Konečně svoboda: volný pohyb lidí a zboží zaručen
Několikaletý vývoj rakouských hraničních blokád mohl už dát komukoli na srozuměnou, že na tomto bojišti se bitva o Temelín rozhodovat nebude. Místo toho začala letos společná hranice přitahovat i nejrůznější bojůvky z české strany a přechod v Dolním Dvořišti se 2. června chystají uzavřít ti nejnevěrohodnější z nevěrohodných, příznivci ultrapravicové Národní strany. Však také jejich program má co nejvíce rozdmýchat nacionalistické vášně tím, že chce hranici učinit polopropustnou: česká auta jezdit budou, rakouská s výletníky, kteří si budou chtít svůj rakouský svátek užít v Česku, nikoli. A podaří-li se těmto kryptoskinům dodržet slib daný starostovi, pak jim ještě vrazí do ruky propagační materiál na oslavu Temelína.
Najde česká politika způsob, jak tomuto diskriminačnímu postupu zabránit? Je však na to ještě dost času, aby české orgány jednaly a neporušily tím vlastní demokratické zásady? Podíl na této eskalaci mají všichni, kdo se jakkoli podíleli na nedůvěryhodném plnění Melcké smlouvy, která se od prvopočátku v Česku netěšila žádné vážnosti, zatímco rakouské protijaderné iniciativy trvají na každém jejím puntíku.
První pokus premiéra Mirka Topolánka zastrčit nepohodlnou smlouvu, vyprodukovanou sociálnědemokratickým aparátem, na dno šuplíku nevyšel. A s kritikou měkkosti současné české vlády vůči rakouským požadavkům okamžitě přispěchali právě sociální demokraté. Přitom to byli oni, kdo ji kdysi strčil do trouby a ani během působení několika vlád ji nedopekl. Teď je ovšem Jiří Paroubek sžíravým kritikem. „Pánové zaspali a teď to máme,“ řekl Paroubek a obvinil českou diplomacii ze selhání.
Vrchní komunista Vojtěch Filip se zase po večerech převléká do šatu občanského aktivisty a přivazuje se k pumpám firmy OMV, aby občanům zabránil v čerpání „nepřátelských“ pohonných hmot. Blokádu za blokádu, zub za zub. „Věřím tomu, že by Filip s Paroubkem nejraději vyhlásili Rakousku válku, ale náš postoj je velmi tvrdý,“ vzkázal světu Mirek Topolánek.
A tak se těšme, až Topolánek s rakouským kancléřem Alfredem Gusenbauerem na temelínském poli zkříží plastové meče. Neboť i Gusenbauerovi rozkurážení kritici z řad organizátorů blokád vyčítají svému kancléři úplnou vyměklost. Do sporů s Českem o Temelín se mu očividně nechce.
„Před volbami, to byla jiná,“ vzpomíná lídr organizace Atomstopp Roland Egger. Gusenbauer ještě jako poslanec počátkem roku kritizoval spolkovou vládu, že nedělá, co by měla dělat, a požadavky protijaderných organizací považoval za oprávněné. „Nemáme pro něj žádnou omluvu. Stále mu připomínáme, co slíbil, ale on pořád otálí. Jednodušší je kritizovat než něco udělat,“ říká na Gusenbauerovu adresu Egger. Aktivisté z něj chtějí vymáčknout mezinárodní žalobu proti Česku, aby se vyjasnil spor o plnění Melcké smlouvy, ale kancléř stále uhýbá. Pod soustředěným tlakem se nechal umluvit jen k protestní nótě. I její odeslání stále odkládá.
A tak vlády, které by raději chtěly rozvíjet spíš „frojndčaft“ se svým sousedem, jsou tlačeny svými kritiky a opozicí do sporu. A je-li to tahanice o pohraniční blokády, pak do sporu zcela zbytečného.
Hybatelem dějin se za toho neutěšeného stavu vzájemných vztahů překvapivě stal poněkud provokující novinářský kolega Jiří X. Doležal z týdeníku Reflex. Byla mu překažena jeho vlastní snaha překazit rakouskou blokádu. Výsledkem byl protest ministra zahraničí Karla Schwarzenberga u rakouské velvyslankyně v Česku Margot Klestilové-Löfflerové kvůli hrubé diskriminaci českých občanů na rakouské hranici.
Zamotaný pohraniční problém se nemohl nedostat na stůl místopředsedy pro evropské záležitosti Alexandra Vondry. Ten jistě správně zanalyzoval, že z dosavadních blokád plynou především rakouské vnitřní potíže. Uvedl k tomu: „Rakouský parlament jednohlasně zavázal svou vládu, aby na Českou republiku podala kvůli neplnění Melcké dohody žalobu. Vláda však dobře ví na základě analýz, které si dala vypracovat, že žaloba nemá příliš velkou šanci. Čili ocitla se v pasti, a proto je okolo takový kouř.“
Nejvstřícněji se ovšem domluvili ministři vnitra. Günther Platter svého českého kolegu Ivana Langera ujistil, že rakouská strana zajistí volný pohyb přes hranice bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet spor kolem Temelína. Uvedl, že vláda bude trvat na tom, aby i při protijaderných demonstracích na hranici byl zajištěn volný pohyb lidí a zboží. „Rozhodnutí bylo přijato a já jako ministr vnitra se postarám o jeho prosazení,“ prohlásil Platter. Kdyby byl býval Ivan Langer tušil, že první opatření na zajištění volného průchodu bude 2. června ležet na něm?
