Bilal Erdoğan, loďky a ruský hněv

3. 12. 2015

Pokud vám už dávno vrtalo hlavou, odkud bere Islámský stát (IS) peníze, pak jste nemuseli čekat až na ruské odhalení, že ropa z polí pod kontrolou IS putuje do Turecka, které je hlavním odběratelem, respektive tranzitní zemí, z jejíhož přístavu Ceyhan směřuje ropa dál. V Euru o tom psal kolega Dejl v září. Z důvěryhodných zdrojů zmapoval, jak to chodí a v Euru jsou k dispozici i názorné mapky, které toky odkud kam názorně dokumentují. Vřele doporučuji si přečíst celý článek znovu.

To, co jde nad rámec věcí publikovaných v Euru, je, že ze šmeliny s krvavou ropou obvinil náměstek ruského ministra obrany Anatolij Antonov přímo rodinu tureckého prezidenta Recepa Tayiipa Erdoğana. Ten se nařčení vehementně brání: „Jakmile se takové obvinění potvrdí, ušlechtilost našeho národa mi nedovolí jinak než rezignovat.“

Jedna věc je zatahovat do pašování ropy prezidentova syna Bilala, což kromě ruských medií najdete na nepříliš věrohodných zdrojích. Ale je zcela nemožné, aby turecké úřady nevěděly, že odkud pochází ropa, kterou vozí tahače s cisternami na její území. Je to věc ne zas tak složitých rozborů, a letecké i satelitní snímky mají Turci k dispozici samozřejmě také, stejně jako Rusové a Američané a mnozí další.

Při relativně velmi nízkých přímých nákladech na těžbu z existujících polí pod kontrolou IS a jeho potřebě hotovosti se samozřejmě otevírá velký prostor pro cenovou arbitráž a každý z těch, kteří na obchodech participují, si přijde na své.
Syn tureckého prezidenta Necmettin Bilal Erdoğan (1981), který na Harvardu vystudoval prestižní Kennedy School of Government, vlastní spolu s Mustafou Erdoğanem and Ziyou İlgen tureckého námořního přepravce BMZ, který čile nakupuje „secondhandové“ ropné tankery, momentálně jich má pět.

Když Bilal koupil tu první, a média i opozice byly zvědavé, mávnul nad tím otec-prezident rukou, pravíc, že jde o loďku („gemicik“), což rázem vstoupilo do pokladnice tureckého politického folklóru, protože měla 96 metrů. Odkaz v podstatě vychází z tohoto zdroje, ale specializovaný turecký rejdařský server to potvrzuje. Lodě plují pod maltskou vlajkou, což podle velmi běžné praxe „flag of convenience“ umožňuje kupujícímu vyhnout se platbě daní, přičemž na Maltě jsou registrovány lodí s tureckými majiteli stovky, zdaleka ne jen ty Bilalovy.

Také další Erdoğanův syn Burak vlastní rejdařství.

Jsme na území, kde se hraje ostrá mediální válka, takže je zapotřebí křížově ověřovat zdroje, ale to, kde byla vytěžena ropa, kterou vozí M/T MECID ASLANOV (IMO: 9711248), M/T BEGIM ASLANOVA (IMO: 9718923), M/T POET QABIL ( IMO: 9729582), M/T ARMADA FAIR (IMO: 9729594) a M/T ARMADA BREEZE (IMO: 9745720), se docela brzo se dozvíme. Koho to baví, může je sledovat- stačí si vyťukat to IMO, a na webu Marine Traffic vám to ukáží „live“. Naposledy byla taková Armada Breeze v Bilbau. Co tam asi vezla? Stačí jeden test. Bude to směska, řekl bych, ale i ta umí vyprávět.