Na první pohled je to jasné. Elliott Management, aktivistická investiční firma z Wall Street, udělala, co umí nejlépe: počíhala si na šéfa jedné z firem, v nichž se angažuje. V takových chvílích obvykle stačí chvilička nepozornosti vyhlédnuté oběti, a než se milý generální ředitel naděje, je bez místa. Zákonné i etické nastavení Wall Street tak funguje: management se ze své práce zodpovídá akcionářům, a když ti získají pocit, že se o ně CEO nestará dost dobře, mají často navrch. Elliott umí takové pocity vyvolávat mistrovsky.
Jeho dosud nejčerstvějším terčem se stal Jack Dorsey, zakladatel a šéf sociálních sítí Twitter a Square, apoštol Steva Jobse a jedna z nejbarvitějších postav dnešního Silicon Valley. Upřímně řečeno, nachytat ho při nepozornosti není nic těžkého. Je na plný úvazek generálním ředitelem obou řečených firem (Twitter je známější, zatímco Square lépe vydělává). Kromě toho se rád zabývá držením půstu, koupelemi ve společnosti ledových kostek a meditacemi. A aby toho nebylo málo, na konci loňského roku oznámil, že čtyři až šest měsíců letošního roku hodlá v etiopské Addis Abebě pracovat na nějakém dalším projektu.
Klíčový rok
Uvažme nyní, že letošní rok bude pro Twitter klíčový. Síť získává uživatele i peníze podstatně pomaleji než Facebook, s nímž sdílí sociálněmediální reklamní trh. Od roku 2015, kdy se zakladatel Dorsey do firmy vrátil (podobně jako o dvacet let dříve jeho vzor Jobs do Apple), její cena na burze stoupla jen o ždibíček a na letošní rok odhaduje příjmy nižší než v roce 2018.
Letos má Twitter šanci to změnit k lepšímu. Pomáhá mu k tomu řada událostí, plánovaných (olympijské hry, americké prezidentské volby) i překvapivých (epidemie koronaviru). Není divu, že když Dorsey oznámil úmysl strávit až polovinu tohoto důležitého roku v Africe, došla u Elliottů trpělivost. Schůzka jim v jistém smyslu dala za pravdu: jednání, jež se točilo především kolem jeho vlastní budoucnosti ve firmě, Dorsey ani nenavštívil a poslal za sebe dva kolegy.
Dorseyho počínání je pro člověka z Wall Street dost možná nepochopitelné a rozhodně nepřijatelné. Když vám představenstvo řekne „co kdybyste u nás dělal generálního ředitele?“ a vy na to odpovíte „to je prima, ale dělám zároveň generálního ještě v jedné firmě, neva?“, a než představenstvo stačí polknout, dodáte „a taky mi přijde jako dobrý nápad odstěhovat se do Afriky“, nejspíš to místo nedostanete, jak píše v komentáři agentura Bloomberg.
V Silicon Valley to však je něco jiného. Když se tam zabýváte takovými podružnostmi, jako je P/E ratio, zvyšování marží a občas schůzka s akcionáři, jste tak trochu za hlupáka. Správný technologický vizionář chce zastavit stárnutí, získat
pro svět z lusknutí prstů (nebo alespoň pro sebe z prány), obšťastnit budoucí generace propojením a sdílením všeho nebo naplánovat útěk na Mars.
To vše Dorsey splňuje vrchovatě - a nejen to. Vybudoval si pověst příjemného, laskavého člověka, což je mezi CEO kdekoli a v technologickém sektoru zvlášť pozoruhodná výjimka. „S Jackem to bylo zvláštní,“ citoval jeho nejmenovaného bývalého spolupracovníka list Financial Times. „Když byl přítomen, vždycky byl přístupný, milý a vstřícný. Až měl člověk pocit, že možná tolik milý být neměl.“ Lineární logika věci by tedy snadno mohla mít za to, že když je šéf natolik mimo mísu, že jezdí do Afriky a ještě se chová k podřízeným slušně, při střetu s pragmatiky z Wall Street prostě nemá šanci. Jenže i ona logika funguje obousměrně.
Twitter je přes všechna svoje omezení v černých číslech a jeho cena je vyšší než při vstupu na burzu. Takový Snap (provoenergii zovatel Snapchatu) zatím žádné černé číslo ještě ani neviděl a po třech letech na burze je stále pod tržní kapitalizací při uvedení na trh (IPO). Jeho spolušéfové Bobby Murphy a Evan Spiegel však mají od aktivistů pokoj.
Dvojsečná zbraň
Jak to? Inu, podobně jako Mark Zuckerberg ve Facebooku vydali „dvourychlostní“ akcie, takže si sami podrželi hlasovací práva a ostatní akcionáři jim do vedení firmy nemohou mluvit. To je samozřejmě pro akcionáře podstatně méně výhodná pozice než v případě Twitteru, kde existuje jen jedna šarže akcií a Dorsey (jehož podíl čítá zhruba 40 procent podílu Elliottu) musí činit, jak se dohodne se spolumajiteli.
Když však nyní Elliott bude tlačit na pilu, Dorseyho odvolá a nevyhnutelně tím Twitter alespoň krátkodobě poškodí (kolegové na otce zakladatele nedají dopustit), dosáhne tím nevalného vítězství. Další zakladatelé podobných firem budou tím spíše při IPO volit model Snapu a Facebooku, který akcionářům nechává minimum prostoru.
Je proto pravděpodobné, že Elliott bude postupovat v podstatně jemnějších rukavičkách, než by velela jemu vlastní logika věci - a Wall Street se Silicon Valley uzavřou svého druhu smír.
Lineární logika věci by snadno mohla mít za to, že když je šéf natolik mimo mísu, že jezdí do Afriky a ještě se chová k podřízeným slušně, pri střetu s pragmatiky z Wall Street nemá šanci.
Za zády Facebooku (Příjem z reklamy na uživatele v USD, oblíbené měřítko ekonomické výkonnosti sociálních sítí, u Twitteru stagnuje)
ZDROJ: BLOOMBERG, FINANCIAL TIMES
ČLÁNKY DO MAILU