Počet farmářů, kteří hospodaří podle ekologických pravidel, letos vzrostl o třicet procent. Zájmu o biopotraviny v Česku pomohly obchodní řetězce. Stále větší módou však je odebírat zemědělské produkty přímo od „svého“ farmáře.
Foto: Shutterstock.com
Před čtyřmi lety ještě považovala Eva Váchová lidi, kteří se při nákupu pídili po složení potravin nebo kupovali biovýrobky, tak trochu za podivíny. S narozením první dcery se ale její přístup změnil. „Než dáte něco malému dítěti, tak se na složení výrobku podíváte. A najednou jsem zjistila, že některé potraviny jsou spíše chemické koktejly umělých barviv a aromatických či konzervačních látek,“ říká Eva Váchová.
Do obchodu si proto začala, podobně jako tisíce dalších maminek, brát kartičku se seznamem nejškodlivějších umělých přísad, takzvaných „éček“. Od toho byl už jen krok k biopotravinám. „Mnoho výrobců uvádí složení potravin nesrozumitelně, někde je jen v cizích jazycích. Nejjednodušší a nejrychlejší je sáhnout po biopotravinách, které neobsahují žádné škodlivé umělé přísady. Pomohlo mi hlavně to, když se biopotraviny začaly objevovat v běžných supermarketech, v našem městě totiž žádná specializovaná prodejna není,“ dodává Eva Váchová.
Její příběh není ojedinělý. Z podobných důvodů si cestu k biopotravinám nachází stále více Čechů. „Biopotraviny nejčastěji nakupují mladé ženy a maminky s dětmi, protože chtějí sobě i jim dávat to nejlepší. A biopotraviny jim to v plné míře umožňují,“ říká Tom Václavík (celý rozhovor přineseme zítra), zakladatel společnosti Green Marketing a provozovatel internetového zpravodaje Bio-info.
I když ekonomická krize nástup biopotravin v Česku poněkud zpomalila, zájem veřejnosti o produkty organického země-
dělství se stále zvyšuje. I když už neroste o desítky procent ročně, jako tomu bylo v předchozích letech.
Češi ale všeobecně začínají více přemýšlet, za co utrácejí. Rozhodně ocení domácí původ potravin. Někteří si uvědomí i to, že podpora konkrétního českého zemědělce a výrobce není v konečném důsledku vůbec k zahození.
Zatímco ostatní sektory ekonomiky během krize prudce poklesly, zájem o biopotraviny dál mírně rostl nebo se alespoň udržel na úrovni z předchozích let. Jsou ale i výjimky, které si i v době krize udržely růst v dvouciferných číslech. To je případ české pobočky společnosti Sonnentor, výrobce bio čajů a koření, která za poslední rok rostla o 11 procent. Její mateřská firma je přitom v Německu nejznámější značkou na trhu s bioprodukty.
Desetina půdy bez chemie
Na rostoucí zájem zákazníků reagují i tuzemští zemědělci. Jen od začátku letošního roku se podle ministerstva zemědělství zvětšuje bio nabídka českých farmářů tempem, které nemá za posledních 20 let obdoby. „V průběhu letošního roku vzrostl počet ekologických zemědělců o 805 subjektů, což představuje největší absolutní nárůst od roku 1990. Momentálně jich je už téměř 3 500,“ říká náměstek ministra zemědělství Juraj Chmiel. O třetinu přibylo nejenom ekologických zemědělců, ale také výrobců biopotravin. Od ledna do konce srpna vzrostl jejich počet o 146 na 643. „Bioprodukce se nejčastěji týká zpracování masa, pekařských, cukrářských a jiných moučných výrobků, zpracování mléka, výroby mléčných produktů a sýra a také zeleninových a ovocných,“ doplňuje náměstek Chmiel.
Ekofarmy tak hospodaří již na více než 10 procentech celkové zemědělské půdy. Plocha orné půdy obhospodařovaná podle přísných pravidel ekologického zemědělství se zvětšila o 10 tisíc hektarů na celkových
55 tisíc hektarů.
„V České republice nastal bioboom, který do zemí západní Evropy přišel před pěti či osmi lety. Samozřejmě se snažíme tento trend velmi výrazně podporovat,“ říká prezident Agrární komory Jan Veleba. Přechod na šetrné hospodaření má podle něj pro farmáře i ekonomický efekt, protože zemědělci se samozřejmě zaměřují na to, co se jim nejvíce vyplatí. Česká republika, stejně jako další země, bioprodukci dotuje, proto se toho snaží zemědělci využívat.
Ministerstvo zemědělství počítá s tím, že v roce 2015 by měl podíl ekologicky obdělávané půdy dosáhnout 15 procent. Stejně tak má podle jeho odhadů růst i zájem veřejnosti o biopotraviny – do pěti let by se na celkové spotřebě měly podílet přibližně pěti procenty. To zhruba odpovídá současnému podílu v Německu. Domácí spotřeba by se tak měla zvýšit více než pětinásobně. Nyní je v Česku podíl biopotravin na celkovém trhu přibližně tři čtvrtiny procenta.
Raketovým růstem ekologického zemědělství přitom není Česká republika v regionu nijak výjimečná. Například v sousedním Slovensku přibývá biofarmářů od roku 2004 v průměru o 30 procent ročně. Především díky menším farmám, které vznikají v horských oblastech.
| Téma: Česko prožívá BIOBOOM |
- Bio dobývá pole i supermarkety
- Rakousko: evropská biovelmoc
- Ratibořický biozázrak nesází jen na chov koz
- Tom Václavík: Biopotraviny si může dovolit prakticky každý
- CountryLife: Životní filozofie jako byznys
- Petr Krogman: Srazili jsme ceny biokuřat na polovinu
Za dvě hodiny vyprodáno
Biopotravin nejenom přibývá, ale také se mění způsob, jakým je Češi nakupují. Od 90. let měli možnost je nakupovat v několika specializovaných obchodech, především v Praze a dalších velkých městech. Ty však navštěvovali hlavně skalní fanoušci ekologických potravin a zdravého životního stylu. Zlom přišel před několika lety, kdy se cedulky s nápisem „Bio“ objevily na prvních regálech českých supermarketů.
Stále více zákazníků však nechce konzumovat jen biopotraviny od anonymního výrobce a chce znát farmáře, od něhož organické produkty odebírá. Letošní rok se tak nese ve znamení obnovy tradice takzvaných farmářských trhů v řadě měst. Právě bioprodukce patří na trzích k nejvyhledávanějším, některé trhy jsou zaměřené výhradně na produkty ekologického zemědělství. To, že podobné trhy nejsou výsadou pouze největších měst, jako jsou Praha nebo Brno, ukázal nedávno první biojarmark pořádaný v Ústí nad Labem. Již dvě hodiny po zahájení měli farmáři vyprodáno.
Zemědělské trhy přitom nejsou v Česku novinkou. V řadě měst mají tradici mnoho¨desítek let, kterou nepřerušil ani komunistický režim. O biokvalitě však před rokem 1989 většinou nemohla být řeč, řada drobných pěstitelů zeleniny naopak při kontrolách překračovala povolené hodnoty dusičnanů a dalších látek. Mnoho trhů paradoxně zaniklo až v 90. letech, kdy se spotřebitelům naskytly jiné možnosti nákupu. Jejich obnovení v posledních letech se ukázalo jako dobrý marketingový tah. Spotřebitelům podobná možnost nákupu zemědělských produktů chyběla a zájem o trhy je tak obrovský.
Na systému spolupráce se „svým“ zemědělcem je založený také systém bedýnek. Ten vznikl v 60. letech v Německu a ve Švýcarsku a od té doby se úspěšně šíří do dalších vyspělých zemí. Je založen na důvěře a dlouhodobé spolupráci zákazníků z města se zemědělci z blízkého okolí. Lidé zaplatí předem dohodnutou částku peněz na celou sezonu. Farmář je pak celý rok zásobuje pestrou nabídkou své zeleniny, ovoce, ale i mléčných výrobků či medu. Součástí systému je i určitý prvek solidarity. Zákazníci počítají s tím, že úroda kvůli počasí a dalším vlivům podléhá různým výkyvům. Pokud je úroda dobrá, odrazí se to i na plnějších bedýnkách, pokud se rok nevydaří, počítají zákazníci, že si na některých plodinách pochutnají méně.
Ceny padají
Rostoucí zájem spotřebitelů i větší počet výrobců přináší zákazníkům velmi příjemný efekt – pokles cen. Velmi zřetelné je to například u kuřecího masa. Ještě loni stála chlazená kuřecí prsa z Rakouska či Itálie od šesti do devíti set korun za kilogram. Když však začala s produkcí kuřecího masa tuzemská společnost Biopark, klesla cena na 360 korun za kilo. „Přáli si to naši odběratelé a byla to pro nás výzva,“ vysvětluje spolumajitel společnosti Petr Krogman (celý rozhovor přineseme zítra), proč se Biopark pustil do segmentu kuřecího masa. Společnost, která kraluje hlavně v oblasti biohovězího, nabízí také biomléko a biojehněčí z pěti desítek farem převážně v Libereckém kraji.
O tom, že zvětšování trhu má pozitivní vliv na snižování cen, svědčí i zkušenosti ze zahraničí. Například v sousedním Rakousku, kde se biopotraviny podílejí na celkové spotřebě jídla 6,1 procenta, se ceny některých bioproduktů, například pečiva, blíží cenám konvenčních potravin. Letošní nárůst počtu českých biofarem o třetinu by se měl na trhu příznivě projevit za dva roky. „Farmám, které se letos zapojily do systému ekologického zemědělství, bude trvat dva roky, než budou certifikované,“ říká Otakar Jiránek, zakladatel společnosti Country Life specializované na bioprodukci.
Zákazníci se mohou těšit také na mnohem bohatší výběr. Již nyní domácí producenti dokáží nabízet mnohem více než před několika málo lety. Na velmi dobré úrovni je v Česku zejména ekologická produkce mléka a mléčných výrobků, zlepšuje se i nabídka masa a uzenin, i když v porovnání se zahraničím mají tuzemští řezníci stále co dohánět. „Co však zatím stále chybí v biokvalitě od domácích výrobců, jsou chlazené lahůdky jako saláty, paštiky a další sortiment určený k rychlé spotřebě. Nabídka není příliš široká také u nápojů,“ vypočítává Tom Václavík.
Jedním z důvodů, proč se některých produktů nedostává i přes vysoké procento zemědělské půdy obdělávané ekologickým způsobem, je zaměření většiny farmářů. Podle odborníků totiž v České republice stále dominuje produkce takzvaného „biosena“, tedy ekologické obhospodařování luk a travních porostů motivované státními dotacemi. „I když i zde se situace pomalu lepší. Zatímco dříve býval poměr celkové ekologické produkce 90 ku 10 ve prospěch ,biosena‘, nyní je to už 80 ku 20,“ upřesňuje Jiránek. Farmářům se tak více vyplatí šetrné hospodaření na velkých travních porostech, pro jejichž údržbu je potřeba minimum lidí, než například produkce biozeleniny, která se pěstuje na malých plochách a s velkým počtem pracovníků.
Místo nadšenců miliardy
Ekologické zemědělství nejenom roste, ale také se mění k nepoznání. Z oboru, v němž před 20 lety působilo pár zapálených nadšenců, se stalo komerčně úspěšné odvětví s mnohamiliardovým obratem. Pro firmy, které v oboru dlouhodobě působí, tak vyrůstá stále tvrdší konkurence. Masová produkce navíc mění vnímání celé branže. Odborníci už začali rozlišovat „pravé“ bio od „komerčních“ bio výrobků, kde snaha o maximální kvalitu střídá masovou produkci s co nejnižšími náklady – někdy i za cenu dovozů ze zemí třetího světa, kde je původ certifikátů bio kvality mnohdy pochybný. Proto je stále důležitější odebírat produkci od ověřených a spolehlivých dodavatelů a jen ze zemí, které jsou zárukou dodržování pravidel bio certifikace. Právě kvůli často neohleduplnému způsobu podnikání v rozvojových zemích, ať už vůči místním lidem nebo vůči životnímu prostředí, vznikl projekt Fair Trade. Jeho logo na výrobcích má garantovat, že produkty ze zemí třetího světa nevznikly za cenu porušování práv zaměstnanců a poškozování přírody.
I když potraviny pěstované ve velkém v rozvojových zemích splní všechny předpisy a certifikace, které mají biovýrobky mít, vytrácí se z nich jeden důležitý rozměr. Součástí biozemědělství byl od počátku kontakt zákazníka s „jeho“ farmářem, tedy dostupnost místní produkce, a omezování negativních dopadů, které má přeprava potravin přes půlku světa. Naštěstí se kromě tlaku na komerci objevují v ekologickém zemědělství také opačné trendy, směřující ke kořenům původního biozemědělství. Na farmách v západní Evropě se začíná rozšiřovat trend „vypěstuj si sám“. Farmáři na svých polích umožní zájemcům, aby si ekologicky vypěstovali svoje vlastní ovoce nebo zeleninu. Snad po biopotravinách, farmářských trzích a bedýnkách dorazí na česká pole co nejdříve i tato novinka.
