clintonová v senátních volbách snadno zvítězila.
I REPUBLIKÁN MŮŽE BÝT GAY
Když v srpnu 1996 napsal Boston Magazine, že Finkelstein je homosexuál, který již několik desitek let žije se svým partnerem a vychovává dvě adoptivní děti, v republikánských kruzích to vyvolalo poprask. „Je to pokrytectví, berete-li jako gay miliony od kandidátů, kteří do homosexuálů tepou,“ dodal tehdy autor článku Stephen Rodrick. Pikantní bylo, že hned následující měsíc čtyři Finkelsteinovi klienti z řad kongresmanů - Lauch Faircloth, Jesse Helms, Don Nickles a Bob Smith - hlasovali proti zákonu, jenž měl bránit diskriminaci homosexuálů. A sexuální orientaci svého poradce dotyční raději nekomentovali. Zastal se ho tehdy jen senátor D’Amato, který prohlásil, že „to je jeho soukromá věc“. Nezní to téměř liberálně? Ostatně sám Finkelstein se považuje za volnomyšlenkáře podporujícího svazky osob stejného pohlaví (se svým partnerem se oženil v prosinci 2004) nebo právo na potrat.
Architektu moci Finkelsteinovi zjevně nevadí, pokud jeho klienti mají na zásadní otázky jiné názory než on. A naopak. Špičkového konzultanta si politici přece platí za to, že jim pomůže vyhrát volby. A to chce i ODS. Ať to stojí, co to stojí. Ivan Langer sice tvrdí, že Američan „není tak drahý, v řádu stovek tisíců“, ale již nedodává, zda korun, nebo dolarů… Na otázku, zda se vedení strany neobává, že poněkud kontroverzní pověst Finkelsteina může odradit voliče, vysoce důvěryhodný zdroj z ODS odpověděl: „Trochu. Ale na socany bude dobrý. Takový bič boží.“
Evropští klienti
- rumunský expremiér Călin Popescu-Tăriceanu
- kosovský premiér Hashim Thaçi
- bulharský premiér Sergej Stanišev
- předseda ODS Mirek Topolánek
Co škodí demokracii Osobní zkušenost s Arthurem J. Finkelsteinem
Koncem osmdesátých let mně Ronald Lauder nabídl místo viceprezidenta své newyorské nadace, již založil po návratu z „velvyslancování“ v Rakousku. Jako každý miliardář měl kolem sebe nemálo manipulátorů, kteří ho přesvědčili, že je to právě on, kdo by se hodil na druhý nejtěžší „job“ v USA - na místo starosty města New York. Bez ohledu na to, že nikdy předtím nebyl zvolen do žádné politické funkce, bylo v té době bláhové si myslet, že by právě republikán Lauder mohl zvítězit v demokratickém New Yorku.
A tady přichází na scénu Arthur Finkelstein, republikánský konzultant s reputací člověka, který vede brutální, útočnou a negativní kampaň. Touto metodou ve své dlouholeté kariéře již pomohl na vysoké politické posty mnoha uchazečům nejen v USA, ale i za hranicemi - včetně zemí východní Evropy. Jeho metoda spočívá na známé tezi, že volič není schopný absorbovat širokou paletu témat. Proto je nutné zvolit jen jedno, které je pro voliče atraktivní, a donekonečna je opakovat. Finkelstein pomohl učinit z pojmu „liberál“ sprosté slovo.
Od chvíle, kdy Lauder oficiálně zahájil kampaň, byla Finkelsteinova přítomnost v našich kancelářích téměř neustalá. Přišel, svlékl si sako, zul boty a s košilí přes kalhoty hlasitě zaměstnával všechny přítomné. Když jsem si dovolil namítnout, že je nerealistické „zařídit“, aby každá z přibližně 200 větších židovských komunit v USA veřejně podpořila Lauderovu kandidaturu, Finkelstein namítl, že kvůli mně nebude měnit způsob hry. Časem opravdu zjistil, že tato myšlenka patří do odpadkového koše, v němž také skončila.
V rámci kampaně Lauder několikrát v týdnu promlouval k veřejnosti, kde jeho matka Estée Lauderová nesměla chybět, a mně připadla role dělat této vznešené dámě doprovod. Důvěřovala mi, a proto jsem žasl, jaké podrobnosti ví o bezohledných metodách Arthura Finkelsteina. Nejenže o něm neměla vysoké mínění, ale byla přesvědčena, že její syn v bláhové naději, že se stane starostou New Yorku, vyhazuje těžké miliony, které její společnost vydělává, na kampaň, z níž Finkelstein bohatě profituje. Nejvíce ji však uráželo, že ona - sama židovského původu - musí u svého syna strpět člověka, jako je Finkelstein. Ten - ač téhož původu - považoval za normální a morální v sedmdesátých letech v Jižní Karolíně ve volební kampani o křeslo kongresmana mezi „svým“ republikánským kandidátem Carrollem Campbellem a demokratem Maxem Hellerem používat antisemitismus jako politický instrument. Tato metoda fungovala. Zejména poté, co byl Heller v kampani opakovaně označen za „židovského imigranta“. Heller prohrál o necelých šest tisíc hlasů.
Až do porážky v republikánských primárkách dokázal Finkelstein držet Laudera v přesvědčení, že může vyhrát. A to i poté, co některé vlivné osobnosti jeho kampaň opustily s tím, že nechtějí být svědky, jak Lauder slouží Finkelsteinovi jako dojná kráva.
Pokud účel světí prostředky, pak volba stratéga v osobě Arthura Finkelsteina nemusí být marná. Může však také být bumerangem. Všechny argumenty pro a proti by měly být znovu zváženy. Použít služby experta s rozporuplnou minulostí v nejvyšších koridorech moci může rovněž zanechat šrámy na české demokracii.
Frank Reiss, spolupracovník redakce, New York
