Janja Prokić je žena, kterou nepřehlédnete. Energická, silná a zároveň žensky proměnlivá stejně jako její kolekce šperků
Když jsem se s Janjou setkala poprvé, byly jsme obě v černém a její šaty připomínaly uniformu z nedělní školy. V ruce svírala hůlku z ebenového dřeva a na polici kromě knih a lišek čekaly na svou chvíli ještě další ženské zbraně.
Tentokrát měla na sobě obrovskou růži ze zahrady Karin Zadrick. Růži převtělenou do printu na textil a žijící si vlastním životem na šatech návrhářky Moniky Drápalové. Janja pro prezentaci těchto rozkvetlých modelů na letošním MB Fashion Weeku vytvořila královské koruny z růží. Živou sochu a šperk zároveň. Možná to byla vzpomínka na studia VŠUP a sochařský ateliér Kurta Gebauera, který navštěvovala předtím, než se de nitivně rozhodla pro ateliér K. O. V. Evy Eisler, kde se již naplno začala věnovat šperku. „Každá kolekce je jako kus deníku, hodně osobní záležitost, důležité téma, co zrovna zpracovávám,“ vysvětluje Janja, která se narodila v Bělehradě a strávila tam i část dětství.
Česky mluví bez jakéhokoli akcentu, ale tu energii místa, odkud pochází, cítíte zřetelně. Je neobyčejná, trochu kouzelnice a bílá magie je jedním z jejích témat. Šperk pro ni není jen vizuální záležitost, ale vždy musí mít hlubší význam.
Jednou z nejvýraznějších kolekcí byla Le Grand Jeu vysoká hra. Součástí této kolekce byly nejen šperky, ale celá řada ženských zbraní a zbraní pro ženy – objektů mezi něž patřila i hůlka z ebenového dřeva ukrývající ve svém těle stříbrný hrot dýky. Každý předmět měl svou úlohu i význam. Minulý rok pak Janja zpracovávala téma bílé magie v kolekci Abrakadabra do níž patřily nejen kouzelné hůlky a prsteny s barevnými kameny, ale také motiv Urobora, hada či draka požírající ho svůj vlastní ocas. Tento mýtický tvor představující cyklickou podstatu věcí, nekonečný návrat od konce k začátku, sebezničení i sebeobnovu se stal pod rukama šperkařky unikátním prstenem.
A poslední novinkou z dílny Janji je kolekce nádob a šperků Last Drop, která byla představena na letošním Designbloku.
„Soustředila jsem se na tři hlavní křesťanské symboly – zlaté vejce jako symbol zrození světa, barokní mrak jako symbol zrození universa a svaté srdce. Vybrala jsem si je, protože pokud je považujeme za jakési nádoby, tak každá má v souvislosti s pomyslnou poslední kapkou jiný konec. Díky poslední kapce například zaprší a koloběh začíná znovu, ale zlomené srdce už nikdy nebude stejné…“ vysvětluje Janja.
