Počátkem tohoto roku vstoupil v platnost zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, který upravuje trestné činy a trestání obchodních společností.
Foto: Profimedia
Česká republika je tak jednou z posledních zemí Evropské unie, která přijala zákon postihující právnického osoby za takové trestné činy, za které mohli být dosud odsouzeny pouze osoby fyzické.
Trestným činem spáchaným právnickou osobu je takové protiprávní jednání učiněné jejím jménem, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. Proto může být stíhána právnická osoba za skutky učiněné nejen statutárním orgánem ale například právním zástupcem, kterého obchodní společnost k jednání zmocnila, jinou právnickou osobou nebo osobou, která není trestně odpovědná. Navíc trestní odpovědnosti právnických osob nebrání ani skutečnost, že se nepodaří nalézt fyzickou osobu, která zapříčinila svým jednáním zahájení trestního stíhání proti společnosti. Jinými slovy, spáchá-li jednatel úvěrový podvod, za který nebude odsouzen, není vyloučeno, že právnická osoba bude za úvěrový podvod přesto potrestána.
Uvedený zákon ctí zásadu trestní odpovědnosti právnické za ty osoby, které jednají jejím jménem, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. Jelikož jednou z podmínek trestní odpovědnosti právnické osoby v případě jednání jejího zaměstnance je nedostatečná vnitřní kontrola, je důležité nastavit dostatečné vnitřní kontrolní mechanismy, které zabrání protiprávnínu jednání všech odpovědných osob. Bude proto nezbytné vedle pravidel nakládaní s informacemi a ochrany dat, které většina společností má upravené a zavedené, zpřísnit kontrolu písemné a jiné komunikace opouštějící sídlo společnosti a kontrolu ostatních úkonů prováděných zaměstnanci v rámci činností společnosti.
Systémy vnitřní kontroly a trest uveřejnění rozsudku
Právnické osobě nelze z principu uložit trest odnětí svobody, nemá si jej kdo odsedět. Nový zákon ale připouští zcela nové tresty a některé z nich mohou mít pro právnickou osobu fatální následky. V zákoně se lze dočíst, že právnickou osobu lze zrušit, uložit ji trest propadnutí majetku či věci, uložit ji zákaz činnosti nebo peněžitý trest. Soud ji též může zakázat čerpat dotace nebo se účastnit veřejných zakázek a soutěží.
Jednou ze sankcí za nejméně závažné trestné činy je uveřejnění rozsudku, který spočívá v povinnosti právnické osoby uveřejnit odsuzující rozsudek ve sdělovacích prostředcích určených soudem (například v Obchodním věstníku, v televizi či rozhlase). Smyslem rozsudku je seznámit širokou veřejnost se skutečností, že právnická osoba se dopustila trestného činu v oblasti, která se veřejnosti dotýká, přičemž zákon široce upravuje důvody, kdy soudy mohou uložit trest uveřejnění rozsudku. Může se tak stát, že například zaměstnanec jménem společnosti spáchá úvěrový podvod v souvislosti s čerpáním dotací ze státních prostředků a to v důsledku nedostatečné kontroly uvnitř společnosti. Právnické osobě bude uložen peněžitý trest s povinností uveřejnění rozsudku a následkem toho společnosti odmítne seriozní věřitel poskytnout finanční prostředky nezbytné pro fungování společnosti. Uveřejnění rozsudku ač vnímáno veřejností a zákonem jako jedna z nejméně bolestných sankcí, může mít dalekosáhlé důsledky vedoucí v krajním případě i k zániku firmy, mnohem fatálnější než samotný peněžitý trest.
Jestliže jste tedy ve své firmě dosud nezavedli efektivní mechanismy vnitřní kontroly, je nejvyšší čas se poradit s odborníky a implementovat je. Trestní stíhání zaměstnance Vaší firmy totiž nevylučuje trestní odpovědnost společnosti samotné, a to ani tehdy, když zaměstnanec vyvázne bez trestu nebo je též odsouzen. Některé následky trestů přitom mohou být pro existenci firmy přímo likvidační.
Autorem článku je Jan Roub z advokátní kanceláře Accace Legal s.r.o.