Vznikly pod hlavičkou armády stejně jako internet či GPS navigace. Jejich historie sahá dokonce až do roku 1918, kdy byl v USA vytvořen Kettering Bug - dálkově ovládané „vzdušné torpédo“, jakýsi předvoj řízených raket a vzdálený předobraz dnešních moderních armádních dronů. Čas na využití jejich hlavního potenciálu však nastal až nyní, kdy si jich díky technologickému pokroku i obrovské šíři možností jejich nasazení začal ve velkém všímat komerční trh i představitelé jednotlivých zemí.
Bezpilotní letouny neboli drony na sebe nabalují doslova bilionový byznys, a to nejen z pohledu výrobců, ale i skrze rozmanité aplikace a související služby. Mají potenciál vytvářet stovky tisíc nových pracovních míst, jen na starém kontinentu může dle odhadů Evropské komise tento segment vytvořit do roku 2050 až 150 tisíc nových pozic. V následujících deseti letech by se navíc mohly drony podílet na trhu letecké dopravy EU z deseti procent, což by v řeči absolutních čísel znamenalo ekonomický přínos přibližně 15 miliard eur (375 miliard korun) ročně.
Obrovský potenciál komerčního využití dronů ukazují i poměrně nedávné odhady. Zatímco Goldman Sachs v rámci svého rozsáhlého reportu z roku 2016 ocenil hodnotu tohoto trhu do roku 2020 na 100 miliard dolarů (asi 2,3 bilionu korun), analytická společnost PwC odhadla hodnotu trhu už za loňský rok na víc než 127 miliard dolarů (2,9 bilionu korun).
Nejnovější data navíc predikují trhu nejméně dvojnásobný, v Asii dokonce víc než čtyřnásobný růst do roku 2024.
Česko země příběhů
Svůj příběh chce v této ekonomické pohádce psát i Česko. Pod hlavičkou ministerstva dopravy vznikl dokument nazvaný Chytré nebe, který shrnuje základní teze národní strategie využívání dronů v českém vzdušném prostoru. „Česká republika má v souvislosti s rolí a historickou tradicí v letectví příležitost navázat na tento odkaz (…) a jedinečnou šanci stát se průkopníkem rozvoje tohoto sektoru,“stojí mimo jiné v preambuli čtyřstránkového dokumentu.
Tato národní koncepce shrnuje v pěti bodech klíčové úkoly jednotlivých oblastí státu tak, aby byl schopen vytvořit „podmínky pro bezpečný, komplexní a udržitelný rozvoj odvětvídronů“. Mimo jiné počítá s masivní podporou výzkumu a vývoje včetně vybudování a správy polygonu pro testování nově zaváděných technologií. „Investice do výše uvedeného je investicí do navýšení potenciálu České republiky v oblasti dronů se všemi pozitivními důsledky,“ shrnuje dokument.
Ředitel odboru civilního letectví ministerstva dopravy Zdeněk Jelínek už v říjnu loňského roku na dopravní konferenci v Praze uvedl, že ministerstvo chce nová opatření pro drony urychlit, protože mají pro českou ekonomiku velký potenciál.
„Ministerstvo dopravy, Úřad pro civilní letectví a Řízení letového provozu ČR aktuálně intenzivně pracují na vytvoření klíčových pilířů ve smyslu Chytrého nebe, a to v kontextu implementace nové evropské regulace v ČR,“ popsal aktuální stav pro týdeník Euro mluvčí resortu dopravy František Jemelka.
Narazil tím na klíčovou oblast budoucího vývoje, kterou je úprava legislativy v návaznosti na loni přijatá celoevropská pravidla pro provozování bezpilotních letounů. Ta si stejně jako národní koncepce kladou za cíl postupnou plnou automatizaci této oblasti. Chytré nebe v tomto smyslu přímo vyzdvihuje možné ekonomické přínosy odvětví pro stát.
Úkol číslo jedna: zviditelnit drony
Ani nynější evropský legislativní rámec však nepočítá s tím, že by bylo možné plně autonomní drony v blízké budoucnosti provozovat. A nejinak je tomu jinde ve světě. Klíčové úřady i zástupci průmyslu včetně americké Federální letecké správy (FAA) a Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) se nyní v první řadě snaží, aby trh dostal jasná pravidla. Intenzivně pracují zejména na vytvoření celkového ekosystému pro provoz bezpilotních letadel, který má zaštítit mezinárodně pojatý koncept digitálního vzdušného prostoru U-Space/UTM (Unmanned Traffic Management).
„Na půdě agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví se v těchto dnech vytváří nová pravidla pro tzv. U-Space rámec. U-Space lze vnímat jako soubor nových služeb a specifických postupů vedoucích k bezpečné a úplné integraci bezpilotních letadel do vzdušného prostoru. Tento rámec by do budoucna mohl umožnit provoz dronů mimo dohled pilota i provoz ve městech“ sdělil týdeníku Euro mluvčí Řízení letového provozu (ŘLP) Richard Klíma. Právě pod tento státní podnik má nový systém v budoucnu kompetenčně přímo spadat, čímž se vytvoří i jedna hlavní autorita propojující dohled nad běžným leteckým provozem a bezpilotními letouny.
Hlavní podmínkou fungování U-Space/ UTM rámce a fakticky i prvním krokem pro budoucí masivní rozvoj trhu je však takzvaná e-identifikace, tedy povinnost každého bezpilotního letadla ohlašovat v reálném čase svou polohu. Takovou funkcionalitu však dodnes nenabízejí ani samotní výrobci dronů, čímž se otevřela další příležitost pro nezávislé firmy. Jednou z prvních, která se jí se svým zařízením chopila, je český startup Dronetag (více na straně 16).
Povinnost e-identifikace navíc už brzy čeká i na všechny české letce, jelikož nejpozději v létě 2020 vstoupí v platnost zmíněná nová evropská legislativa obsahující i požadavky na přímou identifikaci letadel. „Letadlo tak bude muset vysílat své registrační číslo provozovatele, své jedinečné sériové číslo bezpilotního letadla, zeměpisnou polohu, výšku a rychlost letadla, letovou dráhu včetně směru a zeměpisnou polohu dálkově řídícího pilota“ doplnil za ŘLP Klíma.
Provozování dronů - ať už si pod tímto všeobjímajícím označením představíme takzvané „koptéry“ se čtyřmi a více rotory nabízející skvělou manévrovatelnost, či drony s pevnými křídly známé spíše z armádní výzbroje - navíc vzbuzuje i řadu etických otázek. Stejné úřady, které nyní řeší nastavení technologického rámce, tak musí zohlednit například i to, zda provoz těchto strojů, často vybavených kvalitní akční kamerou a schopných létat téměř kdekoli, nenarušuje osobnostní práva.
Konec nebeského punku
Nový harmonizovaný přístup tak v praxi znamená, že každý dron, odhlédneme-li od ryzích hraček, bude muset podléhat registraci (více o nových pravidlech v boxu). Ta s nejvyšší pravděpodobností bude spadat pod Úřad pro civilní letectví (ÚCL), jehož bobtnající agenda v souvislosti s bezpilotními letouny jen dokazuje rostoucí popularitu dronů. Ze statistik, které ÚCL týdeníku Euro poskytl, je od roku 2014 patrný lineární růst ve všech nyní sledovaných parametrech bezpilotního letectví.
Úřad začátkem roku evidoval kolem tisícovky bezpilotních letadel s platným povolením, ovšem od roku 2012, odkdy statistiky vede, jich evidencí bezpilotního letadla prošly bezmála dva tisíce. „Tedy u poloviny všech letadel v evidenci pozbylo vydané povolení trvale platnosti, a to z celé řady důvodů. I tímto se agenda bezpilotních letadel liší od agendy klasických letadel; život bezpilotních letadel je v zásadě krátký,“ uvedl pro týdeník Euro Viktor Nath z leteckého úřadu.
Dnes úřad ze zákona eviduje jen letouny pro „výdělečné, experimentální a výzkumné“ použití nebo ty, které překračují hmotnost 25 kilogramů. Za porušení této povinnosti hrozí pokuta až pět milionů korun. „Vpřípadě bezpilotních letadel do 25 kg maximální vzletové hmotnosti není k rekreačním a sportovním leteckým činnostem povolení ÚCL potřeba,“ doplnil Nath. S novou legislativou se tak z logiky věci agenda notně rozšíří.
Kdo si chce dnes jen tak zalétat s dronem lehčím než 25 kilogramů (což je většina), mnoho pravidel ho nesvazuje -zajde do obchodu, vybere si stroj a na vhodném místě si ho vyzkouší. Je-li příčetný, pravděpodobně si nevybere okolí letišť či si to rovnou nenamíří nad Václavské náměstí. Ti odpovědnější se rovnou seznámí s platnou legislativou, kde provoz bezpilotních letounů v Česku upravuje letecký předpis L2, konkrétně pak Doplněk X.
Nejdiskutovanější novinkou oproti stávající úpravě se oprávněně stává povinnost registrovat i velmi malé drony pro hobby letce, a to za situace, kdy už nyní podle řady profesionálů ÚCL nestíhá. To ostatně připouští i úřad sám. „Vzhledem k trvale rostoucímu trendu počtu žádostí ve všech spravovaných agendách a aktuálně využitelným zdrojům na straně státní správy může dojít k prodlužování lhůt potřebných k vyřízeníjednotlivých správních řízení a vydávání povolení.“
(Ne)udusit v zárodku
Právě na kvalitě nové legislativy i příslušných technických pravidlech bude přitom podle Goldman Sachs záviset i míra využití potenciálu trhu. Pokud nebudou nastaveny dostatečně flexibilně a nebude možné v budoucnu provozovat tyto stroje autonomně, tedy bez nutnosti dohledu pilota na zemi, jen těžko lze segment plně vytěžit. Jako příklad uvádí nasazení dronů na inspekční práce u ropného potrubí; zatímco nyní si těžařské firmy najímají vrtulníky s posádkou za 2500 dolarů na hodinu (asi 57 tisíc korun), drony by stejnou práci mohly vykonat za zlomek této sumy.
A příkladů je samozřejmě více. Drony mohou sloužit k rychlému doručování zásilek, s čímž už koketují technologičtí giganti jako Google či Amazon. Mohou také mnohem rychleji a efektivněji převážet mezi nemocnicemi krev či celé orgány určené k transplantaci. Zastoupí policisty v dohledu nad dopravou. Farmářům pomohou s monitoringem rozlehlých polí či postřikem, elektrárnám s inspekcí chladicích věží a filmařům s tím správným záběrem. Média dostanou do ruky skvělý nástroj pro rychlé zpravodajství.
Vrcholem pak mají být drony, které pojmou lidskou posádku a poslouží - zejména v přeplněných velkoměstech - jako vzdušné taxi.
Neotřelé nasazení dronů pak předvedla například automobilka Audi. Ta na loňském veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem představila koncept terénního vozu, který namísto pevných reflektorů využívá pro dokonalé osvětlení cesty malé „předsazené“ drony. Ze svého „doku“ na střeše automobilu mohou tato malá bezpilotní letadla v případě přání posádky osvětlit prostor kolem vozu pro večerní piknik, nebo skrze panoramatickou střechu naopak posvítit do interiéru.
Praktickému využití bezpilotních letounů se zkrátka meze nekladou a je ryze na lidské fantazii a důvtipu, jak toto rostoucí odvětví plně a zodpovědně využít. •
Potenciál využití dronů
(v mld. USD)
Infrastruktura 45,2
Zemědělství
Doprava
Bezpečnost
Média a zábava 8,8
Pojišťovnictví 6,8
Telekomunikace 6,3
Těžba surovinH 4,4
POZN.: PwC, 201 í
Laserová bezpečnost
Výzvou pro provozování dronů bez dohledu pilota je laserová technologie LiDAR, jejíž kvality se potvrzují u řady konceptů samořiditelných automobilů. Tato metoda měření vzdálenosti pomocí vyhodnocování odrazů laserového paprsku by v budoucnu mohla patřit mezi prověřená a spolehlivá řešení i pro létající objekty, které musejí už z principu splňovat vyšší bezpečnostní pravidla. Odhady analytických společností opřené o data výrobců těchto systémů mluví o dvouciferném meziročním růstu v následujících pěti letech a zhodnocení trhu o téměř 200 procent.
Co se změní s novou evropskou legislativou?
Aktuálně platná legislativa neukládá pilotovi dronu povinnost vysílat jakékoli informace. V případě letů v blízkosti řízených letišť je požadována pouze koordinace s Úřadem pro civilní letectví, provozovatelem letiště a službou řízení letového provozu. V nové evropské harmonizované legislativě, která vyšla v loňském roce a aplikována bude postupně od poloviny letošního roku, jsou však stanoveny požadavky na přímou identifikaci letadel pro určité třídy - C0, C1, C2, C3 a C4. Štítkem s danou třídou budou muset nově výrobci či distributoři označovat všechny drony prodávané v EU. Už od třídy C1 (drony nad 250 gramů hmotnosti) bude vedle e-identifikace povinná i registrace, pokud však dron obsahuje kameru, registraci podléhá kvůli ochraně soukromí i bez ohledu na hmotnost (tedy i pod 250 gramů). Vedle hmotnosti jsou jednotlivé třídy definovány i maximální rychlostí letu, celkovými rozměry či hlukovými limity. Záměr EU klade nároky i na piloty těchto strojů. Minimální věk stanovuje - mimo výjimky - na 16 let a dělí je do tří kategorií - otevřená (s podkategoriemi A1, A2 a A3), specifická a certifikovaná. Většina pilotů spadne do první z nich, kdy po koupi dronu s povinností registrace absolvují online výcvikový kurz a krátkou zkoušku z teoretických znalostí. Druhá kategorie je určena pro komerční drony, kdy piloti skládají zkoušky na Úřadu pro civilní letectví už nyní, třetí myslí na budoucí nejrizikovější využití dronů například jako vzdušného taxi, kdy tyto systémy vyžadují certifikaci. Součástí pravidel pro drony vyšších tříd je i takzvaný geo-awareness systém, který dronům nedovolí překročit výškovou hladinu či narušit vyhrazené letové zóny, jejichž vymezení je v kompetenci autorit jednotlivých států - v Česku tedy ŘLP. Na tuto funkcionalitu je stanoveno delší přechodné období než na povinnost registrace, která by měla platit od července 2020. Výhodou oproti nynější rozdrobené legislativě je, že registrace v jedné členské zemi bude platit v celé EU. Za hlavní důvod zavedení nových pravidel označují úřady zejména zvýšení bezpečnosti ve vzduchu i na zemi.
O autorovi| Michal Hron, hron@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU